Frajer42

Zamlouvalo se mi to mnohem více než staré píčoidní díly. I ti kreténi vypadali mnohem více cool. Příběh tu samozřejmě vůbec žádný nebyl, a to se chystá pokračování. Pokračování ničeho. Jsem zvědav, jak to dopadne. Lloyd Kaufman je absolutní psychopat a rok od roku větší. Jedná se o pokračování toho samého v novém kabátě. Nejvíce se mi líbily scénky s kretény. Hrozně pěkně se sleduje, jak terorizují prakticky celou školu. Zbytek až tolik záživný ani vtipný nebyl. Sledovatelné ano. Vtipné taky. V rámci žánru Troma ovšem stále žádný vysoký nadstandard, na který jsem zvyklý a na který stále čekám. Lepší 2 *.

Celkem zajímavé povídání. 48 minut nám starý, tlustý, škaredý a umrkaný pán vysvětluje nevysvětlitelné. Lehoulince mě znepokojuje, že ve fázi vrcholné opilosti se prý moje mrkací frekvence razantně zvyšuje. Snad je souvislost, čistě okrajová. Je pro mě celkem čest nahlédnout pod lebku podobnému tvorovi. Celá výpověď na mě působila jako jedna nepříliš povedená lež. Snad jediná pravdivá a upřímná věc, kterou jsem pánovi uvěřil, je jeho nefalšovaná láska k podobně retardovené dceři z Havaje. Arthur po celou stopáž tiká, jako časovaná bomba. Ze všeho nejvíce mě zarmoutilo, že se odmítl vyjádřit k vraždičkám těch pár dětí. Pro tyhle příhody zřejmě za celý svůj rekreační pobyt za mřížemi nedovedl vymyslet dostatečně kreativní příběh. V podstatě povídá převážně o vraždách prostitutek, či bezdomovkyň. Ať se člověk snaží být humanitární sebevíc, tak pro podobné lidské existence v sobě zřejmě patřičný dostatek soucitu přeci jen nenajde. Možná pouze lehoulinký soucit ukrytí v temném zákoutí koutku duše. Do toho všeho pronášejí svá moudra všemožní odborníci, kteří v podstatě opakují zaběhnuté fráze. Ještě jsem u žádného sériového vraha neslyšel konstatování, že by byl absolutně v psychickém a fyzickém pořádku bez jediného traumatu z dětství. Každý sériový vrah zákonitě musí od normálu alespoň v nějakém ohledu divergovat. Kdo hledá, ten najde. Většinou se to hodí na trauma z dětství a jako bonus se k tomu přihodí skvrna na některé části mozku. Zbytek populace se tak může považovat za zcela zdravé a nemusí se zatěžovat úvahami, že člověk dnešního moderního typu už vraždí pěkných pár tisíc let a stále s tím nepřestal a že je jaksi troška toho vraha v každém z nás. Většinu lidí naštěstí úplně uspokojí kouknout tu a tam na nějaký drsnější snímek. Arthur si občas uškrtil nějakou tu prostitutku. Celkově se mi to zdálo zajímavé. Byly kladeny velmi přímé otázky, které byly zodpovězovány strojovými moudry o délce jedné až dvou, výjimečně tří, vět. Ve hlase byl cítit klid anglického gentlemana. Prostě to cosi do sebe mělo. Lepší 3 *.

"Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem." Bohužel, z hlediska principu právního je to zločin jako každý jiný. Potom je hrozně pěkné, že s vašim jednáním úplně každý vnitřně souhlasí, ale ze strachu z nedávno sepsaného papíru vás za mříže stejně pošle. Poláci posledních pár let dovedou tvořit zatraceně dobré snímky. Škoda, že takhle nevynikají i v ostatních odvětvích. Svět by potom byl mnohem spokojenějším místem. Líbilo se mi to. Milé drama o permanentně nasraném dědečkovi, který si vybíjí svoji nefalšovanou zlost na čem se dá. Syrových záběrů není mnoho, ale hned ta první akcička, kdy si smlsnul na gerontce byla poměrně intenzivní a nekoukalo se na to kdovíjak dobře. Je poměrně smutné, když si člověk uvědomí, že v podobném strachu a teroru žijí velké spousty lidí snad v každé zemi světa. Troufnu si říct, že v tom šťastnějším případě si potom zoufalá situace vyžádá zoufalé činy. Pokud se to spojí s neschopností policie, tak je mrtvola brzy na světě a už je trochu pozdě hledat viníka. Věřím, že si film emočně získá drtivou většinu populace. Snad každý, komu nepřináší rozkoš pohled na psychické a fyzické týrání bezbranné ženy, si během koukání vytvoří velmi negativní postoj vůči hlavnímu tyranovi a bude mu ze srdce přát ten nejhorší možný osud. Nějaká lhostejnost vůči postavám, či ději tu tedy rozhodně panovat nebude. Takže takové věci, jako zvýšený krevní tlak, či zimomriavky v mém případě určitě proběhly, a to hned několikrát.

