Shaleman

Byl by to výborný film, skvělí scénář, dobrá akce a podmanivá zamotání... nebýt otravných scén s Ophelií a jejích ještě otravnějších monologů, které nám během filmu mají napovědět to, co za chvíli uvidíme (tam jakoby se všechno to dobrý a vydařený vytratilo - špatný film a hloupý scénář, hlavně se scénami se Salmou Hayek, která mi přišla absolutně navíc a lenivá jakkoli prokázat trochu herectví) a stupidního konce, o jehož důvodu, proč nám takový vůbec Stone ukazoval (zřejmě potřeboval doutratit zbytek rozpočtu a film mu přišel málo akční), budu přemýšlet nad sloupem dýmu z luxusní marjánky ještě hodně, hodně dlouho - i když nevím, jestli to je právě to, co by nám měl film, jakožto zážitek, dát. Travolta potěší, Del Toro nadchne, nic víc, nic míň.

Velmi průměrný odvar bez špetky filmařské chuti napsaný na Besonově koleni během jedné jediné návštěvy Istambulského veřejného WC. Zatímco první díl byla drsná vybíjená v uličkách francouzských, tohle je jen akční a nepřehledně sestříhaná jízda dvacítkou na červenou. A to zcela bez nápaditého manuálu Jak zlikvidovat albánského gangstera kostkou cukru na sto a jeden způsob. Určitě neurazí fanoušky Chucka Norrise, ale taky určitě plive na svého nápaditého předchůdce. A nijak nevýrazný Liam to z podprůměru nezachrání.

Pro děti moc dospělé, pro dospělé moc dětinské. Žánrově kloudně nevyhraněný film, který neví, zda se má tvářit jako pohádka pro děcka, či jako horor z jejich největších nočních můr z jiných filmů. Takhle to hold dopadá, když se 75milionů dolarů použije na výtvarnou stránku věci a na zbytek, tudíž obsah, už nezbude. Na druhou stranu nemůžu tvůrcům ubrat sympatie za odvahu, protože museli vědět, že s něčím takovým díru do světa neprorazí.

Takový ten styl filmů co vám nedá jen tak spát. Podobně jako mí oblíbení Spáči, začínají až idylicky poklidným tónem a nakonec se mění v syrové drama. Na rozdíl od nich, jejich změna byla promyšlenou pomstou, tady jde spíše o sadistické praktiky vedoucí ke zcela zbytečnému zločinu. Jeden nenápadný střípek nenávisti, založený na osudném omylu, kterého by se lehko dopustil kterýkoli z nás a najednou ležíte ve sklepě a nechápete, proč všechny ty děti dělají co dělají. Naštěstí / bohužel nejsou scény mučení zpracovány detailně, takže konečné zhrození se naštěstí otrlému divákovi vyhne, ale i tak při některých scénách příjemně nepříjemně zamrazí, protože představa je někdy silnější než obraz. Strach pramení z neviděného a já doufám, že já ani kdokoli z mé rodiny ani kdokoli z mého okolí a rád bych, aby bylo skutečností, kdokoli na světě toto neviděl na živo. Bohužel, to je jen nesplnitelným přání zkaženého, zdevastovaného, psychicky unaveného světa.

Po dalším opakování jednoho z nejlepších westernů musím své hodnocení razantně změnit. Proč? Já vám nevím, ale já se na druhé kouknutí dost nudil. První část, plná krve a sebeparodie je absolutně dokonalá a ve všech směrech vymazlená, ale s příchodem Lea na scénu ztrácí tempo a z filmu se stává ukecaná jednohubka. Například scéna s lebkou se táhla jak kouř z rozžhavené hlavně. Tarantino oprávněně machruje jak dokonalý je "řečník", ale zapomíná na svoji lásku k filmu, který tak postrádá obrazové perličky, v nichž skvěle vynikla i nepodstatná postavička viz. Hanebný Pancharti. A aby toho nebylo málo, donutil výborné herce přehrávat a pitvořit se a tak vznikly scény, které nebyly vtipné, jak bylo asi zamýšleno, ale spíše trapné - jeden příklad za všechny budiž závěrečná gesta ženy hlavního hrdiny. Tady se Tarantino příliš netrefil. Nevím jestli mu došly nápady či dech a nebo se až příliš ponořil do dokonalosti scénáře (čehož dosáhl) ale Hanebný pancharty nepřekonal a spíše se lehkým krokem vrátil do dob Auta zabijáka. Ale kdo ví, třeba Djanga na třetí kouknutí zase vynesu do nebes.

