klida

Je to strašně - v tom nejlepším smyslu slova - debilní. Do absolutního extrému vyhnané zápletky plné neuvěřitelných kreatur, z nichž žádná z nich jednoduše nemůže být označena jako "normální", a to platí pro zápletky i kreatury. Spoustu hříček založených na podobné výslovnosti nebo různých významech slova, které bych za žádnou cenu nechtěl a ani nedoporučoval překládat do češtiny. Věci jako analrapist nebo anustart jsou pak jen třešničkou na dortu. Tři série si tak nějak jedou to svoje co se týče vývoje děje, ale návrat po letech do čtvrté řady s nejnechronologičtějším vyprávěním v historii videa donutí rezignovat na jakoukoli návaznost a brát to jen jako sled scének. Nedokážu si představit, že bych na to koukal jenom jednou tejdně, když jsem se ztrácel i při sledování několika dílů po sobě.

Přestože 22 dílů - na jednu řadu takovýho seriálu - je moc a na konci to trochu drhne, dávám pět. Hlavně protože, jak si teď připomínám při druhym kolečku, první půlka je mimořádně skvělá. Je energická, vtipná, zábavná, inteligentní a chytlavá. V poslední třeba třetině jsem trochu ztratil rytmus a nemyslím si, že je to jen moje chyba, ale stále je to lepší než většina věcí, kterou sleduju nebo jsem sledoval dřív. Podobně jako, předpokládám, spousta lidí jsem se k tomu dostal až přes Newsroom, i když už jsem slyšel chválu dřív. Musím říct, že tentokrát to Sorkin nedokázal tak vyhrotit, ale jinak jeho práci kritizovat jde jenom hodně těžko. Výtečnej seriál.

Měl jsem možnost být na testovací projekci v kině Atlas. Trochu jsem se bál, co na mě tuzemská kinematografie zase připraví, ale k svému nezměrnému překvapení jsem se bavil. Film je to sice megadivný a bez jediné sympatické postavy, ale já jsem se do toho nějakou záhadou dokázal dostat a užívat si to. Je trochu škoda, alespoň tedy pro mě, že vyvstanou otázky, ale odpovědi na ně nepřijdou. Kamera na jeden záběr ("jeden záběr") vůbec nepůsobí rušivě, naopak mi všechny ty přelety přišly docela zajímavé. V průběhu těch zhruba 90 minut mě napadaly nějaké paralely s Project X a jsou i teď s odstupem docela na místě.

dynamické závěrečné dva díly nezachrání předcházející nudu, jakkoli je Eva Birthistle překrásná

Anna, teda vlastně Elsa, chladná z rána a spousta reminscencí na songy od Linkin Park, Foreigner, Linkin Park nebo Passenger, ale hlavně kongeniální odkaz na scénku Divadla Sklep, když tvůrci pojmenovali sněhuláka Olaf. Měl jsem k tomu velkej despekt, akorát, když jsem si říkal, že to není úplně zlý, ale že už by moch bejt konec, tak jsem měl za sebou 23 minut. S přibývajícím časem se začne zpívat už zbytečně moc a některé zvraty jsou opravdu hodně krkolomné, ale kolem a kolem se to dá zvládnout. A v kině nebo v dobrý kvalitě to může bejt vizuálně docela hezký, obzvlášť v tom ledovym hradu na Matterhornu. Obyčejně mi to problém nedělá, ale překvapivě mi vadilo, že sníh je jednou měkkej a jednou tvrdej, nebo jednou jsou schody schovaný a jednou je maj hnedka před sebou, ale asi se přes to dokážu přenýst.

Zbytečnej film, který k mému zděšení trvá skoro tři hodiny. Z jedničky jsem si v zásadě nepamatoval nic relevantního a knihu jsem (pochopitelně) nečetl, takže mi trvalo, než jsem se nějak zorientoval, o co komu jde, ale stejně se v těch kvantech různejch názvů všeho možného strašně ztrácel. Navíc se mi to ani vůbec nelíbilo vizuálně. Minimálně půlhodinové, ehm, finále se Schmuckem věci rovněž neprospívá a jedna jediná zábavná pasáž v sudech situaci nezachrání.

Komedie. Čistá komedie, co trvá tři hodiny a přesto nestihne nudit. Což bylo potvrzeno tím, že vyprodaný velký sál Cinestaru na Smíchově vydržel při předpremiéře 180 minut ani nedutat. Není jich moc, ale jsou i dramatičtější momenty, jež jsou ovšem naprosto zastíněny převahou odlehčených pasáží. DiCaprio tři hodiny nesleze z plátna a minimálně nominace od akademiků je snad jenom formalita, McConaughey výbornej na minimálním prostoru circa pěti minut. Scéna "mozkové obrny" směřuje přímo do zlatého fondu.

Nuda. S takovými jmény to slibovalo obrovský potenciál navíc v tolik seriálově neotřelém prostředí dostihového sportu. Absolutně tomu však chybí atmosféra, emoce, drive, šťáva, moment překvapení a něco, co by motivovalo diváka koukat i na další díl. Zůstává tak jen pár krásných záběrů dostihů. Trojka, a to tak že extrémně slabá.

Na jedno zhlédnutí velmi příjemná (tentokrát) dánská detektivka, která mě, i přes očekávaný průběh, bavila po celou hodinu a půl svojí délky. Doufám, že bude dvojka.

Komusi se patrně zželelo vyhodit do popelnice hollywoodských technických služeb vystříhaný materiál z jedničky, k tomu bylo přidáno něco humorných a (chci věřit že úmyslně až) parodických scén, a tak vznika dvojka. Její kvalitu svým způsobem předznamenaly děsivé zvuky ohlušující kino ještě před začátkem csfd projekce.