Lischai

Začátek má skvěle svižné tempo režie a příjemně podivnou náladu. Ten je jednoznačně prima, jsem za něj rád a kdyby byl celý film takový, je na tom mnohem líp. Ve třetině pak ale někdo přiloží pod kotel lopatu nezávislého uhlí a vyrojí se scény masturbací, opilých dětí a prvních sexuálních zkušeností, které nejsou úplně konzistentní se zbytkem filmu. Konec je pak poměrně indie nesrozumitelný, vhodný pro diskuse do hospody vedle artového kina. Celé je to ale hezké vizuálně, natočené s takovým vintage feelingem na kinofilm a písničkami Pink Floyd, což potěší každé srdce.

"Možná bych byla méně osamělé, kdybych byla sama." Hope Springs je takový ten "film ze života", který je napůl srandovní a napůl strašidelný v tom, jak je přesný. Padesát mi zdaleka není a stejně to na mě fungovalo, tak se ho moc nebojte. Když Hope Springs odpustíte podivné 80' písničky, které ve filmu zcela náhodně ničí polovinu emočně silných scén, je to více než v cajku film. 3,5*.

Každý, kdo si pustí seriál o televizních scenáristech. musí mít vrozené předpoklady pro to, aby se bezhlavě zamiloval do Tiny Fey - což se podle mě děje každý den a přináší to tomuto seriálu vysoká hodnocení.

Spike Jonze je čert z pekla. Pokládám to za jediné možné vysvětlení toho, že mohl napsat a zrežírovat film, který dvě hodiny sype na diváka pocity a zážitky ze skutečných vztahu, a přitom je na plátně hrdina sám. Když někde v pozadí zachrčí chrapláček Scarlett Johansson, ze kterého je cítit láska, přijetí a bezvýhradné pochopení, docela věříte hlavnímu kníračovi, že dokázal půl roku chodit s mobilem. Her je krásný, neklišovitý romantický film, co dostal právem Oscara.

Tohle je zřejmě jediný televizní seriál na světě, kde ve třetím plánu občas jen tak náhodou propluje obrovský říční remorkér. Fukunaga tuhle depresivní okultní podívanou natočil s láskou, a je to vidět v každém potemnělém záběru mokřadel a kouřících továren za soumraku.

Začátek je skvěle temně atmosferický, ale od okamžiku, kdy v půlce filmu vyloží instruktoři karty na stůl, napětí spíš mizí, než aby gradovalo. Děti si sice pořád něco vyčítají, ale je to spíše takové motání v kruhu, než jasná cesta ke katastrofě. Závěrečná pointa to však pasí.

Film má skvělou atmosféru podzimního upršeného Jižního města, kterým mezi haldami suti a uniformními paneláky bloudí chuligáni v džínových bundách s nášivkami a chlastají v betonových diskotékách. Dějově je ale bohužel poslabší. Nic moc se tam neděje a parta hlavních potížistů je až moc přepálená a nerealistická. Ztrácí se kvůli tomu zamýšlená sociální sonda a je to spíš příběh hodného kluka, co se z nějakého neznámého důvodu tahá se špatnou partou a dostává se do problémů. Ale i tak to má pro mě jakési kouzlo, kvůli kterému je ten film pro mě koukatelný. Asi ten metal a těžké boty.

První půlka vypadala dobře. Mělo to - na dětský film z 80' - docela šmrnc, bylo to hezky zahrané a dokonce se i otevřelo zajímavé téma ztráty otce jako dětského idolu. Ale v půlce se to nějak rozklížilo, spousta prostoru byla věnována relativně nezajímavým věcem (past na Hrušínského, krávy, lov ryby...) a to skutečně zajímavé rodinné téma nějak zmizelo do vzduchoprázdna.

Je to jako kdybyste z Pulp Fiction odsáli polovinu tarantinovského humoru a dotankovali to symbolistní úvahou o dobru a zlu. Adamova jablka mají určitě krásnou kameru a super-černý dánský humor je někdy docela vtipný, ale celkově to pro mě bylo takové neurčité "wut". Doteď nevím, jestli je název filmu nějaký symbol, nebo Jensen jenom trollí.

5* směs gagů, odkazů na filmy (těch je tu skutečně hodně), politické satiry, rodinné laskavosti a výchovného poselství - a co víc - všechno to funguje dohromady. A pokud si pamatuje, že všechny čerpačky z Lega byly od firmy Octan, jste přesně ten typ na další kapitolu "interních" lego fórů. Má to jedinou nevýhodu: Podle mě to není pro děcka. Všichni, kdo se v kině smáli, byli 25+.