Laerry

První série začala s laťkou hodně vysoko. Žádný další díl se již bohužel nedokázal vyrovnat svému pilotu, ale i tak jde o kvalitní zábavu. Především díky Nathanu Fillionovi nebudete litovat 40 minut strávených u nijak zvlášť extra důmyslného případu vraždy.

Povedenou první půlku série postupem času začně nahrazovat rozbředlé rozmělněné vody pseudonáboženského fanatismu, který zaplňujel většinu stopáže na úkor nějakému smysluplnému ději. Je tedy dobře, že si seriál zachoval důstojnost a skončil první sérií, takže se z toho nestala nějaká překombinovaná sci-fi soup opera.

V poslední době velmi oblíbené míchání protichůdných žánrů a stylů se nevyhne ani Caprice - v její stylizaci je tak skloubena futuristická dokonalost s charizmatickým noir stylem padesátých let 20. století v Americe. Vedle sebe tak může stát nablýskaný robot a muž v uhlazeným obleku s kloboukem a doutníkem jako kdysi elegantní gangsteři. Nejlépe tohoto kontrastu je využito ve virtuálním undergroudovém světě, který vypadá jako dekadentní videohra. Do toho je přimíchána soup opera s psychologickým thrillerem a ve výsledku vznikne poměrně originální pokrm pro labužníky.

Srovnám-li tento seriál s britským Merlinem, Camelot je vedle něj více realističtější počin, založený na středověké věrohodnosti, z níž bylo vyextrahováno magično a nadpřirozeno, které je zde zastoupeno především přírodními silami. Zatímco v Merlinovi si celý mýtus buduje základy pozvolna, na pozadí epizodických dílů, ve kterých kouzla hrají zásadní roli; tak Camelot již vychází ze zavedených pověstí, které upravuje tehdejšími konvencemi a magii odsunuje na okraj. Příběh tak míří za jasným cílem a snaží se nahlížet na známé charaktery z jiného pohledu, ne jako na chrabré hrdiny středověkého eposu, ale jako na obyčejné smrtelníky, se všemi charakterovými vadami a slabinami. Zda vám tento styl sedne více, záleží už jen na vás. Já raději zůstanu u zábavného a sympatičtějšího Merlina a Artuše z produkce BBC. Jelikož v téhle verzi jsou mi téměř všechny postavy silně nesympatické a jejich osudy jsou mi s každou další epizodou víc a víc ukradené. Jediné, co občas situaci zachraňuje, je Eva Green, jejíž Morgana povýšila na plnohodnotnou, chybující, zrazenou a ublíženou postavu, jejíž psychologický vývoj je lépe načrtnut, než v jiných adaptacích. O Artušovi či Merlinovi (Joseph Fiennes je neskutečně irritující) se raději zmiňovat nebudu, protože jejich výkony nestojí za řeč.

Seriál Breakout kings je slibným kandidátem na cenu za nejlacinější námět za posledních deset let. Za účelem vymyslet originální kriminálku tentokrát scénáristi zašli za hranice vší logiky, jelikož nechali tři trestance vyjít zpoza mříží jen proto, aby se podělili se svými "znalostmi" společně se dvěma maršály, kteří se snaží chytnout nebezpečného vězně na úprku z vězení. Naprosto iracionální pohnutky k vytvoření takovéhoto "vyšetřovacího týmu" jsou tu jen proto, aby byl seriál atraktivní pro mladé publikum, které kriminálním seriálům moc nefandí. Velikou inspirací byl pro producenty dozajista jejich starší počin - úspěšný Prison break, který objevil potenciál vězňů jakožto nových televizních idolů. A spojitost s tímto seriálem je ještě výraznější v dalším triku, jak přilákat hodně potencionálních diváků: tím, že přivedou zpět na obrazovky jednoho z nejslavnějších uprchlíků televizní obrazovky - T-Baga v podání Roberta Kneppera. Sice jen jako hostující hvězdu, ale právě jeho účinkování dělá seriál trochu zajímavým. Ale vše další je zoufalá nuda.