Nejsem znalý knižní podoby a ani vzhledem ke kinoripu (jo, kamenujte mě) se nemohu vznášet v eufórii z 48fps, přesto se musím přiklonit ke straně těch, kteří dávají palec vzhůru a s čistým svědomím zasadím 4* a to nejsem příznivcem Pána prstenů - ani knižního ani filmového. Hobit na rozdíl od svého "předchůdce" rychle utíká. Kecavé scény rychle střídá svižná akce a tak nebyl čas se nějako nudit či odfrkávat při pohledu na hodinky. Vše podryto epickými přelety nad údolím, bitvou a tak nad vším, jak jsme již od Pána prstenů zvyklý. A to je možná trochu zádrhel, protože první co mě napadlo při prvním přeletu bylo "a hele, další Pán prstenů". Z části jsem měl pravdu, z části se mýlil. Každopádně zde jsem to tak nějak skousl, i když pravda, ruku na srdce, být o několik epických průletů méně, nebylo by to tak dlouhé. Představa, že budu dva roky čekat na další tříhodinový průlet... hold z vášně se stala kasička na peníze. Bohužel, i to k tomuto řemeslu patří. Zde bylo na štěstí na rozdíl od jiných projektů investován dobře (a divím se, že tak málo)...

23 Bondovka dopadla po pro mě přeakčnělém a roztodivném předešlém díle na výbornou. Trošku skřípe zdlouhavý začátek a zestárlý zarostlý buldok Craig ale poté se to rozjíždí na úroveň mnou nejoblíbenějšího Casina Royal, na které sice Skyfall nemá, ale zdatně mu konkuruje. Lví podíl na úspěchu filmu má jednoznačně Mendes. Měl jsem trochu strach, přiznám se, jak se popere s akční stránkou a nakonec mě mile překvapil. Akce je po skrovnu a rozhodně není nijak obrovská a velkolepá, jak jsme už od Brosnonovského Bonda zvyklý, ale přesto dokáže plně uspokojit svým zpracováním a hlavně uvěřitelností a kouzelně slizský Bardem je onou sladkou třešničkou na lahodném dortu. Určitě palec nahoru. Tímto filmem si večer určitě nezkazíte, ať už budete v kině či doma.

Zřejmě jsem celý projekt nepochopil. Na to se prostě nedá kloudně koukat. A nefunguje to ani jako zvuková kulisa při vaření či vysedávání na záchodě. Celá ta přehnanost a přeplácanost byla nejspíše záměrem pro zvýšení zábavnosti a potlesku na slavnostní premiéře, ale v tomto balení je škodlivá jako pitvořící Tim Roth, který mi vyloženě lezl na nervy po celou dobu - a to ho mám tak rád. První povídka o čarodějnicích je vyloženě stupidní a pointa v nedohlednu. Se záměrem nadhledu natočily barevnou šeď s párkem hezkých prsou. Druhá povídka je o něco lepší, ale zabíjí ji snaha tvůrců o přehnaný nadhled (dementnější jsem snad ještě ani neviděl) a směšnou psychologii i když u záchodového uvíznutí v okénku a následnému rozhovoru s opilcem jsem se potěšeně usmál. Třetí příběh začíná charismatickým Banderasem, který nakonec potvrdí mé obavy a odchází ze scény a já koukám jen na nezajímavé děti a opět homofóbního Rotha. Na tohle čekám 40minut? Ne, není důvod dále pokračovat...

"A co je oceán, než jen spousta kapek?" Film hlavně o tom, že na každého z nás tam někde venku čeká pravá láska, která se dokola reinkarnuje a mi se v podstatě v každém svém dalším životě zamilujeme do té samé osoby, bohužel někdy s příšernou koreistickou maskou, mě osobně přijde poněkud nadhodnocený. Určitě jde o zajímavý počin a v záplavě letošních filmů patří k tomu lepšímu a to hlavně díky svému rozvětvenému příběhu. Každý z příběhů nese stopy svých tvůrců a je z nich znát jejich rukopis, ale přitom sobě samým i druhým nijak neškodí, což je plus a tak stopáž nádherně utíká a vy stále napjatě čekáte na to úžasné rozuzlení, které je však vzhledem k náplni a ambicím filmu natolik krátké a bez emocí, že se vytratí a vám tak v hlavě zůstane plout myšlenka "opravdu to bylo o tom?" či dokonce bohužel "a o čem že to mělo být?" Ke čtyřem chybí opravdu jen dětský krůček, ale co... malý skok pro dítě, velký skok pro lecjakého diváka.

"Naše láska změnila běh dějin...", což jsme bohužel neviděli. Prostředí tak geniální, že si samo říká o nějaký obrovský film a na světě mohl být "druhý" Matrix. Takhle jsme nakonec svědky fantaskní pohádky, kde je od všeho něco, ale ničeho tolik, aby to uspokojilo průměrného diváka. Když i má přítelkyně o romantickém filmu řekne, že byl "nic moc" je už co říct. Ono vlastně jen 108 koukáte, jak se Jim Sturgess vyrovnává s problémy gravitace Horního světa a tak i té romantiky je poskrovnu. Tento nevyužitý potenciál si zaslouží potrestat 2*, ale naštěstí nápad je tak dokonalý, že si polepšil na 3* a na celou tu omáčku pomalu zapomenu. V mé hlavě bude navždy skákat mezi světy opásaný kovem z protilehlého světa maník v kabátu se slunečními brýlemi na tváři a nějakým tím samopalem v rukách.