hassik

Velká škoda, že Yates netočil i první čtyři díly série, protože těm všem chybělo to, co svým filmům s HP Yates dal. Hlavně jsem ocenil dynamiku kamery v určitých scénách, nic stále statického. Člověk má pocit, že je součástí filmu. Na toto jsem čekal, a ono to přišlo, a předčilo to všechny moje očekávání.

Franklyn je podle mě hrozně nedoceněný a nemůžu si pomoct od pocitu, že se na něj všichni dívali omezeným pohledem, který plynul z příběhu okolo postavy Jonathana Preesta. Film má podle mého názoru daleko silnější myšlenku, kterou nám celou dobu McMorrow podává po malých doušcích, abychom ji nakonec pochopili sami. Ale je však velmi na očích. Franklyn však jen o víře v Boha. Čtyři dějové linie můžou být na jednoho ale trochu moc, takže hodnocení docela chápu. McMorrow si každopádně jako svůj debut nemohl vymyslet lepší film a očekávám od něj v budoucnu dost, snad mě nezklame. A kdyby nic, tak krásná Eva Green stojí za to, aby se lidi na tento film podívali.

Pokud bych se na Amélii díval jen po stránce scénáře a ne po vizuální stránce, dostala by tak 2* (vlastně bych se na ni vůbec nedíval, romantické filmy nejsou pro mě). Pokud jde ale o práci s kamerou, je to něco jiného. Myslím si že film je natočen impresionisticky. Hrozně se mi líbilo, jak byla u každé osoby zobrazena její pravá podstata. Maličkosti, kterých si člověk obyčejně nevšimne zde byly propuštěny na povrch. Člověk si pak začne všímat lidí kolem sebe ne jen jako obyčejných součástí svého vlastního života a uvědomí si, že i oni mají své vlastní životy a své zvláštnosti. A přesně to nám film ukazuje. Navíc prostředí Pařížského Montmartru a "ujetá" Amélie vše krásně doplňují. Výsledkem je film, který je na jednu stranu obyčejný příběh o lásce, na druhou stranu ovšem umělecký skvost.