BugHer0

Ta scéna se zpíváním Backstreet Boys v autě… to je prostě lahůdka! Nostalgie funguje na sto procent. Seriál má sice nadále pomalejší tempo, ale Japonsko to táhne a moc se mi líbí, jak dokážou tvůrci tu místy napjatou atmosféru těmihle drobnostmi odlehčit. Prostě pamětihodná scéna, kterou si rád pustím znova.

Skvělá záležitost! Prostředí pro nás „exotického“ Tokia funguje. Divák se postupně dozvídá velmi přirozenou cestou plno zajímavostí o Japonsku, do toho hlavní hrdina a první „cizácký“ reportér deníku Meičó šinbun postupně odhaluje prostředí jakuzy. V seriálu funguje snad všechno. Je to napínavé, není předem jasné, kdo je klaďas, kdo záporák, postavy jsou mimořádně sympatické a zajímavě vykreslené, navíc nechybí i velká dávka humoru, kterou jsem původně nečekal, ale je velmi příjemným zpestřením. Nejvíc ale všechny v mém věku potěší, že se hlavní dějová linka odehrává na konci devadesátek, takže seriálu nechybí ani kapka nostalgie. Žádné sociální sítě a moderní vymoženosti. Nejvíc to podtrhují kazety, které posílá do Tokia Jakeovi jeho mladší sestra, aby zůstali v kontaktu, a Jake si je následně přehrává ve walkmanu. Nemůžu se dočkat, co se z toho vyklube dál!

Jeden z nejzbytečnějších seriálů, které jsem kdy viděl. Přesto jsem z nějakého záhadného důvodu dokoukal celé dvě první řady. Hlavní poselství seriálu ve smyslu „nechutně bohatí lidé se chovají jako debilové“ bylo pochopitelné od první epizody, ale dál už mi to přišlo každý díl zbytečně natahované. Navíc jsem se po prvním díle těšil, že přijde Loganův konec a celý seriál se bude věnovat tomu, jak celé Waystar impérium převezme jeden z jeho potomků a povede ho rychle do záhuby, ale chyba. Logan tam straší celé dvě řady. Do toho mi hrozně vadily dialogy. Přišlo mi, že scenáristé mnohdy vyloženě tlačí na pilu a hlavně u Romana se snaží valit jednu přisprostlou hlášku za druhou, ale takhle pohotově ve skutečnosti nikdo nemluví, natožpak člověk, kterého mají všichni za blbce. Tím, že mi byla většina postav nesympatická, jsem měl problém se do seriálu pořádně vžít. Zpětně mi došlo, že to ve mně vlastně celé emočně nic nevyvolalo. Prostě seriál, na který koukáte, říkáte si, že musel stát hodně peněz, ale v paměti vám nijak zvlášť neutkví. Navíc bych asi i měl problém někomu vylíčit, o co v tom seriálu jde, protože je to ve výsledku jedno dlouhé roztahané tlachání o tom, kdo převezme rodinný podnik.