flanker.27

Z hovna bič neupleteš, i když se všichni kolem tváří, že s ním zapráskali a nebyli od něj.

Zase se projevuje zahraniční původ. Chlap jde z domu takřka bez odporu, ač nebyl nevěrný, ženu nebil, nijak se neprovinil a živil rodinu. Ač do demence míříme mílovými kroky, přesto tak daleko ještě nejsme. U nás, kdyby našel jiný zámek a svoje jméno na zvonku škrtnuté, patrně by se dva dny nic nedělo, a třetí den by ta kráva, co s ním sdílí jméno, už na to voko trochu začala vidět. Jinak jsem se nadále nechytl, pořád stejně nesympatické až odpudivé, co má být vtipné nebo dojemné je spíš trapné a k tomu musím konstatovat, že Brodská zapomněla hrát (i když na druhou stranu to její postavě dodává na nesnesitelnosti). Dál už utrpení protahovat nebudu, ostatně asi tuším, kudy se to bude vyvíjet, ale nemám potřebu si to ověřovat.

Světovost zase doháníme mrdáním. Ta vulgarizace pohyblivých obrázků už mě vysloveně uráží. Na druhou stranu se není co divit, že do sebe všechno zapadne, když všichni zobrazení jsou buď čuro nebo pičo, slušně řečeno nesympatické kreatury. Trochu jsem uvažoval, zda nemám dát alespoň jednu za ty výpovědi skutečných pacientů na konci, ale to není umělecká zásluha. Víc nemám co říct.

Kdosi tu napsal "klasika, která nezestárla". Ale no tak, buďme upřímní, tohle bylo zastarale naivní v tom nejhorším smyslu před více jak třiceli lety, když jsem to viděl poprvé v jakémsi cyklu na tehdy ještě Československé televizi věnovaném "klasikám" (které nezestárly :-/). Není to jen mručení stárnoucího muže, tohle byl můj názor už v těch cca 11 či 12 letech. Historické filmy s Jeanem Maraisem jsou vedle toho vrchol realismu. Nemám nic proti jisté míře dobrodružné naivity, ale všechno má své meze. Ostatně tady jen Španělsko zastupovalo Němce a byla to jasná agitka směřující k právě začínající válce (k jejímuž vzniku ostatně pitomí Angláni notně přispěli svojí debilitou v průběhu 30. let, takže s jejich hrdinstvím ať jsou do háje), nic víc.

Poprvé jsem tenhle western viděl někdy tak před 25 lety a pamatoval jsem si z něj víceméně jen úvodní scénu oběšení a hlavní zápletku, ale jinak nic, jen že se mi to celkem líbilo, a pak až dnes. Film, zjevně částečně inspirovaný Clintovými špagetami, je zajímavý a díky postavám (kdy dokonce i hlavní trio záporáků dostane trochu prostoru aby vylezlo, že nejsou úplně jednorozměrní) nikoli šablonovitý, ne přímočarý a navíc končí částečně otevřeně, protože ne všichni viníci byli potrestáni (zřejmě je autorským záměrem ukázat, že spravedlnost je boj, který nikdy nekončí), praktiky jediného místního soudce a hrdinova šéfa taky nejsou černobílé a někdy je o soudní spravedlnosti nutné pochybovat. Vytkl bych jen tu melodramatickou vsuvku, která by dobře zapadla do filmu tak o deset let staršího a jinak pojatého.

doplnění restu. Typická Nellis, nuda, fraška, co má být vtipné je trapné, spousta jakože uměleckých záběrů zbytečně dlouhých a nudných. Suchařípa dobrý, ale i Janžurová propadla všeobecné trapnosti, o méně ošklivé z jejích dcer nemluvě. To asi tak všechno, co můžu po cca 23 letech napsat.

Samozřejmě poněkud nadhodnocuju, z hlediska příběhu a scénáře by se tam našly mouchy, sem tam možná i masařka, z tématu se určitě dalo vytřískat víc. Ale! Opravdový vesmír je opravdový vesmír a sebelepší triky v Gravity nebo jiném "vesmírném" filmu to nikdy nenahradí. Technická stránka je prvotřídní a ten pocit stísněnosti a dezorientace, prvního rozkoukávání se a nutnosti se soustředit na daný úkol udělají pro zážitek z filmu své. Spousta věcí je tu opravdových ne jen co do prostředí, ale i do reakcí na situaci, protože mnoho scén samozřejmě nešlo zopakovat. Např. výraz hlavní hrdinky po přistání a vynášení z přistávacího modulu, to je skutečně autentické. Velká gratulace Julii Pěresild, že do toho šla a úspěšně prošla nejen regulérní přípravou na let ale i letem samotným, stejně tak i režisérovi, který letěl s ní. A pochopitelně i opravdovým kosmonautům, za jejich práci vůbec.

