dan4815

Turbulentnost. Tímto slovem bych označil seriál Mladý papež. Na začátku grandiózní, netypické vidět papeže v takové cynické podobě. Ona tajemství a chování se ale čase mění, mnohé věci vyplouvají na povrch a pod tíhou všeho se papež mění k... někteří by řekli, že k lepšímu, někteří by označili výsledek proměny k horšímu. Do jisté míry může odtažitost a krutost papeže za to, že v druhé polovině seriálu vnímám jeho změny, a to zejména v proslovech, za více emotivní. I přes to si myslím, že nebýt první poloviny seriálu, tak druhá by rozhodně nedokázala diváka udržet tak, jako první část. Přišlo mi, že v polovině seriálu se vše začalo rychle měnit, místy až příliš křečovitě a druhá polovina seriálu se spíše věnovala už papeži a jeho dětství. Na druhou stranu, nejsilnější momenty, co se týče emocí, se právě nachází v posledních dílech. Nebýt však první poloviny první řady, která postupně budovala atmosféru okolo papeže, přišlo by vše vniveč. Spojení s dobře zvolenou hudbou došlo k tomu, že z seriál cítím veliký klid. Nemůžu si pomoci, ale během sledování Mladého papeže jsem se odpoutal od všech strastí reálného života a nechal jsem se vtáhnout.

"Opona je hezká... ale omrzí." Tímto bych definoval stálici Dobytí severního pólu. Mnoho let jsem považoval Dobytí za nejlepší hru - bezesporu patří na první příčku, ale společně se Záskokem. Obvykle nemám problém s vybíráním, co patří na jaké místo. Sám nemám rád, když druzí nerozvážně odpoví na nějakou mou otázku o oblíbenosti něčeho, že považují hned několik děl za tak dobré, že jsou hodny prvního místa. Tady udělám výjimku, protože když si vezmu všechna díla Divadla Járy Cimrmana, tak mi přijde právě Záskok a Dobytí značně vtipností a dějem dál, než všechny ostatní díla. Někteří by samozřejmě namítali, ale jedině u Záskoku a Dobytí není nic, k čemu bych měl jakoukoliv výhradu. Karel Infeld Prácheňský, na něhož praskla celá výplata, je natolik zajímavou postavou, že klidně dám opakovaně peníze za představení. Děj je zaplněn, není nikde hluché místo - což se u jiných her bohužel nedá říci. Postavy jsou zřetelné, u Vavrocha možná se až příliš lpí na jeho nedokonalost, což ke konci hry může způsobit jistou trpkost. A pan Penc? "Představení samo až do přestávky sledováno s napětím, zda se Penc, na kterého se všichni těšili, konečně objeví na jevišti. Jelikož se však i v druhé polovině kusu někde skrýval, lékárník Hoffmann zorganizoval skupinu dobrovolníků, která se nabídla, že jej najde." Pan Penc, Smoljak, Kašpar nebo Vondruška... se už bohužel neukáží. A jestli existuje to české nebe, určitě tam jsou.

Nemohu se ubránit pocitu, že po finanční zátěži OMS nakázal Stream Kazmovi, aby udělal i něco méně nákladného s podobnou sledovaností jako OMS. Nevyšlo to.

Film nezafungoval jak měl. Co se týče celistvosti celého příběhu okolo cesty na Měsíc, nebo celistvosti příběhu, je to špatné. Dobře, né každý má čas číst plno knih o projektu Apollo a předešlých dvou projektů navazující na Apollo, ale film nedokázal ukázat epickost i stres, který během vývoje se vyskytoval. Ačkoliv si Američané mysleli, že SSSR odstartuje raketu s posádkou na Měsíc někdy koncem léta, tak urychlili testování a nečekali na výsledky dalšího obletu Měsíce a rovnou odstartovali s Apollem 11 s cílem přistát na Měsíc. Přitom týmy Sovětských inženýrů mezi sebou bojovaly, což mělo za následek dost slabý pokrok. Nereálnost přistání Sovětů na Měsíci, která pokračovala i v následujících 70. letech si Američané zase tak neuvědomovali, nicméně ve filmu necítím žádný tlak, žádnou tendenci o nějaké soupeření. Je to čistě jenom o Armstrongovi, který ale byl daleko zajímavější člověk než ve filmu. Ví se o něm, že byl velmi uzavřený a chladný člověk milující svou práci, které dával častěji přednost před rodinou nebo přáteli. Tento fakt film poměrně dobře vykreslil, i přes to, kdybych nečetl, jaký Armstrong byl, tak by ve mně film nezanechal takové pocity. Jednoduše, ve všech aspektech film není dozajista dotažený do konce a vždy nabídne jenom náhled na problematiku. Přitom výcvik kosmonautů byl nesmírně zajímavý. Asi by to vydalo na samotný film, ale First Man mohl vystřihnout zbytečný konec a některé scény, a více přidat z výcviku. Jak říkám, film je nekonzistentní, místy opravdu nudný, protože divákovi neznalému tématu přijde mnoho věcí chaotické, mezi tématy skákavé. A Ryan Gosling? Mám ho rád, ale tady se prodal coby herec vcelku špatně. Nepřišel mi moc sympatický.

