Shaleman

Jistě - kamera, scénář, herecké kreace - vše bylo výborné, jen mě ten film nějak nechytil a to mám originální náměty rád. Snad až ten konec byl výborný a překvapil, i když byl od začátku dán. Nevím, nevím, prostě to pokládám za Fincherovu oddychovku, ale tím nechci říkat, že by to bylo špatné - to určitě ne a nemalý zástup obdivovatelů se slzou v očích tento film jistojistě najde, ale bohužel/bohudík, mezi ně nepatřím.

Veškeré mé bodování tohoto filmu je víceméně za statečnost. Zemeckis se snaží, opravdu snaží, ale prostě motion capture ještě nestačí k tomu, aby z klasického námětu, ušlého scénáře a dobrého konce byl film, který si pustíme několikrát za život.

Já sem spokojený, našel jsem něco, co mi ukázalo něco, co už dlouho všichni víme. A to něco je to, že pomalu ale jistě si zaděláváme na veliký problém. Když film skončil, ani tak jsem nevzpomínal na triky, které mohli být lepší, občasné chybičky ve scénáři a mladého smithe, který mi ve filmu doslova vadil svými připomínkami i když je mi jasné, že větší láska než je matky se synem být nemůže a že jedině ona "tipicky velkofilmově" všechno v dobré obrátí a logicky v ni musí být trn třeba i v podobě zemřelého otce, aby bylo co emociálně řešit, nebo krátkost celého filmu, jež měla za vinu, že jsem se opravdu nenudil. Ale nejvíce mi utkvěla v hlavě celá ta pointa. Změňte se, buďte lepší a mírnější na svět, který vám dovolil žít a užívat si jeho bohatství, neničte jej, nevyužívejte jeho slepé náklonnosti, nebo vás zničíme. Možná bychom něco takového potřebovali i v realitě. Aby tu skutečně přistál emzácky toporný reeves s obřím GORTem s úmyslem eliminovat lidstvo a jeho techniku, která dusí přírodu, svět, naši Zemi. Protože jedině "krize nás donutí ke změně". Jedině s pistolí u hlavy si uvědomíme vážnost celé situace. Samozřejmě, všichni víme, že směřujeme do kytek a věčně mluvíme a mluvíme a mluvíme o tom, jak to zlepšit, ale stejně valná většina z nás sedí nakonec na gauči. Proto potřebujeme někoho, kdo dokáže zastavit čas, vaše auto, vaši televizi a my dostali možnost začít znovu od začátku. Jistě bylo by to těžké, žádná drastická evoluce nebyla jednoduchá, ale nestálo by to nakonec za to? "Když zemře Země, zemřete i vy. Když zemřete vy, bude Země žít."

Dal bych i více, ale když ono to již na druhé kouknutí kousavě nudí...

já vím... ale když takhle jsem se nenasmál ani nepamatuju... no opravdu:)

Kouzlo silného, svižného a drsně reálného Casona Royal (první Bond, který mě "dostal") je zahaleno nehezkým a nijak zvlášť nápaditým hávem nekonečné zbytečné akce, akce, akce, akce... která mě už před půlkou filmu "bum" přišla zbytečná "bum" a nudná "bum" a zkazila mi veškerý dobrý "bum" pocit z dobře nastartované "bum" zresetované "bum" série "bum, bum, bum". Původně jsem zamýšlel označit Quantum of Solace jednou jedinou hvězdičkou či dokonce odpadem, neboť jej pokládám za absolutně zbytečný film, jenž se příliš zbrkle snažil navázat na Casino Royal a něco z něj vymáčknout, ale pak jsem si vzpomněl na přestřelku v opeře, která Bonda zachránila a připsala jednu hvězdičku navíc - nenápadnou a lehko smazatelnou. Quantum of Solace

další skvěle fungující film na poklidné večery, kdy nechcete přemýšlet nad zapeklitým dějem, nebo se snažit vystrašit z laciného hororu. Již na první pohled uvidíte vliv G.Ritchieho na britský film a tak i tady zažijete přestřelky slovní i pistolnické a dočkáte se hezkého finále, které prostě potěší i překvapí, protože budete až po krk v extázy!

Lidská a nezapomenutelná cesta z obrazovky do skutečného světa, kde jsem s Trumenem prožil celý jeho život. Jednou jsem se smál a podruhé zase plakal, ale pořád doufal a věřil, že chudáček Truman začne žít skutečný život. A závěrečný rozhovor "s Bohem" Christofem mě opravdu dojal a chytil tak, jak se to dlouho jinému filmu nepovedlo.

Jedna zmála knižních adaptací, jež překonává svoji tištěnou podobu na plné čáře. Hned v úvodních panoramatických scénách se Vás zmocní zvláštní pocit a najednou pomalu koukáte, jak absolutně dokonalý Jack Nicholson šílí. Jistě, pohlédnete na rysy jeho obličeje a řeknete si "vždyť už šílený je", ale věřte mi, pokud jste neviděli tento film, jste o jednu úžasnou grimasu totálního šílenství ochuzeni. Krásný koncert "jediného" herce Nicholsona a "napínavých" obrazů jedinečného Kubricka dělá z "deja vu hororu" jeden z nejlepších psycho thrillerů všech dob a drze bych si i dovolil říci, že zastínil Normana Batese i Hannibala Lectera - i když jen o strniště rozcochaté tváře.

Můžete si říkat co chcete, kritizovat jak moc se vám bude chtít, ale to všechno nezmění můj uslzený názor, že jde o jeden z nejemotivnějších, nejkřehčích filmů jaký jsem viděl. Už jen ten pocit, že milujete něco, co nikdy nemůže být s vámi a když bude s vámi, musí obětovat všechno co má, aby nakonec.............. i dnes, po x promítání mě chytne u srdce a cloumá jím zleva doprava. A když na konci Cage vybírá hrušky, zkoulí se po tváři slza i největším drsňákům a ranařům. Proč ne, vždyť se ocitli ve Městě Andělů