Krásná slovenská příroda nezachrání plytký děj, v němž chybí pořádný úkol postavený před hlavního hrdinu a nějaká konfrontace. Už ta konstrukce kletby je podivná, protože v ní nešlo o nějakou poctivost nebo vůbec osobní vlastnost. Dejme tomu kdyby to bylo postavené tak, že obdarovaný nepoužije dukát pro sebe, ale pro někoho, kdo ho potřebuje víc než on, pak budiž. Ale třeba na těch holkách, co si koupily ty panenky nic nepoctivého nebylo. Vůbec tam ty dva předchozí neúspěšné pokusy vlastně neměly žádnou roli, protože nijak neovlivnily chování zakleté hraběnky. Předpokládal bych, že když šlo o poslední pokus, že by více vážila slova a činy a více se obávala výsledku a nic. Antagonista je vlastně směšný a nijak nebezpečný, čeho chtěl vůbec dosáhnout, i kdyby mu to panství patřilo, stejně by byl pořád zadlužený. O eliminaci nebezpečí se hrdina nijak nezasloužil a dukát vrátil, protože si to přečetl v knize, takže spolu s tou kletbou to netvoří nějaké rozřešení a nedává mu to jinou zásluhu než že otevře jednu mříž. Vysvobozená hraběnka pak náhle nestrádá a zadlužené panství už není zadlužené a vůbec to zasazení do přelomu 19. a 20. století k ději nesedí, těžko by se v té době nějaký správce pokoušel vymáhat daně, a pak ty sny o Demerice jsou vysloveně nepohádkové. Celkem sympatické obsazení (vyjma Čvančarové, kdo by tuhle tlustou krávu chtěl do filmu) s krásnou představitelkou zakleté hraběnky v čele pak nemá moc co hrát. Není to sice vyslovená katastrofa jako včera, ale do lepšího průměru stále hodně chybí.

Pohádka celá o předstírání a napodobování. Filip Březina a Lukáš Příkazský v rámci děje předstírají nápadníky, ale již mimo samotný děj Sabina Remundová předstírá v roli dvorní dámy svou matku, Petr Nárožný po devadesáté osmé předstírá, že je senilní král (přičemž znovu vzbuzuje otázku, kdy asi tak takoví králové počnou potomka), David Novotný napodobuje všechny, kdo před ním hráli zištné a pokoutné rádce/ministry/kancléře/správce, Sára Korbelová předstírá, že je hezká princezna a tvůrci pomocí "svatopetrského" motivu napodobují Anděla páně a vůbec že stvořili zábavnou pohádku pro štědrý večer, u které se vám neklíží oči. Varovným signálem je opět orámování Třemi oříšky a králem, který jednou Byl, k tomu kroku česká televize sáhne vždycky, když je výsledný produkt ještě horší než obvykle. Osobně bych to pouštěl pacientům ústavu pro léčbu insomnie, protože spánek je to jediné, co mi to celou dobu přinášelo. Vidím, o co se tvůrci pokouší, ale zoufale jim to nejde. Všechno už tu bylo mnohokrát a lépe. Dialogy jsou chabé, postavy jsou zase neživotné splácaniny několika atributů, kterými konkrétní role (princeznu, krále, kancléře, vodníka) obdařili jinde, aniž by k nim dodali aspoň špetku opravdovosti, "vtipné scény" postrádají vtip a tvůrci asi ani nevidí rozdíl mezi filmy, ze kterých čerpají a ve kterých to fungovalo a tím, co sami stvořili. Ale asi nám chtěli taktně připoměnout, za co příští rok ČT utratí zvýšené koncesionářské poplatky.

Ty tři hvězdy jsou hlavně za kameru, ta je vynikající. Jinak to na můj vkus kombinuje nešvary typické pro horory s nešvary typickými pro krátkometrážní filmy, zejména co se týče charakterů, dějových zkratek a zvratů. Navíc nemám rád ty klišé, kdy v podstatě normální a běžná činnost je v hororu nasnímaná a ozvučená tak, aby vzbuzovala odpor, to mi vadí. Taky působí nepřirozeně to rychlé oželení pejska vyměněného za obludu. To nět. A ze všeho nejvíc mi vadí ta kárající moralizující pozice a vyšší síla, trestající ovšem dle lidských měřítek, těch správných samozřejmě, protože "my" máme, my vlastníme pravdu a vyšší síla (zde Lesapán, ale může to být cokoli jiného kdekoli jinde) jedná a trestá podle této "pravdy". Tak často ve filmu zabije padoucha "vyšší spravedlnost", ale dle mého to pak není trest, trestá jen člověk člověka.