Lischai

O Vietnamu jsem věděl jen to základní, a když mi kamarád dopourčil tenhle dokument, netušil jsem, na jakou cestu se vydávám. Po těch 16 hodinách mám pocit, že jsem zažil kus dějin. Byl jsem napjatý, překvapený, šokovaný, zhnusený a na konci dojatý, jak se mi ani u hraného filmu už pár let nestalo. Hodnocení na ČSFD nekecá, tohle je právem jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl.

Scházela mi gradace nebo nějaká struktura dokumentu. Na začátku se dozvíte, že je olympiáda na blbém místě a předražená kvůli korupci, a to se pak opakuje znovu a znovu dalších 80 minut jinými slovy od jiných lidí. Trochu zklamání je, že nevidíme ani samotnou olympiádu, ani osud města po ní. Tolikrát jsem slyšel, že to určitě bude průšvih, až jsem se začal těšit -- a pak najednou bam. Titulky. Děkujem. Což o to, zábavné to bylo, ale přál jsem si asi delší časosběr.

Blair Witch s dospělýma chlapama. Na tom filmu je skvělé, že kromě hutné atmosféry má i hezkou, decentní pointu. Není to jen biják o divné příšeře co honí lidi v lese, ale i pěkňučká, minimalistická metafora. Lekaček tam není moc, a i pokud nemáte rádi horory, tohle vás může bavit. Má to hodně podobný styl jako výborná (a také nepochopitelně nedoceněná) The Witch. 0/10 would go hiking in Sweden ever again.

Sorkin je super, ale přál bych si, aby jeho postavy přestaly neustále házet chytré fórky a fun facts nesouvisející se scénou. Sorkinovy scénáře mají výbornou strukturu, dojemné emotivní scény, celé to miluju a jeho taky -- a pak najednou musím být svědkem toho, jak světu dokazuje, že je vzdělaný pán, který zná Frostovy básně a antickou mytologii. Já vím; a je mi to jedno. I přes tohle autorské vytahování je to ale příjemný film, moc jsem se bavil a pokud se vám líbil fantastický Moneyball nebo Miss Sloane, bude se vám líbit i tohle.

Více v této vizuálně názorné recenzi.

Na konci, když běží titulky, je "First man" napsáno stejným fontem a velikostí jako všechna ostatní jména. A tak je to tady se vším. Je to neuvěřitelně skromný a intimní film. První půlka jsou velké detaily na oči a ruce a tváře, jak z nějakého home-videa a teprve postupně z téhle rodinné intimity pronikáme někam do světa raket a vesmíru. Plakát filmu lže - není to o hustém týpkovi v helmě, kolem kterého jsou lens flary jak ze StarTreku. Spíš by tam měly být roztěkané kontrolky, nebo kovová klec, nebo týpek, jak tajně brečí na zahradě, a vysoko nad ním je Měsíc. Celé je to mnohem víc o smrti, než o vesmíru a amerických vlajkách, není tu ani kapka patosu, a já jsem za to hrozně rád.

Je to jak ten suprový film, kde horolezec se zlomenou nohou schází do údolí, jen tu jsou navíc nacisti. Měl jsem podle komentářů strach, že to bude o norském supermuži, který jednou rukou kosí nácky kulometem a druhou si zašívá vlastní střelné rány jako Rambo. Ale vůbec ne. Je to fyzicky nepříjemný film o obyčejném týpkovi, kterému je hrozná zima, krvácí, má gangrénu a vůbec všeobecně dostává pokouřeno od norské přírody. Vydrží hodně, ale ne neuvěřitelně hodně, takže zhruba od půlky filmu není hrdina on, ale lidi, co ho drží při životě a nějak v celku se ho snaží dostat do bezpečí.

Je to super v tom, jak přesně Franco imituje Wiseaua a s jakým smyslem pro detail rekonstruují scény z Roomu. Ale jinak tam toho pro mě moc není. Po konci Eda Wooda jsem měl pocit, že tomu tragickému filmaři mu trochu víc rozumím, že jsem poznal nějaké lidi kolem něj -- tady je Franco-Wiseau pořád stejně divný, nevidíme do něj, nepochopíme ho, nic. Oh, hi, Mark.

Tak klasický teenage slasher, že chyběla snad jenom roztleskávačka. Tím, jak je to stereotypní a plné konvencí, je to spíš vtipné než strašidelné, ale když od toho nic nečekáte, je vlastně docela snadné se bavit.

Moc jsem chtěl, aby se ČSFD pletla, ale neplete. Není to ani akční thriller o záchraně rukojmích, ani psychologické drama očima únosců, ani sonda do izraelsko-palestinského problému. Je to něco mezi, a není to moc zajímavé. Revolucionáři pořád říkají, že musí dělat revoluci, Izraelci pořád říkají že nemůžou vyjednávat, a to se mele furt dokola. A až konečně dojde na finále filmu, na které se těšíte poslední hodinu, prostříhají vám do toho nějaký conteporary dance a skoro nic nekukážou: Je to škoda, takovej to byl super námět.