Pagliacci

Na rovinu říkám, že i když se objeví seríál vtipnější, zajímavější a promyšlenější, Friends se z mého seriálového nebe nehnou ani o píď. Objektivita šla někam už v době, kdy mě Přátelé provázeli snad každou významější chvilkou života mého. Dost pravděpodobně bych bez nich neodmaturoval, nesmířil bych se s rozchodem s mou femme fatale a mnoho dalších okamžiků, které se kvůli téhle partě snášely o polovinu lépe. A nemohli za to jenom dokonalé postavy šesti tak odlišných persón ale hlavně ta težko popsatelná atmosféra klidu, a inteligentního situačního humoru jemuž už navždy bude Chandler králem.

Spolu s Battlestar, jeden z mála dospělých seriálů, který se neodehravá v kanceláři. A i když se někdy stane, že nadšení z lovu zkalí lehce patetické etudy na harmonický bratrský vztah, Sam a Dean celých pět sérii řeší pořádně kulervoucí záležitosti se stoupající kvalitou jak efektů, scénáře a vtipu, tak i hereckých výkonnů. Ve finále se tedy jedná o jeden z nejlepších seriálu, který má alespoň podle mě, potenciál a hlavně humor s kterým bere sebe sama dostačující k tomu, aby se stal kultem.

“* * * * * survivors in search for a home. Called Earth." úvodní věta má v sobě víc epiky a podkladů pro úžasný a strhující příběh než většina soudobých seriálů v celé své délce. A opravdu. Během čtyř řad a nespočtu mini odboček se bez výjimek sympatičtí hrdinové zaplétají do stále zamotanějšího a silnějšího příběhu plného velkých otázek a osudových momentů, které nemají na obrazovkách televize prakticky žádnou konkurenci. V neposlední řadě Gallactice hraje do noty sirový a zemitý přístup díky kterému nejsem nucen dívat se na papundeklové Zakňaktely a domýšlet si 90% efektů podle klepání kamery ale užívat si buď pořádného rozpočtu nebo Zemanovského umu vydolovat z mála sakra moc. K dokonalosti vypilované vesmírné bitvy se tedy neobjevují pouze na konci řady ale jsou proloženy víceméně v každém díle, kde harmonicky ladí s psychologickým dramatem odehrávající se za zastaralými pancíři Battlestar.

Co se týče smyslu pro humor, mám to na dlouhé lokte. Ironie, sarkasmus a rámcově inteligentní humor se v době ultratrapných, přehrávaných a skrznaskrz prvoplánových příběhu o seznámení rodinných příslušníků, hledá šíleně těžko. Jako by po Přátelích už všichni vařili z vody a herci schopní položit se do svých rolích se uvařili v ní. Naštěstí ne všichni. Naštěstí jeden ze starých pardů neztratil nic ze svého génia a uštěpačnými komentáři pronášenými s kamenou tváří mě ve Studiu 60 dostává jako za mlada. Ta jedna dokonalá série, po které tenhle skvost předčasně zabili pravděpodně nechápající amíci je Perryho plná a díl co díl mu nahrávají jako Tony Stark charizmatický Bradley Whitford a naprosto famózní Amanda Pett. A co víc, Studio 60 vůbec nestojí jenom na humoru a hercích ale v základech dlí mimojiné i úžasná atmosféra nezkaženého světa kde bernou mincí je jen a pouze úsměv. A tak to chci.