fredisek

Prázdný film, který vyčuraně těží z toho, že je sociálním dramatem...K cizímu průseru přeci musíte mít úctu! Ani jeden originální motiv, i to "vykoupení" lehké holky zamilovaným klukem ze spárů machistického pasáka připomínalo klišé pohádkový námět. Těhotná holka, jíž jaksi nečeká svatba ani na rychlo, otec, co prohrává tisíce na automatech, matka, která se snaží udržet svět jakž takž pohromadě a páreček přistěhovalců. Zkrátka nic nového. Klasický recept na sociální drama a v tomhle případě ničím nekořeněný. Jo v pohraničí je holt šedo, co se s tím dá dělat? No rozhodně ne o tom točit nemastná neslaná dramata, kde všichni spíš působí jako nepovedené karikatury než plnohodnotné a žijící osoby.

Po dvou letech od natočení ten film musel být mnohem aktuálnější. Upřímné a možná až moc skromné drama o těch, co hledají štěstí, a najdou ho tam, kde by vůbec nečekali, že bude, třeba v kriminále nebo v miniaturním kanclu vrátného. Úsměvná dějová linka Israela a jeho otce příběh odlehčuje, stejně jako ironie osudu Jorgeho bratra. Minimalistické, ale pořád s tím neodolatelným španělským espritem, který se blbě popisuje, který se musí vidět.

Dolan od začátku do konce černobílý? to ne! No jo. Fungovalo to. Kříž ověšený žárovičkami na stromeček... chtělo by se mi říct, že tu křesťanství dostává právem/neprávem na frak, jenže Dolanovo pojetí ukřižování není, jako když se onehdá Madonna nechala přibít na flitrový kříž a v Polsku z toho měli Vánoce (haha), je svým způsobem pokorné a pravdivé.

Tilda je nejlepší. Bowie mi k srdci nepřirostl a krom Young Americans z něj nešílím, ale tohle video je úžasný. Jenom nevím, jestli jsem si víc nevšímal Tildy než hudby...

Nejzdařilejší videoklip Spears. Splňuje to požadavky opravdového hitu, je to blbé jen přiměřeně a videoklip podtrhuje fakt, že tohle byl opravdový vrchol kariéry Spears. Pak už to všechno šlo dolů a s posledním angažmá u Šmoulů to jde do žumpy úplně.

Neobjevná nuda. LaChapelle asi zrovna nutně potřeboval keš, velkej doják pro malý holky. Klasický střih videoklipu, ke kterému dospěje většina hvězdiček...ano, po all night long večírku přichází vystřízlivění a je prostor pro plačtivé songy. Jenže napsat hopsahejsa odrhovačku je lehčí než srdcerváč, co bude za něco stát. Britney se snaží o velká zlomená srdce pořád, ale její kvality (pokud se to dá tak vyjádřit) zůstávají spíš u šmoulího úlalá a role hokejové maminy v extraenormněkrátké sukni, což je aspoň sranda a ne mistrovství ohraného kýče na každé sekundě záběru.

Škrobené dialogy, pozérské podání, ovšem ne tak mile pozérské, jaké je třeba ve filmech Xaviera Dolana, u jehož Les Amours imaginaires by se s Indiánským létem dalo vypozorovat leccos podobného (možná ta snad zdánlivá beznaděj lidí na startu dospělosti a ve finále dětství). Docela povedený konec, nesnesitelně nudné tři čtvrtě hodinové čekání na něj. Takhle lidé nežijí, takhle nemluví - to by nevadilo, kdyby se film nesnažil o civilnost a upřímnost. Ani jedné postavě (snad se světlými výjimkami Vilhelmové) se nedala uvěřit ani jedna emoce, pokud se vůbec ona postava uráčila nějakou ukázat. Nuceně umělecké, nenuceně jalové.

Vrchol muzikálu, absolutní. Silný příběh, dostatečně přitažený za vlasy, obstojné zpopularizování všeho toho, co svět chce, když slyší slovo jazz. Jen šoufl mi je ze živáků z divadel, co jsem tak měl na internetu možnost vidět. Snímek (na rozdíl od inscenací) nepůsobí jako laciný film pro dospělé, ale jako místy krutá a celkově dokonalá podívaná, která vyvrací (podobně jako ještě pár filmů), že muzikál musí být vždycky odpad.

Koktejl z klasických hororových přísad, který je ovšem dobře namíchaný. A to je ale asi tak všechno. Slušné lekačky, slušně ohyzdné mrtvoly, slušně propletený příběh mystikou. Ale málo intenzivní. Mrtvoly se tu sice promenádují jako v lázních, což způsobuje, že se režisér přestává zajímat o žijící postavy, ale berou tak prostor strachu. Děsivější horory jsou ty, které na první pohled tak děsivě nevyhlížejí. Finále The Conjuring navíc bylo - na to jakou má film stopáž - poměrně krátké. Průměrný, ale zábavný (dá se něco takového o hororu vůbec říct?) horor.

Britové si umí utahovat ze všeho. Kdyby se tohle někdo pokusil natočit v Česku, máme tu zástup protestujících veteránů a plačtivých stařen, nebo aspoň haldu vlasteneckých důchodců, co sice válku zažili leda tak z kočáru, ale jsou na ni odborníci. My tu točíme patosem přetékající Lidice. Haló haló je sitcomové veledílo, jehož výsadní postavení podtrhuje právě i fakt, že se neodehrává v newyorském loftovém bytě a neřeší jen rozchody a kýble koktejlů. Přiměřeně afektované a britsky ironické. Co víc si přát od komediálního seriálu? Možná, aby takový seriál neskončil a pořád si držel úroveň - Haló haló si úroveň víceméně drželo až do finále, což je v sitcomu taky umění.