boshke

Začíná to tak nějak (standardně bayovsky) debilně. Pak se to v jeden moment zvrtne až do takové debiloviny, že to začne být vtipné a jeden by si řekl, že je to možná debilní záměrně... a že to vlastně ve finále až tak debilní není... ale pak to zase začne být tak nějak standardně bayovsky debilní... že si jeden řekne, že je to asi jenom normálně debilní... 40%

Začínám mít podezření, že Psí ostrov (5*) a Grandhotel Budapešť (5*) budou spíš výjimky potvrzující pravidlo. A já tak strašně chci mít Wesovy filmy rád! Ale i když jsou tak krásně obsazené a švihlé a alternativní, tak prostě nemůžu... když jsou o hovně... 40%

Nic světoborného á la Inside Out nebo nějaké další moderní animáky, ale fajn. Hezká pointa v tom, že hlavní hrdina si myslí, že jeho život stál totálně za hovno a nic v něm nedokázal... a vono ne... 80%

Tady už se NIKDO ani NESNAŽÍ o náznak příběhu. Tady se jedou tři na sobě nezávislé linky - psi na venkově, záchrana tygra a Gidget kočkou -, které se (jakoby) náhodou protnou v posledních dvaceti minutách. Jako by nestačil nejotravnější herec na světě Kevin Hart jednou v podobě hlasu Snowballa, tak se k němu přidá ještě jeho ženská verze v podobě Tiffany Hadish jako Daisy. Fakt jsem fyzicky trpěl. Vtipné byly asi ty dvě (?) minuty u veterináře... a pak samozřejmě asi ty dvě úvodní minuty závěrečných titulků... než si "majk" vezme zase ten dement Kevin Hart a nezačne rapovat... 20%

Zoufalejší animák už jsem dlouho neviděl. Resp. ano, ten film samozřejmě sám o sobě není až tak strašně tragický a určitě bych byl schopen ho ocenit víc... kdyby mi bylo tak o 25 let míň... Ano, vím, že animáky jsou primárně určené pro děti, ale nežijeme snad v roce 1995, takže už jsme schopni natočit film s několika vrstvami, ne? Kdy se té jedné zasměje pětileté dítě a té druhé zase dospělák...? Tak jako tak zůstává highlightem filmu moje manželka u úvodních log studií, kdy se zobrazí obrovský nápis "Illumination", přičemž mimoň zařve "ILLUMINAAAATIOOOON!!!" a manželka "to je Pixar?"... 40%

"Zvládnul" jsem to až na druhý pokus. Na ten první jsem odpadl někde v půlce druhé série. Asi jsem tehdá ještě nebyl připraven na dokonalou esenci britského humoru. A jakkoli jsem jeho velkým fanouškem, dokážu pochopit, že to na někoho může být až příliš. Nejkouzelnější je vždy, když si Jim postaví hlavu a prosadí si "cosi", protože on je přeci ministr a on o věcech rozhoduje... jen aby nakonec byl donucen souhlasit s Humpym, který ho do této pozice vždy velice obratně vmanévruje... 100% (1.-3. série - 100%)

U pana Andersona se vždy nabízí obrat "typicky andersonovsky švihlé", leč tento se může zdát spíše zbytečným a zkušený recenzent by se mu měl spíše snažit vyhnout. Co však dělat, když tato definice nejlépe popisuje daný snímek? Mohla by to být obyčejný škola s obyčejným studenststvem a obyčejným učitelstvem, ale to by to nemohl být snímek Wese Andersona. (Skoro) nic tu nedává smysl, ale baví to... 80%

Já mám pocit, že se Wes bohužel stává (mým) dalším Guyem Ritchiem - oba dva si dokola pořád točí ten svůj fetiš... a někdy jim to baštím a někdy ne. Pardon, ale o čem tohle bylo, jsem vůbec nepochopil, nebavilo mne to a už nikdy v životě to vidět nemusím. A je mi jedno, kolik Murrayů nebo Wilsonů do toho nacpe... 40%

Nechápu, co všechny / většinu na tomto pořadu tak strašně pohoršuje. Ano, není to Chcete být milionářem? a Ondra Sokolů taky nepatří mezi mé oblíbence, ale co byste čekali od vědomostního pořadu běžícího od pondělí do pátku v podvečer? Ano, vtípečky často nejsou nejsofistikovanější, ale nápad to má a člověk se něco dozví... 80%

Tak tohle je ten slavnej Chlast? Mělo z toho něco vypadnout? Respektive vypadlo z toho něco? Chlastá se, chlastá se víc, chlastá se víc, chlastá se víc, chlastá se víc... opona... a? 60%