Rota má tu nevýhodu, že je velmi egoistický - kdyby alespoň jednu minutu nevmetl divákům něco, za co bychom se mu měli podle něj klanět, myslel bych si, že se mu gangréna nohy dostala už do mozku. Kořenář je daleko více vyrovnaný a klidný, zatímco Rota je nejenom fyzický, ale i duševní mrzák. Ať si říká co chce, třeba to, že svou namyšlenost používá proto, že tím zaujme více lidí, ale do takového pořadu to vůbec nepatří. Nebo... chtějí snad přilákat malé produkty incestů, kteří mají touhu Rotu sesadit za ty jeho provokativní kecy? Ne, Martin prostě neovládá tu svou touhu po nějakém čase začít o sobě mluvit. Všimněte si, snad v každém videu vždy přijde s tím, že tomu rozumí, že o tom četl už v prenatálním věku a plodová voda jeho matky byl mozkomíšní mok, protože on celý je jeden veliký mozek. Když jsem u toho, Rota se daleko více plete jak Kořenář. Přítelkyně, která studuje bioinformatiku, mě často nutí, ať toho kokota vypnu, protože když mluví třeba o genetice nebo biologii, tak většinou vůbec netuší o čem mluví. Z mých vědeckých okruhů zase vnímám já, že se také dost plete. Někdy je přesný, ale často se dost mýlí a plácá k sobě věci, které spolu nijak nesouvisí. Proto si myslím, že diváci musí znát už nějaké základy, aby rozeznali, kdy mluví nesmysly a kdy je to v pohodě. I přes to se na Zvědátory rád koukám, jsou témata, ve kterých nemohou nic posrat. Myslím si však, že by se měli držet formátu Patrikova pořadu - Fakta Vítězí, kdy si téma připravuje dlouze dopředu. Na druhou stranu, konverzační podoba pořadu je super, i když Rota v tom někdy dost pokulhává. EDIT: Ze tří hvězdiček mé hodnocení kleslo na dvě. Poslední dobou mě jejich řeči nestojí většinou za dokoukání. Jejich "vtipné" dialogy ať si nechají do soukromí. Poslední dobou aby člověk navíc každé jejich tvrzení vyhledal a potvrdil jejich pravdivost. Je smutné vidět, jak zajímavý formát pořadu klesá postupně na dno. EDIT2.0: Už jenom jedna hvězda. Je to taková "science" leukemie. První dvě minuty k tématu, často úplně špatné informace, a pak jsou to jenom tupé prázdné řeči nebo ten jejich pochybný humor. EDIT3.0: Po dlouhé době jsem zkoukl několik dílů. Díl obsahoval stopové množství notoricky známých informací, zbytek je naprosto zbytečné plácání. Video nemá diváka něco nového naučit, divák sleduje konverzaci dvou lidí, jejichž témata jsou velmi rozmělněna, ale vědy se opravdu netýkají. Jsou to hlavně filmy, hlášky, seriály a jejich podivný humor. Pokud možno, vše v poloangličtině, aby si připadali "cool".

Bravo. Oproti Zvědátorům má Kořenářův "pořad" klidnější přednes informací divákům. Rota je příliš otravný a egocentrický, někdy mi to přijde spíše o něm než o tématech. Kořenář má naopak touhu přednést divákům co nejvíce informací a to tak, aby tomu rozuměli. Oproti společnému pořadu, kdy oba dělají velmi často zásadní chyby, je tento formát, kdy se Patrik připravuje a poté natáčí, daleko lepší a informačně přesnější. Snaží se poukázat na problematická témata a dívá se na ně z obou pohledů - jako člověk s "ezo" minulostí má větší přehled o tom, jak "ezo" témata vyvracet.

