Recenzie (33)
Leviatan (2014)
Vlk v kůži beránka je odkázán ke stejnému zničení a rozkladu, jako kostra mocné zrůdy Leviatana. Job je zde, až v očích světa poraženým, vlastně vítězem. Závěrečná burácející příroda jakoby vyjevovala moc Pravdy samotné, a zároveň na kost ohlodávala monstrum mocných a silných vládců na Boha si hrajících.
Tiene zabudnutých predkov (1964)
Kříž jakožto brána do nové existence.
Anna v přední linii (2008)
Lidé se ptají, kde byl Bůh v onom utrpení. Ano byl tam, v Anně Politkovské. To ona byla andělem, který dodával víru, naději i lásku.
Stalker (1979)
Odosobněná pravda vzdálená od života není pravdou. To je prázdná a mrtvá abstrakce. Člověk je ale živý, žije život. A tak i pravda musí být živá. Taková pravda pak může být poznávána jen životem samým, musí se do ní vstupovat vztahem. Filosofové to nazývají "živoucím poznáním". Snad právě o tom je Stalker - průvodce. (tedy průvodce životem)
Sny Akiru Kurosawu (1990)
Příroda jako zrcadlo našich vlastních srdcí. A zdaleka nejde jen o přírodu, natož pouhou ekologickou propagaci (pak už by nešlo o umělecké dílo).
Bieloruský sen (2011)
Tyto věci nemrazí hrůzou, ale dojetím. Dojetím nad silou svobodného a láskyplného lidského ducha bouřícího se proti zotročující zvůli. Bojujte Bělorusové, bojujte! Naděje neumírá jako poslední, naděje prostě neumírá.
Nostalgia (1983)
Život jako pouť.
Slovo (1955)
Jde z toho cítit Kierkegaardova vzpoura skutečné víry proti víře zformalizované. Jen skutečný akt lásky, vztahu činí víru vírou, činí - zázraky. Zejména zázraky usmíření.
Cár (2009)
stále dokola to stejné - Legenda o Velkém inkvizitorovi.
Karamazovi (2008)
Neříkám, že je to skutečně Dostojevský. Ale už ona inspirace je v tomto případě podnětná, působivá a inspirativní. Zejména motiv: divadelní jeviště, jako jeviště života. V mých očích rozhodně jeden z nejlepších filmů, jaký se v poslední době u nás podařilo natočit.