MaedhRos

Že oficiáně nevyšel soundtrack k Sauně považuji za velice smutné. Stejně jako považuji za velice smutné, že neexistuje ani oficiální soundtrack k A Frozen Flower, protože zejména za čistou, plnou verzi Ssanghwajeom v tomhle aranžmá a v Juově podání bych snad i...platila. 

Naštěstí, narozdíl od Ssanghwajeom, které se čisté a bez ruchů celé prostě típnout nedá, to úžasné pochmurné pianko ze závěrečných titulků k Sauně se típnout dá... A nějaká dobrá duše to konečně udělala. A pak to hodila na web.

(Dvě ukázky ze soundtracku by měly být k nalezení i na oficiální sajtě skladatele...)

V současné době (CCP slaví devadesátiny) i milovnici hardcore propagandy, jako jsem já, tu a tam napadne, že co je moc, to je moc. Kdykoli zapnu televizi, jsou v ní lidé s rudými hvězdami na čele, kteří pořád říkají "předseda Mao" a kdykoli řeknou "předseda Mao", jejich hlas se rozechvěje hloubkou a intenzitou jejich až nábožného zanícení - a jejich oči se rozzáří zrcadlením oněch světlejších zítřků, jimž s velkým kormidelníkem v čele kráčejí vstříc. Pokud nejsou v televizi oni, je tam sám předseda Mao, a vždycky se tváří blahosklonně otcovsky, ať už káže zástupům, anebo vaří se soudruhy polívku pro soudruhy.

Liu Ye se doufám otcovsky tvářit nebude. Kéž by Jian Dang Wei Ye bylo méně televizní a zdlouhavé, než Jian Guo Da Ye - ale vzhledem k tomu, že to páchají titíž režiséři, tentokrát se odmítám těšit - byť jsem v nemalém pokušení zaběhnout na to do kina, už jen kvůli tomu, že by mě ohromně zajímaly reakce (a složení) publika.

Dnes jsme v hodině čínštiny nějak odběhli od tématu a dostali se přes pekingskou operu až k Maovým ženským, kulturní revoluci a k tomu, jak dějiny píšou vítězové. My holky (rátaje v to paní učitelku) jsme se shodly na tom, že nejhezčí ze slavných soudruhů byl Zhou Enlai. S názorem, že kolem dvacítky byl Mao taky docela, hezký, jsem byla poněkud osamocena. (Ale o tom, že později to stálo dost za prd, panovala všeobecná shoda.)

...Ještě že semestr končí. Pár dalších podobných debat (tahle nebyla první) a pro pajčelku by si nejspíš přišli policajti.

Pátek: Glory Days!

Ding Wu za ta léta poztrácel těch pár nejvyšších not ze svého někdejšího rozsahu, ale pořád dovede zaječet jako banshee. Asi ho miluju.
Zpívala jsem Internacionálu. Myslím, že poprvé.
Budu si muset poshánět alba od Hei Bao. Hei Bao byli boží.
Naproti tomu, Beyond nějakou dobu nechci ani slyšet.

Sobota: V Bali Bistru na skvělém indonéském jídle. V KTV čtyři hodiny převážně čínského popu, kostek a chlastu. Zpívala jsem Lady GaGa. Doufám, že naposled.
Ve Windows Baru mají troječku Tsingtaa za 20 kuaiů a hrají zbytečně moc R'n'B. Už tam nepolezu.
Do postele jsem se dohrabala v pět ráno.

Neděle: Bolí mě hlava, v krku - a potřebuju kafe. Plán na zbytek dneška - nohy na stůl, hadr na hlavu a psaní domácích úkolů.