"A negr plachtil čtyři patra." Je to skoro jediný film, ze kterého umím citovat hlášky. Také si myslím, že je to nejcitovanější film... alespoň v mém okolí, a to již něco říká o statusu kultovní. Přinejmenším je hodně zapamatovatelný, protože když se mě někdo zeptá, co jsem říkal, tak zopakuji maximálně pár stejných slov, k původnímu tématu sdělení se už ani nepřiblížím. Za silnou výhodu považuji pěknou čitelnost příběhu, nesnaží se být příliš složitý, časově se příběhy pěkně prolínají. A co je důležité, člověk se zasměje i zamyslí. Nicméně film připodobňuji k masáži nohou - někdo ho bere jako intimní záležitost, která mu něco dává, a někomu je to zase jedno a nenechá se filmem strhnout. Léta páně 1994 musel být film jako Bible pro věřící. V 21. století, ve století nucené tolerance a korektnosti je o to atraktivnější a výraznější, ačkoliv věřím, že dnešní generace patnáctiletých šňupálistů na hajzlech klubů se spíše spokojí s trapnými videi na Youtube, než s takovou tvorbou. A také věřím, že jeho původní fanoušci se buď už ufetovali, nebo je už film tak nedostává do euforických stavů. Myslím si, že Pulp Fiction je typ filmu, který je třeba vidět jednou za čas a nepouštět si ho pokaždé, když se zhulíte. Musíte si od něj držet nějaký odstup a pouštět si ho jenom jednou za čas... nejlépe se všemi dalšími filmy mistra Tarantina.

Přiznávám se, že s neanglickými filmy mám obvykle problém, velmi dlouho se do nich nutím. Sexmise je film, který jsem viděl jako malé dítě, když jsem si v obýváku pod stolem stavěl LEGO loď, kterou jsem pak chtěl zničit. Ale neudělal jsem to, protože jsem byl fascinován filmem. Poté jsem si v pravidelných intervalech osvěžoval paměť a za ty roky se to stále neomrzí. Hlavní představitelé jsou velmi sympatičtí, téma dobře zpracované a možná i nadčasové.

Musím rozmrzele napsat, že nejlepší podívaná to zrovna není. Neočekával jsem od Streamu kvalitu jako od Heleny Třeštíkové s její Katkou, ale rozhodně mohl v nějakých aspektech zapracovat. Jako největší nevýhodu vnímám krátký čas, který se spíše hodí pro Mrazivá tajemství, nebo u Slavného dne od Zuny tento krátkometrážní formát nebyl na škodu. Nicméně u Černoty je ta krátkost přímo obtěžující, vůbec mě to nebaví sledovat s tím vědomím, že díl hned skončí. Sorry, téma je dobré, vmíšení se do celé problematiky rovnou na místě je také dobré, ale celkové zpracování tristní. Já vím, je uspěchaná doba a většině divákům to stačí, za mě to ale rozhodně nestačí. Pokud rok natáčím, rozhodně pak nevydám 14 krátkých dílů, kde je pár informací. Vlastně se na to dívám s očekáváním, kdy konečně odchytí Zemana s Ovčáčkem před gay klubem, jak šňupou s Rubešem kokain.

První generace jeho show byla lepší. Ať si každý říká co chce, Kazma je, asi z nostalgie, spíše skromný cynický kokot někde ze sklepa, kam si pod účinky chloroformu vodil své hosty na debatu. Druhá generace je... místy dobrá, ale měla stále zvětšující se tendenci moralizovat - zejména kauza s Marešem, což mi přišlo už za hranu o to více, že to nejspíše Kazma plánoval úplně jinak a ve chvíli odchýlení se od jeho plánů musel vymyslet, že to vše jde na dobrou věc. Nevěřím mu to, i kdyby ano, do jeho show to nepatří. Kazma, jehož sláva upadá, by se měl zamyslet nad svou další tvorbou, která není kdovíjaká. Formát první generace a částečně druhé je to, co z něj uděl oprávněnou celebritu. Ale jak to tak bývá, když je někdo úspěšný, a to jak ve filmovém světě, tak především v tom hudebním, tak se stává opatrnějším. Nechce měnit něco, co funguje, nerad experimentuje. Pokud začne s nějakými změnami, často je to ve chvíli, kdy už zájem upadá a autorův stres má na to dopad. Kazma tudíž přešel k druhé generaci své show, ale ta není koncipovaná tak, aby člověk vydržel několik let vymýšlet samé výmrdy na jiné lidi. Nejspíše je Kamil už unavený, chce zvolnit a přišel také na to, že se lidem líbí motivační řeči, a když je celá akce pod záštitou dobré věci. Je to změna k horšímu, bohužel je to tříhvězdičková záležitost. Jedno se musí uznat, je to takový Bear Grylls v oboru podělávání lidí. Většina lidí tuší, že né vše je skutečné, ale stejně se tím nechá ráda obalamutit. A to se mi přece jenom na jeho show opravdu líbí.