Oslava alkoholismu, coby nástroje ke šťastnému a spokojenému životu. Absolutně netuším, jestli se tímto filmem pokoušel říct básník něco víc. Nepředpokládám to. Snímek se nejspíš nesnaží říct vůbec nic. Co mě oslovilo, je bohatá škála nejrůznějších prasečinek, velmi daleko za hranicí nevkusu. Hlavní hrdinové jsou absolutně skvostně vybraní retardi, takže se může divák těšit třeba na kálení na pizzu, strčení použité záchodové štětky do krku apod. To vše zcela spontánně bez hlubšího zamyšlení. Kdo by také nějaké zamyšlení od podobných lidských trosek čekal. Absolutní zlatý hřeb celého snímku je naprosto šílená oslava Nového roku zakončená záběrem pářících se fešáků, který mě dlouho bude strašit ze spaní. Vůbec, film obsahuje pár takových momentek, díky kterým si ho budete velmi pravděpodobně pamatovat i dlouho po zhlédnutí. Bohužel, či bohudík. Záleží na úhlu pohledu. Vlastně ani nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl takhle zvrácený snímek. Tvůrci se s tím opravdu nemazlili a mně se na Finsko naskytl zcela nový pohled. Nějaká ta větší výtka by se samozřejmě i tady našla. Spojovací vata snímku stála v mých očích opravdu za hovno a dost celkovému dojmu škodí a můj pohled na snímek je ve finále dost rozporuplný. Rozhodně však musím ocenit absolutní originalitu. Já se opravdu s ničím podobným nikdy nesetkal. Použitý humor není přesně mým šálkem kávy, ale několikrát se těm finským potvorám moji bránici rozkmitat přeci jen podařilo. Od režiséra snímku bych v budoucnu riskl klidně něco dalšího, protože má zcela osobitý rukopis, tu nejzvrácenější mysl a zřejmě nikde nekončící odvahu.

Na začátku byl jeden poměrně dlouhý a z mého nenáročného diváckého pohledu i dosti nudný úvod. Situace se dramaticky zlepšila až postupem času při příležitosti příjemného zaměstnání mezi snoby v newyorském rádiu [dabljů ééééén bí sí]. Tam se divák dočká obzvláště pěkné konfrontace názorů a je to opravdu švanda. Bohužel švanda, která netrvá dostatečně dlouho. Z režisérského pohledu se mi to celé zdálo velmi nepodařené. Jisté sympatie k snímku lze získat snad jen prostřednictvím šíleného Howarda Sterna, o jehož existenci jsem před zhlédnutím neměl ani malinké tušení a o jehož existenci se nebudu zajímat ani po skončení. Možná filmu škodí, že je životopisný a snaží se držet jakési reality, která je pro mě jen horou tajemství. Většina scének a legrácek se mi jeví příliš přizdisráčských, proto nabývám tohoto podezření. Koukatelné to celkově tedy je, zasmát se dá párkrát taky. Životní příběh hlavního hrdiny mě zásadně nezaujal a celkově se mi to prostě jeví jako ne moc dobře zvládnutá práce. Snad až lehce hraničící s amatérismem. Těžko říct, do jaké míry je tomu tak záměrně. Přes dvě červené nepůjdu.

Za mě dobrý. Od pohádky pro děti člověk nemůže mnoho čekat. Tím pádem moje skromná očekávání byla naplněna. Pár momentů dokonce přišlo vtipných i mým očím. Na mysli mám konkrétně romantickou vsuvku mezi ošklivou a tlustou anglickou hlídačkou a pračlověkem, či ta momentka s Pompeji. Příběh z kraje stojí za prd, ale poté se naladíme na klasickou muzejní noc, ve které se změnil pouze kontinent a prostředí. S přimhouřením oka to vidím snad i na 3 hvězdy. Vyloženě odpočinková záležitost.

