trasprd

Podle mě velmi povedený dokument o člověku, který se obětoval, aby zkusil udělat z Ruska normální evropskou zemi. O ruskou opozici se zajímám dlouhodobě, takže jsem se tam vlastně nic nového nedozvěděl, přesto mě dokument bavil. Alexejovu osobnost se podařilo velmi dobře vystihnout, stejně jako absurditu a marasmus současného putinského režimu. Jednoznačně doporučuju.

Oproti světovému mainstreamu je to trošku lyričtější, jak už tak blízkovýchodní filmová produkce bývá. Některé věci jsou dost přitažené za vlasy (umělec, potulující se po vojenském velitelství a telefonující odtud nalevo napravo aj.), ale všechny nedostatky plně vyvážily skvělé tankové bitvy. Oceňuju taky to, že mi seriál trošku přiblížil vojenský konflikt, o kterém jsem měl do té doby jenom mlhavé představy (i když bylo ještě potřeba dostudovat si to trošku na Wiki).

Každopádně je to určitě mnohem přesvědčivější než nezaslouženě známější Homeland. Příběh dává smysl, psychologie postav je perfektně propracovaná (včetně sexuálního života dospívající Dany, což zde někteří považují za laciný pokus být zajímavý - pracuju s mládeží a tohle už jsem několikrát viděl jako reakci na velmi vážné problémy s otcem). Nicméně, Fauda to není, ba ani Our Boys. Chybí tomu to napětí, spád, tah na branku (to vše se objevuje až v závěru 2. série). Možná by bylo lepší, kdyby tvůrci stejně jako u Our Boys vměstnali celý příběh do jedné série - a dost. Stačilo by osekat nekonečné lyrické scény, kde někdo pořád fňuká nebo funí.

To je opravdu hodně kvalitní počin. Není tam prakticky žádné násilí, příběh nemá žádný velký "hollywoodský" spád, přesto je to napínavé jako malé gatě. Zajímavé je pochopitelně i samotné téma a prostředí. Izrael v poslední době ve filmové a seriálové produkci skutečně válí.

Hledal jsem něco podobného jako je izraelská Fauda, která mě opravdu nadchla a strhla. První série byla tak na 80 % - kvalitně řemeslně zpracovaný příbhěh s perfektní zápletkou. Druhá série je tak na 60 % - příběh se stává čím dál tím méně uvěřitelným, začíná se utápět v klišé a takovém tom nekonečném americkém seriálovém řešení vztahů, citů atd. (od toho jsou tu jiné seriály). Třetí sérii hodnotit nebudu, protože jsem to po třetím díle vzdal - příběh se definitivně překlopil do sféry pohádky, násilím se snaží ještě něco vytřískat z původní zápletky. Prostě si asi raději počkám na tu 4. sérii Faudy.

Asi nejlepší akční seriál, který jsem kdy viděl. Protože to není zdaleka jenom o střílení, je tam taky hodně psychologie a politiky. A především - je to na rozdíl třeba od Homelandu uvěřitelné. Herci chodí v normálním oblečení (např. evidentně delší dobu nošeném tričku), chovají se uvěřitelně, jejich zásobníky mají omezené množství střeliva atd. Můžu jenom doporučit.

Film má velmi slabý a nepravděpodobný scénář, herecké výkony jsou podprůměrné a poněkud křečovité. Ačkoliv s anexí Krymu souhlasím, tento film si podle mě nezasloužil ani desetinu pozornosti a prostředků na něj vynaložených, neboť je to s odpuštěním nesourodá slátanina uměle vyhrocených historických událostí a stupidního milostného příběhu. Jediná místa, která stojí za to, jsou záběry vojenské techniky a krásné krymské přírody - vlastně se tedy stačí podívat na trailer a nemá cenu ztrácet čas samotným filmem.

Brilantní, velmi syrová a velmi hluboká obžaloba zmechanizované a odlidštěné konzumní společnosti. Rodiče nemilují děti, děti nemilují rodiče, partneři se odcizují, bratrské národy po sobě střílí z děl... Jak je ale u Zvjaginceva dobrým zvykem, je tu i světlý moment v podobě nezištných dobrovolníků a strohého komisaře, který se i za obtížných podmínek snaží co nejlépe dělat svou práci. Zrátka, není to lehký film, opět zde cítím lehký závan Dostojevského, ale to je to, co mám právě na Zvjagincevovi rád.

Chápu, že natočit dokument o tak čerstvých událostech musí být složité. Režisérka se sama narodila na Krymu, dnes žije v Rusku a vrátila se do rodného Simferopolu, aby zjistila, jak se tam věci mají. Celé je to však působí spíše jako dojmologie než nějaká souvislejší analýza příčin a následků připojení Krymu k Rusku. Je příjemné, že je dán prostor oběma názorovým stranám, nicméně ani u příznivců, ani u odpůrců sjednocení s Ruskem se nedozvíme nic hlubšího než "jeto super" nebo "necítím se tady dobře, jedu na Ukrajinu". U dojmů zůstane režisérka i u případu souzeného režiséra Sencova. Film má určitě svou hodnotu, ale jen do té doby, dokud nevznikne nějaký kvalitnější dokument o těchto dějinných událostech.

Jestli něco Rusové opravdu umí, tak jsou to filmy z války. Strhující příběh, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout, perfektní herecké výkony, nějaký ten patos, který si prostě široká ruská duše žádá a nemůže odpustit. A v neposlední řadě také velmi zajímavé a podle mě obecně málo zpracované téma žen ve válce, kterým se mimochodem zabývala i letošní nositelka Nobelovy ceny za literaturu Alexijevičová. Není proto divu, že kinosál byl zcela vyprodaný.