Kriminálek jsou desítky, stovky - proto, když chce konkurence vyniknout, musí přijít s originálním konceptem, který by se stal pro seriál ikonickým, s vlastní poznávací značkou. A tou je právě zaměření se na neobvyklé pátrací metody, které nevyžadují živé svědky, či zbytky důkazů z místa činu - k dopadení zločince stačí pouhé kosti obětí. K tomu přidejte naprosto odlišné dva typy lidí a udělejte z nich zdánlivě nesourodé partnery - v tomto případě společensky nepoužitelnou doktorku (archeoložku a spisovatelku dobrodružné literatury) k světáckému agentovi FBI a máte namíchaný originální koktejl, který záměrně opominul hlavní přísadu: krev. A zaměřil se jen na lidský skeleton... Tím se však scénáristi snaží zakrýt fakt, že jakožto kriminálka jsou Bones zcela standartním seriálem, jehož nejlepší epizody se vyrovnají veskrze průměrným epizodám CSI. Způsob řešení případů je někdy až tak absurdní, stejně tak vyšetřovací metody (pokud vůbec nějaké proběhnou) jsou tak amatérské, že jim je může spolknout snad jen sváteční divák, co na tento žánr běžně nekouká. Kdo byl nakonec pachatelem zapomenete asi tak do půl hodiny po skončení dílu, jelikož živí kriminálníci a podezřelí jsou jen nutnou dekorací pro trestný čin, ze kterého vzejde opět další kostra, či někdy i pouhá kost. A jen s její pomocí je Brennanová schopna odhalit téměř celý její původ, což je hodně velká fikce. Stejně tak "moderní hi-tech přístroje", které využívají spolupracovníci Jeffersonova institutu působí nechtěně komicky, s jejichž pomocí dokáží vytvořit holografické vyobrazení během pár hodin (či dokonce minut), ve skutečnosti by to trvalo mnohem déle, asi tak pár týdnů... Ale pokud právě hledáte kriminálku, při které není důležité vyšetřování, ale samotné postavy, Bones jsou vhodnou volbou. Další odlišností je totiž právě zaměření se na svérázný tým, který obklopuje hlavní dvě hvězdy večera, na jejichž vzájemném pošťuchování (a s dalšími členy "podivínského komanda") je založena celá show. Co ale diváka láká k sledování dalších dílů především, je čekání na chvíli, kdy jiskření mezi "Kůstkou" a Boothem přeroste v něco víc, jako tomu bylo třeba u Scullyové a Muldera z Akta X.

Scorsese + Buscemi = nový hit HBO. Už jen úvodní dvě jména by měla stačit k tomu, aby vás přesvědčili ke shlédnutí nejnovějšího seriálu z produkce HBO. Pokud vám tohle stále nestačí, tak jen dodám, že Martin Scorsese se opět chopil oblíbeného tématu, které tak dobře zvládl již ve svých slavných filmech: dvacátá léta v Americe, kde vládlo gangsterské podsvětí na úkor nechvalně proslaveného období prohibice. A k tomu si přizval skvělého herce Steva Buscemiho, na jehož hereckém výkonu stojí celý seriál. Ujal se role vlivného pokladníka Enocha "Nuckyho" Thompsona, který se v roce 1920, kdy v platnost nabyl zákon o prohibici, jako první chopil příležitosti a začal obchodovat na černém trhu s lihovinami v Atlanitc city a přilehlém New Jersey. Navenek působí jako dokonalý gentleman, přitom je cynickým zbohatlým "obchodníkem" na vrcholu potravní pyramidy, a ačkoliv šerifem je jeho bratr, nejmenovaným králem je právě on, jemuž platí celé město. Ke dvěma slavným jménům, které stojí za seriálem, je třeba přidat i třetí: spolutvůrcem je Terence Winter, stvořitel oceňované Ságy Sopránů, která mapovala život gangsterů v novodobém New Jersey. Společnými silami vytvořili precizní celek, který je doladěn dobovou hudbou a bohatými kostýmy, a i když u dalších dílů za režijní stoličkou nesedí již Scorsese, daří se tenhle počin držet nad průměrem běžné televizní tvorby.

