theSaint

Robert Enrico na Romy Schneider při jejich prvním setkání, mnoho let před tímto filmem, dobrý dojem neudělal. Mladý režisér to neodhadl a příliš silně jí tehdy, v Moulin de Vende, stiskl ruku, přičemž jí rozlomil vzácný prsten od Viscontiho. „Na Vás hned tak nezapomenu,“ vyštěkla rozčilená Schneider.

Visconti chtěl původně do hlavních rolí Romy Schneider a Alaina Delona. Při plavbě na Korsiku se svým novopečeným manželem Biasinim se Romy rozhodla Viscontimu odpovědět během jejich zastávky v Calvi. Volala mu z telefonní budky. „Ne! Teď je čas na dítě!“ řekla Romy velmi rozrušená. „Jsou okamžiky, kdy je čas rodit děti anebo točit film. Teď nadešel vhodný okamžik natočit film,“ vychrlil mistr na Romy. V den její svatby, kdy už byl velmi nemocný, poslal za Rominou (rád jí tak říkával) Helmuta Bergera, aby jí sdělil, že by se s ní rád usmířil. Za tři měsíce na to zemřel, aniž se spolu ještě setkali. V roce 1978 viditelně dojatá Romy uzná svou mea culpa Marku Espositovi z časopisu Premiére: „Je pravda, že nyní lituji. Trochu pozdě, že?“

Nicol Kidman má ve svém bytě zarámovanou fotografii od světoznámého českého válečného fotografa Antonína Kratochvíla.

Ve scéně, kde matka Grace vyhledává informace o koních, aby mohla pomoci Pilgrimovi, můžeme vidět fotografii od světoznámého českého fotografa Josefa Koudelky.

Andy Warhol prohlásil: „V letech 1965-1967 jsem spal jenom tak 2-3 hodiny denně, ale potkával jsem se s lidmi, co nespali celé noci a v kuse vykládali věci jako: ‚Načítám devátej den a je to skvostný!“. Když jsem sledoval, jak jsou všichni pořád vzhůru, napadlo mě, že spánek se stává překonanou záležitostí, a rozhodl jsem se, že bych měl raději co nejdřív někoho natočit, jak spí.“ [Zdroj: Andy Warhol, Pat Hackett: Popismus - Šedesátá léta očima Andyho Warhola]

Trvalo dva roky, než Delon (Robert Klein) nalezl režiséra pro tento snímek.

Dle Delonových (Robert Klein) vlastních slov je to nejlepší film, který kdy produkoval a nejkrásnější role, kterou kdy hrál.

První scénář k filmu napsal Melville již v roce 1963 přímo pro Alaina Delona, který ale pro své povinnosti v Hollywoodu, a aniž by scénář viděl, tehdy nejprve odmítl. Teprve v roce 1967 se Delon, protože byl okouzlen snímkem Druhý dech (1966), zeptal Melvilla, zda by s ním nechtěl natočit nějaký film.

Pro Alaina Delona (Stefano) šlo o první anglicky mluvený film. Alain Delon v retrospektivních rozhovorech označil Shirley MacLaine (Mae Jenkins) za filmovou partnerku, která mu nejvíce vyhovovala, a na kterou vzpomíná velice pozitivně.

Annie Girardotová (Hélène Masson) vzpomínala, že ji při natáčení Alain Delon (doktor Devilers) několikrát skutečně tvrdě udeřil přes tvář, přestože to nebylo ve scénáři. Herečka dostala záchvat, popadla nůž a s křikem se vrhla na Delona, ránu mu ale nezasadila. Režisér stopnul natáčení a jal se ji utěšovat. Až za pár hodin Girardotová pochopila, že to byla Delonova pomsta za to, že opustila svého manžela, Delonova blízkého přítele Renata Salvatoriho: "Delon měl zvláštní smysl pro čest, muž si podle něho mohl užívat žen, ale žena patří pouze jedinému muži." Annie Girardotová opustila manžela po té, co zjistila, že jí je opakovaně nevěrný

Stejně jako při natáčení Melodie podzemí (1963) Alain Delon (Gino Strabliggi) oslovoval Jeana Gabina (Germain Cazeneuve) „šéfe“. Choval k němu obrovský respekt a doufal, že se jednou stane jeho jediným nástupcem.

Alain Delon v době natáčení oslavil 28. narozeniny.

René Clemént přirovnává Jane Fonda k „nezralému plodu“ a Lolu Albright ke „krásnému ovoci, které uzrálo na slunci“.

Delon neskrýval nadšení, že natáčí s Jane Fondovou a její další americkou kolegyní. Charakterizoval je takto: "Jane je kouzelně divoká a Lola dokonale civilizovaná."

Simone Signoret si Delona do filmu vyžádala osobně. Nikdy neskrývala svou mimořádnou slabost pro toho "kluka", jak ho sama nazývala. Podle jejího názoru je Delon "jemný a šlechetný blázen", který si hraje na drsňáka.

Herec vysvětlil důvody nesváru s režisérem takto: "Lidé nechápou, že rozkazovat chci pouze průměrným partnerům. Nikdy jsem neterorizoval Blieria, Melvillea ani Viscontiho! Ti jsou někdo! Je pravda, že jsem řekl režisérovi, aby odešel a jeho práci jsem převzal, ale udělal jsem to z toho důvodu, že on nebyl schopen film udělat a někdo ho přeci udělat musel."

Alain Delon se obával, že roli není schopen uhrát díky svému fyzickému sevření. Domníval se, že vyšetřující soudce má určité předpoklady zevnějšku, který odpovídá povolání. Obavy, že postava by měla odpovídat postaršímu, seriózně vyhlížejícímu a movitějšímu pánu, kterému je minimálně přes čtyřicet, se ukázala jako mylná. Reakce byly kladné.

Je známý fakt, že se režisér Chapot a Delon na ničem neshodli. Co Chapot navrhl, nikdy Delonovi bevyhovovalo, a navíc tvrdil, že jeho režie je špatná. Již po několika dnech se atmosféra stala nedýchatelnou. Miou-Miou situací tolik trpěla, že se nakonec zhroutila a jednoho rána bez vysvětlení zmizela. Objevila až po několika dnech odpočatá s otázkou, jestli se ti dva nesmiřitelní již uzavřeli mír.

V době natáčení byl Spencer Tracy (Matt Drayton) už velmi nemocný. Katharine Hepburn (Christina Drayton) i režisér filmu Stanley Kramer se proto svými honoráři ve výši 250 a 500 tisíc amerických dolarů museli zaručit, že v případě úmrtí herce zafinancují přetočení filmu s jiným protagonistou.

Díky snímku vzrostla neuvěřitelně Delonova cena a jeho účinkování stálo místo přibližně 2 až 35 milionů franků.