StrYke

Přál bych si vidět to na živo...

O úroveň horší než jednička, pomalý rozjezd ale nakonec se to rozjede a scény s teploušem nebo minulost Davida s 11-letou holčičkou jsou opravdu špička :)

Zatím nejdelší film, který jsem viděl, a to se u němého filmu s poměrně zamotaným podáváním příběhu nedá příliš ocenit.

Podle traileru jsem se těšil na nějaké kvalitně udělané pekelníky, kteří se však ve filmu mihli na pouhou minutu (!!!), a to ještě úplně nakonci. Nejlepší na Jízdě smrti je to, že v podstatě obě strany jsou dobré, jak utíkající skupina lidí, tak zabijáci, kteří je chtějí vysvobodit z pekelných spárů tím, že je ubodají dýkami (/nebo mečem, ten byl fakt vtipnej).

Jedna z nejslavnějších a nejvíce vyprávěných děsivých historek konečně ožívá ve filmovém zpracování, a to leč velmi odsuzovaném, pro mě však zábavném. Divák hned v prvních několika minutách může poznat, s čím má tu čest a pozná, že film, na který se právě dívá, je natolik stereotypní, že již více být nemůže a snad totálně žádný jiný film, který jsem kdy viděl, natolik stereotypní nebyl. Samozřejmě mám na mysli klasické šablony postav (hlavní hrdina, který se opět vrací do svého rodného města; stará známá, se kterou ihned naváže vztah; majitel krámu, který o všem ví; a spoustu a spoustu dalšího). Navíc je tu takový ohromně pitomý styl zabijení alias postava upadne, nějakou tu chvíli ječí a nakonec se obrazovka ztemní... A potom už vidíme jenom... No jo, co vlastně vidíme? NIC. Vrchol stereotypnosti, který má však spoustu do sebe, jako třeba zábavnost a fakt, že se toto téma příliš lépe natočit nedalo.. Čtyři hvězdičky

Skvěle rozložený film

První díl Planety záhad, Tajemná minulost, se krom vysokých recenzí také dočkal hned několika dokumentárních zpracování, z čeho úplně první bylo Panoptikum podivností, které vyšlo o pouhý rok později (2000) a o další rok vyšlo volné "navazování" v podobě kryptozoologického snímku Na lovu příšer, které je zároveň také posledním. Pod režií i scénářem se podepsal opět Arnošt Vašíček a podle toho to také vypadá, tudíž můžete očekávat výborný dokument s tajemnou atmosférou. Pokud dáváte přednost televiznímu vzdělávání v oblasti kryptozoologie, Na lovu příšer je horkým kandidátem na nejlepší možnou možnost. O něco lepší než příbuzné Panoptikum podivností, možná protože si bere do pácu o dost zajímavější nestvůry a jiné tvory. Opět převládá neutrálnost, která dává pouze a pouze divákovi vybrat, jestli věří nebo nevěří. Jediná škoda je, že tento dokument nepřináší nic nového, pokud jste tedy četli knihu, na které je vše postaveno až nezdravě pevnými základy. Na lovu příšer je v podstatě pouhou předělávkou, jak si vše nashromáždit v hlavě za pouhou ani ne hodinu, místo dvou denního (přibližně) čtení knihy - když se k tomu potom ještě přičte první díl, Panoptikum podivností, tak jsou to dvě hodiny.

Deep Rising je solidní filmem se směsicí hororu, akce a komedie, přičemž každá tato položka funguje více než uspokojivě a nedokáže urazit snad žádného hororového fanouška snímků na vodě s chobotnicí. Nevím proč, ale tento film mi vyznívá jako TV film, ačkoliv v něm nenalézám žádné větší nedostatky - možná jenom občasné trapné hlášky a trapný hlavní hrdina. Postavy i obsazení jsou ve většině případů bezchybné, přičemž nejlepší je rozhodně Kevin J. O'Connor. Chobotnice vypadá skvěle a její chapadla vytváří tak hustou atmosféru, že úplně cítíte tu tíseň. Mimochodem, napád na trávení zaživa v chapadlech je bezchybný a více než originální. Hudba je též skvělá a napětí je jenom trochu pozadu - vlastně nemáte vůbec čas myslet na nějaké napětí, když vám přes očima běhá jedna akce za druhou a skvělě děsivé scény. Triky jsou jedním slovem boží. Deep Rising je jedním z mých nejoblíbenějších filmů a rozhodně je nejlepším monster hororem, který jsem kdy viděl (těsně za ním je Piranha 3D a Deep Blue Sea). Plný počet hvězdiček a můj obdiv

Poněkud jiné zpracování slavného námětu o nevyrovnalém a něčím poznamenaném muži, který žije pod divadlem v kanálech a touží po pomstě, tentokrát poznamenalo samotného Fantoma, který již není tím zvířetem a pološílencem, jako v prvním filmovém zpracování z roku 1925, ale stal se dramatickou a politovánihodnou postavou, která i při jediné možnosti vybruslit z mizerného života bude zrazena a následně také vyhoštěna z normální lidské společnosti až do kanálů pod divadlo, které jí zničilo život ještě víc, než byl dříve. Teď ovšem nezešílí, jenom po léta očekává talentovanou dívku, která by splnila jeho poslední přání. Mimo hlavní postavy, kterou se samozřejmě stal samotný Fantom, se představí dvojice přátel a hlavní záporák, kterým se stane ředitel divadla. Sympatie jsou silné jak k jednotlivcům, tak k hereckému obsazení, které se snad nemůže nikomu zhnusit. To však ještě nehovořím o husté atmosféře, která sice není zas až tak silná jako v originále (kde byl Fantom ubydlen v o dost hlubším bludišti kanálových chodeb), ale stále je skvělá.

Joey byla z Přátel má nejoblíbenější postava (společně s Matthewem Perrym) a když jsem náhodou našel, že existuje ještě něco jako pokračování, zaměřující se právě na něj, neváhal jsem a začal jsem sledovat epizodu za epizodou. A bohužel už to rozhodně není taková zábava, jako dobrodružství v New Yorku, ba dokonce to vtipné není téměř vůbec (již jsem viděl cca půlku všech epizod a ani jednou jsem se zatím nezasmál ani nepousmál). Postavy jsou fajn a to i obsazení, ale zkrátka už to není ono, jako v Přátelých... Tak proč dávám čtyři hvězdičky? Původně to byly tři, ale hodnocení jsem přece jenom zvýšil, protože mě Joey prostě baví. Epizody jsou zajímavé, mnohdy i docela napínavé, zaměřují se úplně vždy na Joeyho a přesto vás samotný Joey nepřestane nudit - a to není zrovna všestranný charakter. Úvodní soundtrack sice již taky není to, co býval, ale stále je docela pěkný a to hlavně při takovém tom "vačo, vačo, vačo". Prostě se mi Joey ještě stále líbí, sice kdyby tu bylo o hodně podrobnější hodnocení, byl by od Friends hodně daleko, ale furt je to podle mě důstojné volné pokračování, které se dočkalo naštěstí pouze 2. sezón - ovšem s hojným počtem epizod.