Tak konečně jsem se odhodlal uvidět, za co poměrně mladý, nevyhraný a neuvěřitelně pokorný Brit dostal tu zlatou sošku, přičemž odsunul mého milovaného Turinga. Se sklopenou hlavou musím přeci jen uznat, že k tomuto rozhodnutí pánů akademiků nemohu mít výhrady. Ovšem, stále toto rozhodnutí zůstává pouze jedním z mála správných a spravedlivých. Za tím, že je Birdman neskutečný píčovina si stojím a klidně bych si to nechal vymlátit na náhrobek. Z dřívějška jsem byl obeznámen s Hawkingem - vědcem, tedy řekněme na laické úrovni. Hawkinga - člověka jsem příliš neznal a ani jsem nehořel touhou ho poznat. Tohle je pochopitelně film o jeho životě. Pokud prahnete po tom druhém, tak doporučím třeba tohle. S nějakými těmi událostmi na pozadí příběhu jsem obeznámen před zhlédnutím byl, takže jsem na film rozhodně nekoukal, jako cigán na čerstvě připevněnou měděnou rýnu. Přesto jsem se dověděl i hromadu pikantností, nad kterými jsem strávil hromady bezesných nocí. Třeba, že ačkoli většina svalů Stephenovi postupně vypovídala službu, tak s tím několika centimetrovým mužíčkem přibližně v polovině těla problém nikdy neměl, což mě osobně překvapilo a nepokoušejte se předstírat, že vás ne! Příběh mě také oslovil. Byl poměrně vyvážený. Ačkoli drtivou většinu všech těch romantických zbytečností nesnáším. Tak tady mi přišla romantická linka velice přirozená a velmi příjemná. Nějak jim to všem společně hrozně šmakovalo. Ať už ústřednímu duu, tak i rozšířené trojúhelníkové verzi. Líbilo se mi to. Samozřejmě to největší lákadlo je zcela jasně celkový postupný Hawkingův svalový rozpad. Od pokřivených nožiček až po díru v krku. Znovu se zopakuji, Eddie Redmayne byl opravdu fantastický. Na slzičky z mé strany pochopitelně nedošlo. Ani k jejich vzdálenému náznaku, ale nenudil jsem se téměř vůbec. Dávám 4 *, které jsou jistě silně ovlivněny mojí nehynoucí láskou ke všemu vesmírnému.

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl.

Film dělá výjimečným hlavně situace, za které vznikl a doba, ve které působil jako cosi osvobozeneckého. Mám rád veškerou hudební tvorbu W+V+J, i když silně smrdí komunismem. Lze si tam najít spousty úžasných myšlenek pravd, které jsou bez problému aplikovatelné dnes i zítra bez ohledu na cokoli. Hlavní myšlenku filmu vidím zcela jednoznačnou. Likvidace jedné ideologie ideologií jinou. Jinými slovy, likvidace zla zlem, přesněji, likvidace nacismu komunismem, který se v té době jistě zdál být perfektním řešením. Jan Werich byl soudě jeho tvorby v mých očích absolutní komunista. Ovšem vidím za jeho smýšlením opravdové přesvědčení, nikoli možnost prospěchu. Upřímně mohu říct, že ho mám rád. Myslím si, že není v povaze lidské žít spokojeně v komunismu. Raději budeme sami sobě lhát, abychom mohli spokojeně žít ve vybojované fiktivní demokracii. Není snadné si připustit, že ať už je hrad vyzdoben červeně, oranžově, či modře, tak na tom absolutně nezáleží a u moci jsou absolutně totožní lidé. Jediná odlišnost je v tom, že si volíme sami. Je hrozně fajn vidět snímek takhle starý, protože se nemá za co skrýt a je opravdu ryzí. Naprosto nefalšovaná výpověď o jedné generaci a jedné době. Unesen se však rozhodně necítím být.

5 minut povídání o principu, jak to celé funguje. Bohužel, takovou formou, aby to pochopil i poslední netrénovaný šváb. Takže se člověk nedozví nového absolutně nic. Zhruba 10 minut historie, takže dojde i na povídání o knihtisku a dalších záležitostech. Zbytek stopáže je věnován morálnímu kázání o tom, jak je společnost zkažená a že ji pirátstvím prakticky léčíme. Také dost nemám rád mysl manipulující dokumenty, kde zcela chybí protichůdný názor. V tomhle případě je to ovšem snadno pochopitelné. Ke všemu, když byl tento amatérský nesmysl natočen z dobrovolných příspěvků. S většinou názorů, které zazněly bych se dovedl ztotožnit, ale strašně mě unavovala nulová režisérská zručnost a s tím spojená absolutní nezajímavost. Více či méně inteligentní lidé vám 45 minut říkají, co si myslí. Dokument netvoří absolutně žádný logický celek. Je to hrozně neuspořádané a odfláknuté. S tím se bohužel nedovedu vnitřně vyrovnat, ačkoli oceňuji smysl a poslání dokumentu. S těžce odřenýma ušima pálím dvě hvězdy.