Caym

Naivní asi jako tygříci Henri Rousseau v tropické bouři.

Emptiness? Nothing? Shaking glasses? -- I didn't do that. (He doesn't pay me.) Děcká, nesahejte kostrám na hrudníky a jděte do english verze (tak nějak předpokládám, že v češtině to ztratí 3/4 vtipu). Jo a jako bonus: Twilight v animovaném jednozáběrovém balení. (a Sandler konečně zase natočil vtipnou komedii)

...hořkosladce drásavá jízda tunelem, na jejímž konci čeká zářivá silueta nočního města a myšlenky, které jsou ve své mlčenlivé upřímnosti bolestivé, a přece svým způsobem pokřiveně krásné

Jak si pobrečet bez krájení cibule (aneb tentokrát si dáme tsunami záběry nikoliv letecké, ale podvodní). Shit, příroda umí být děsně zlá (ale ta druhá polovina se setkáními... prostě... všichni víme, co se stane, že ano... a ta hrozně dojemná hudba a prostě... eh, ne, v neděli večer na nově - a dávat o hvězdičku navíc jen proto, že je to podle pravdy... to je normální citový vydírání!!) [PS pro příště - nedívej se na filmy od Bayony, Nikol, nic ti neříkají]

Tim Burton strčil prsty do zásuvky a probudil se se svítícíma očima! Chtěla jsem říct: "děti, tohle doma nezkoušejte", ale pak mi došlo, že to samé bych asi mohla říct i rodičům, a pak jsem se najednou přistihla, jak si říkám, že na tom vlastně nevidím nic až tak špatného... vtipné a bez obalu, morbidní za hranice krásy, morbidní za hranice naší konzerva-společnosti, ve které jsou správně posekané trávníky a učitelé bez jiskry zápalu tím pravým. Sice nám to po zábavě s rybičkou trochu umírá, ale všechno se dá nahodit zpátky, stačí pár blesků a nějaká ta mrtvá duše (a titulkový song se strange love vás ujistí o tom, že je naprosto normální chtít jít vykopat vlastního mrtvého mazlíčka ze zahrádky) [dobře, možná to není až tak normální. ale - co že je normální?]

Chlapče, chlapče, nedali ti pořádný scénář, ve kterém by ses mohl ztrácet jako v Noční hlídce, co? A bez pořádné narace ses stal jen dalším béčkovým rejžou audiovizálního nářezu, u kterého můžete bez problémů chroupat popcorn, protože někdy stačí obraz a jindy zvuk. Už dlouho mě upíři tak fantasticky nenudili. V poslední třetině jsem rezignovala na vizuální spektákly a přešla na verzi "zvuk stačí" = bum, bác, rána, někdo spadl, pitomej facebook, no tak, připoj se, připoj se! oslí řev - to bude další upír - rána - "Abe, můžu tě kousnout?" - a hele, někdo mi zase poslal pozvánku... no to určitě, "Ne, ty vole." - rána, srdceryvný proslov na konec, titullky. Jsem toho názoru, že videohry mají být interaktivní a zapojit diváka, pardon hráče, do celého procesu.

Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter oprášili kostýmy ze Sweeneyho Todda, Anne Hathaway se ostříhala a Hugh Jackman ukázal, že nezpívá - ale zato umí skřehotat. Oni vlastně všichni v close-upech roní slzy a skřehotají. Je to tak realistické, až mi to rvalo uši jak Bimbova stojedenáctá technopárty. Tak realistické, že kdybych měla bambitku, tak se odpravím (jde se odpravit bambitkou?!). V překladu: jsem Tom Hooper a chci natočit emotivně vypjatý muzikál odehrávající se v bahně reality a zakonkurovat přímým přenosům opery a baletu (tam ty close-upy mají smysl, tady smysl neměly). Když jsem se konečně vymanila z dojmu "sleduju Sweenyeho Todda zasazeného do dob francouzské revoluce", došla jsem k závěru, že film funguje jako perfektní wikipedie děj Bídníků "zazpívej to ve čtyřech větách a dvou melodiích". Hlavně, že je všude krev, sračky, slzy a bahno. Po Bídnících mám dojem, že by se muzikály měly vrátit k Mary Poppins a roztomilým tučňákům. PS: MrHlad to shrnul nejlépe

Ano, má to hodně "plot gaps" (a blyštivé bitvy jako okopírované z pátého harryho pottera). Ale taky to má potetovaného Santa Clause, boží elfy a yetti pomocníky a otravného králíka. A Jackovy vlasy... no nic. Zpět na zem. (a taky mám rozněžnělou vánoční náladu!)

Mám dojem, že si z celého filmu pamatuju jen lesbičky v sexy prádélku. Ano, ten film má doopravdy všechny taháky: lesby, heterosexuály, krvavé vraždy (neskutečně špatně trikově zvládnuté, popř. ve stylu "uhni kamerou, Johne, ať se s tím trikem nemusíme srát, udělej místo toho záběr na krvavý transparent"), hezouny a sexy kočky - a stejně nefunguje. Doteď nevím, s čím jsem se to hodinu a půl potýkala. Vyvražďovačka? Zábavná vyvražďovačka? Snaha zachytit zákulisí vzniku reality show? Ukázka vřelých vztahů na place? Aneb jak vytvořit dvě dějové linky, které se nikdy neprotnou: reality show diváka paradoxně odtahuje od vražd, zcizuje celou "vraždící mánii" a nechává chudáka maniaka na okraji příběhu mávat sekáčkem na maso a nehlasně upozorňovat diváka, že on je ten důvod, proč na film vůbec zírají. Nebo alespoň původně byl. Možná. Leč jedna věc se filmu upřít nedá - herci celou tu grotesku zvládli odehrát s grácií.

Za hranicemi šílenství - aneb vaše rodina vás poznamená ať chcete nebo nechcete. Lepší je se s tím smířit (a čím dříve, tím lépe).