fredisek

Skvělá Salma Hayek, možná lepší než v reklamě na Campari. Naivní umění mi nic moc neříká, ale mexický surrealismus a muralismus mě děsně baví a děsně mě bavil i tenhle film (jen mohl být o něco surrealističtější).

Zajímavé lehce hororové scény v závěru, jinak je snímek podle mustru "natoč si válečný film". Jeden pseudohrdina, jeden dobrý chlapík-vyšší šarže, jeden podvraťák, jedna neohrožená krasavice, aby si feministky přišly na svý, no a banda albánskejch hajzlíků, který střílí hlava nehlava. Nic k tomu, žádné nepředvídatelné drama. jako report o válce na Balkáně pro čétéčko určitě (ovšem s o dost menší stopáží), jako film ne.

Michael Cunningham je asi můj nejoblíbenější současný spisovatel. Hodiny jsou skvost. Tři ženy, tři osudy, tři příběhy, jedno jediné a skvělé téma. Můžete si z filmu i knihy odnést jakýkoli závěr chcete. Můžete Lauru odsoudit, stejně tak jako ji pochopit. Můžete nad Clarissou zlomit hůl, nebo si říct, že její život stojí za to. Můžete považovat Virginii Woolf za slabou, stejně tak jako za jednu z nejsilnějších žen světa. Tenhle film má hodně a taky dokáže hodně dát. Kniha jakbysmet.

Vrchol muzikálu, absolutní. Silný příběh, dostatečně přitažený za vlasy, obstojné zpopularizování všeho toho, co svět chce, když slyší slovo jazz. Jen šoufl mi je ze živáků z divadel, co jsem tak měl na internetu možnost vidět. Snímek (na rozdíl od inscenací) nepůsobí jako laciný film pro dospělé, ale jako místy krutá a celkově dokonalá podívaná, která vyvrací (podobně jako ještě pár filmů), že muzikál musí být vždycky odpad.

Ach ty otevřené konce, nebuďte aspoň bezradné, když už musíte být. Kdyby to byl seriál, očekával bych "to be continued". Taky mi jaksi nesedí, že by Cate Blanchett nechali na nějakým okresním velitelství a nezavřeli by jí do nějaký bastily, když jí podezřívají z terorismu. Kdyby to bylo víc italské a méně německé, vůbec by to nevadilo, spíš naopak.

Gibson ztrácí víru v Boha, potřebuje ale v něco věřit, třeba ve svou rodinu...nebo ksakru...v mimozemšťany. Tenhle film je o tom, co je víra, ale hlavně o tom, proč je potřeba něčemu věřit. Čemukoliv. Moje nejoblíbenější sci-fi...není plné přihlouple vypadajících hrdinských činů ani velkých hrdinů, je lidské, což sci-fi příběhům prostě mnohdy chybí. Je chytré, dialogy skvělé. Samotný mimozemšťan se objeví až na konci filmu, to nebezpečí a zlo zůstává pořád skryté (třeba za dveřmi komory a nebo slyšené dupáním po střeše), což dodává na strašidelnosti i napětí. Znamení jsem viděl už několikrát, vím jak skončí, ale klidně bych si ho pustil znovu...

Tak letošní Vánoce se opět neobešly bez Bridget, milované Bridget. Houby Love Actually, Bridget Jones's Diary je ten správný vánoční film. Pořád mě baví a asi jen tak nepřestane. Je to dokonale vystavěná komedie, která si utahuje z toho, čeho se všichni my nezadaní děsíme. Vlastně je to dost černý humor a ten já mám moc rád.

Už zase sirotčinec? Počkat! Vždyť ono to není tak špatné! Ovšem na mě tam bylo moc málo tajemna a naopak až moc krve, jinak perfektní a děsivé.

Říkám si, zda takhle opravdu lidé žijí (asi ano) a jestli jim to nevadí (asi ne). Emocionálně placatý film s předvídatelným koncem.

Byl jsem jedním z těch mála vyvrhelů, kteří přečetli první díl a pak se začali poohlížet po Agathě Christie, nebo jiných "startovních" autorech. Odpuzuje mě pottermánie (a jsem rád, že Watson loni natočila The Perks of Being a Wallflower, nebo že se Radcliffe objeví ve filmu o Ginsbergovi) a moc ji nechápu. Teď po těch letech jsem děsně rád, že můj vkus neurčovalo fantasy, ale jiné žánry, třeba právě detektivky Christie, které jsou stejně popcornové jako Potter, ale elegantnější. Jinak potterovské filmy jsou samozřejmě žrádlo, zvlášť když v televizi prostě nic jiného neběží.