Seriál občas připomíná rekrutující metodu, jak nalákat nové uchazeče o policejní profesi, jako to kdysi úspěšně dokázala série filmů Policejní akademie. Zde ale nejde o komedii, ale také naštěstí ani o agitku plnou patosu, jak policejní uniforma může být to nejlepší na světě. Pokud tedy nejste fanoušky kriminálních seriálů, Blue bloods vás asi těžko zaujmou nějakou výjimečností a originalitou. Ale pokud hledáte dobrý napínavý příběh a kvalitní zpracování, Blue bloods vás v tomhle ohledu dozajista nezklamou.

Kdybych měla porovnávat, kterému ze svých seriálových sourozenců se Blood Ties přibližují nejvíce, zamířila bych do světa Moonlight zkříženého s prvky typickými pro knižní Anitu Blake. Můžete zde sledovat čistokrevnou detektivku s nadpřirozenými případy, kdy hlavní vyšetřující dvojice je člověk a upír (na rozdíl od Moonlightu jsou prohozena pohlaví). Potencionální milostná zápletka je zde taktéž komplikovaná přítomností lidského protějšku, kterého nelze prvoplánovaně nenávidět, ale spíše si oblíbit - ex-přítel "s výhodami" pro Vicki, který má ale o ni stále starost a ač přes svoji silně skeptickou povahu, se přidává k řešení jejích neobvyklých případů. A samozřejmě nesnáší Henryho ze dvou prostých důvodů: že je upír, a že pro něj má Vicki slabost. Z Anity Blake si kromě soběstačné hlavní hrdinky, plnou emancipace, živící se profesionálně nadpřirozenem, si bere i realističtější pohled na fantasy svět. Ale Blood Ties mají jeden veliký neduh - je to kanadský seriál s lacinou výpravou, která vás od sledování odradí a zkazí jinak potencionálně slibný námět. Ale ten tu už v televizní (i filmové) tvorbě v mnoha obměnách byl již několikrát, a to v mnohem lepších provedeních, vedle kterých Blood Ties nejenom vypadá - ale skutečně je - chudý příbuzný.

Víc než další fantasy podívaná Being Human připomíná filosofické pojednání o třech rozdílných charakterech, okořeněných o mytologický původ. Stejně jako všichni ostatní, i oni se musejí vyrovnávat s běžným moderním životem se všemi jeho předsudky a překážkami. A kvůli svým "potřebám" to rozhodně nemají nijak snadné. Ještě jednu zásadní věc mají společnou: tím čím jsou, si nevybrali dobrovolně, ale byly násilně přeměněni. A teď se musejí vyrovnávat s následky... Seriál pokládá otázky ohledně smrti v nejrůznějších odstínech, o lidských tužbách a temných zákoutích mysli. Nejedná se ale o depresivní seriál, tedy ne většinu času. Na povrchu je Being Human zábavným dramatem, který využívá nadpřirozené prvky z nového osobitého úhlu pohledu, s typickým britským humorem. Ale Being Human je místy i dobře provedený horor, který se neštítí naturalismu a ukazuje následky zpopularizovaných monster (upír, vlkodlak) ve své nejčistší "kráse". Jestliže tedy máte tento žánr rádi, určitě si přijdete na své. Navíc k zábavě dostanete jako bonus skvělé dialogy a scénáře, které donutí diváka k opravdovému zamyšlení. Nesmíte se ale nechat odradit "laciným televizním" vzhledem - konec konců, Being Human je čistokrevný britský seriál se vším všudy...