Ioannes

Nechápu vyjímečnost a vysoké hodnocení tohoto filmu. Trvá 100 minut a téměř celou dobu se postavy navzájem uráží a agresivně na sebe křičí. A proč? Co je smyslem tohoto filmu? Pokud je to poukázání na fakt, že v realitních kancelářích jsou podvodníci a některým manažerům jde jen o prachy a zisk, tak se nejedná o nic světoborného. Má to být kritika zvráceného kapitalismu, který je špatný, protože dopouští, že v jeho realitních kancelářích jsou podvodníci? Pokud ano, tak to je kritika velmi vzdálená a povrchní. Navíc mnoho dialogů je příliš dlouhých a rozvleklých. Jejich smysl by se dal shrnout či zkrátit do dvou tří vět. Herci hrají dobře, avšak mají smůlu na špatný scénář.

Všichni čtyři hlavní hrdinové pocházejí z velkoměsta New Yorku. Dvěma mladým „Yankees“ při jejich cestě alabamským venkovem stejně jako Vinnymu při jeho pobytu se Alabama jeví jako divný a odlišný kraj, téměř jako úplně cizí země. Alabamu je pro ně zaostalá a buranská oblast Spojených států. Právě proto je zajímavé, že sám Vinny se v soudní síni ctihodného soudce sám chová jako buran. První polovina filmu je velmi kvalitní konverzační komedií. Z vtipných gagů vyniká především rozhovor plný nedorozumění při prvním setkání Vinnyho s kamarádem Vinnyho bratrance ve vězeňské cele a Vinnyho nedorozumění se soudcem při prvních soudních líčeních. Druhá polovina filmu komedii nepřipomíná, svou kvalitu si však uchovává jako drama. Z hlavního hrdiny Vinnyho, který v průběhu děje vystupuje jako advokát diletant, a jehož obhajoba neodvratně směřuje ke katastrofě, tedy k odsouzení nevinných, se najednou na poslední chvíli stává zázračný zachránce svých klientů, který navíc dodá šerifovi zásadní informace k zatčení skutečných pachatelů. Ze strýčka Vinnyho se stává americký hrdina, kterému navzdory obtížným životním podmínkám (nedostatek peněz a času) se splňuje jeho americký sen. Je z něj self-made-man, který v budoucnu bude bezesporu pracovat jako schopný a poctivý advokát. Film má rovněž jedno důležité sdělení. Jednotliví činitelé u soudu (soudce, státní zástupce, obhájce aj.) mají obrovskou moc nad lidskými osudy. Když jeden z nich (v tomto případě obhájce) je neschopný a chybující, může dojít ke katastrofě. Například k odsouzení nevinných na smrt. Co by se stalo, pokud by na konci filmu advokát Vinny zázračně nezmoudřel? Ještě štěstí, že z důvodu selhání jednotlivců je v systému justice možnost odvolání a kontrol.

Záměny údajně skonavších panů Brázdů za živé a naopak se stanou kostrou pro úsměvné situace. Úsměvné, nikoliv však vtipné v tom smyslu, že by se člověk smál. Navzdory tomu si tato humoreska uchovává svou kvalitu. Herecké výkony, kostýmy a kamera jsou vynikající, dialogy břitké a archaický styl mluvy se do tohoto díla hodí. Skvěle vypadá několikeré zrychlení pohybů některých postav ve stylu grotesky. Kulisy vypadají studiově, což však tvůrcům pro tentokrát odpouštíme. Celkový dojem je nadprůměrný. Tato humoreska u někoho vyvolává nostalgii po časech starého Rakouska. Podle některých kritérií právě v době přibližně posledních 30 let mocnářství na tom byla naše země nejlépe: Pronásledování z politických důvodů jako v polovině 19.století minimální, téměř veškeré občanské svobody byly získány, životní úroveň byla relativně vysoká, nezaměstnanost téměř nulová, stát byl malý, byrokracie nízká, minimum zbytečných zákonů, které nyní lidem znepříjemňují život, nízká kriminalita a vysoká úroveň vymáhání práva. (Abych se vyvaroval připomínkám ohledně 1.republiky, tak dodávám, že 1.republika se nejdříve musela vzpamatovávat z 1.sv.války a 30.léta zaplňovala hospodářská krize a strach z Německa.) Tato humoreska ukazuje, že poměry v tehdejší společnosti nebyly tak škrobené a upjaté, jak si někteří mohou myslet z filmů jako je Švejk, že lidé tehdy měli podobné starosti jako my a že i tehdy lidi chybovali. Závěr, v němž začíná 1.světová válka, je vážný jako válka sama.

Styl nevypadá jako dramatické umění,nýbrž jako hraný dokument skutečných událostí. Je to plné patosu (např. scéna, jak dva mladí českoslovenští spojaři jsou zraněni, jeden je v bezvědomí, druhý leží na zemi se zraněnou paží a i v tomto stavu zastřelí tuším 12 "fašistou" a nakonec oba zachrání chrabrá hlídka na koni chrabré Rudé armády, která je pochopitelně ihned navrhne na vyznamenání). Samozřejmě neschází komunistická agitace. Bojové scény jsou obstojné. Ve výsledku se na to dá koukat.

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní.

Jednu hvězdičku za to, že tomu kameramanovi při natáčení nespadla kamera do moře.