Ony

Film je to v mnohém skvělý, výjimečný a slibný. Sám námět je sice ohromně jednoduchý, ale tvárný. Scéna ohluchnutí je výborně natočená a některé detaily, včetně předmětů v pozadí (např. hodiny), jsou příjemně ozvláštňující. Bohužel ale děsně rušivě na mě působily podivně vyráběné emoce a vůbec jednání postav působí místy prapodivně - z nešťastné lásky si nechám rozjet hlavu, ale za pár minut už mám zase choutky a jsem ten největší hajzl z okolí... Hlavní hrdina je někdy podezřele bystrý (u lékaře), ale někdy přímo nepochopitelně tupý a naivní. Anna je úžasně labilní, což mi v podání Marie Glázrové taky zrovna nesedlo. Zkrátka by si jednotlivé charaktery zasloužily mnohem víc prostoru. Takhle pro mě byl nezajímavějším František Kovařík se svojí rakví.

Vzhledem k námětu to mohla být docela normální, tedy respektive normalizační agitka s nesmírně sexy průmyslovými panoramaty v pozadí. Jenže by to nesmělo být tak strašně špatně napsané. Herci vypadají, že vůbec nevěděli, co hrají, a ani se jim nedivím. Chování postav se vymyká všem možných chápaním. Když řeknu, že horší film jsem v životě neviděla, moc nekecám.

Ono to nevypadá špatně a Pavlíčkova hudba tam pěkně sedí. Děj je ale nesmyslně přetížený vedlejšími motivy a místy ujíždí kamsi do nepochopitelna (otec? manžel??).

Na horách se odehrávají další příhody Homolkovic rodiny. Objevuje se tu i minipříběh věčného smolaře kulturního referenta v podání Jiřího Hrzána. Scéna "když někdo tluče a někdo na něj zatluče, tak tluče proto, aby netlouk" je naprosto vítězná. Tento film má trochu jinou atmosféru než první a druhý díl trilogie, ale zůstavají skvělí herci, takže je to zase skvělá komedie.

Tohle má přesně takovou pachuť, jakou od normalizačního filmu o dospívání chci. A je natolik mocná, že by se málem dalo přehlédnout, jaká je to jinak hovadina. Jen málem, protože ten konec (od Blážiny cesty z Prahy) je tupý až moc.

Obsazení Jiřiny Švorcové do hlavní role byla větší chyba, než jsem čekala. Nepatřím sice k těm, kteří se ukájejí představou, jak se smaží v pekle, a dokonce si myslím, že byla zamlada docela hezká, ale jako Božena Němcová mě nepřesvědčila. Hází jeden trpký úsměv za druhým a všechny činnosti vykonává tak pětkrát pomaleji než normální člověk. To asi mělo působit důstojně, ale nepůsobí. Je pěkné, že oproti životopisným filmům z 50. let je tento o poznání modernější a v pojetí hrdinů kontroverznější – hlavně pokud jde o spisovatelčiny přátelské a jiné vztahy s muži. Josef Němec v podání Radovana Lukavského celkem žije. U těch ostatních mi ale občas nebylo jasné, co s nimi Božena vlastně má nebo měla. Myslím si, že její památka by unesla i odvážnější a dějově atraktivnější film.

Jooo, soudružka Malininová v akci! I to ostatní se mi líbilo. Třeba jak kapitalisti vysušili jižní Moravu a pod rukama družstevníků zase zvlhla nebo jak kolchozníci neodolali a vrhli se v těch hodobóžovejch hadrech na pole, které jim svou vůní připomnělo rodné nivy. Je to takový ten ryze naivní "dokument", pro který je slovo propaganda příliš hrubé.

"Jdu tady dobře po zemi?"

Celý děj je odvyprávěn v hudebním podkresu (ze kterého mi bude hučet v hlavě ještě asi týden). Obraz a dialogy jsou tu jen tak mimochodem, čemuž odpovídá jejich kvalita a důmyslnost. Herci, když už je jim rozumět, mluví v pořekadlech, prokládaných "vole" a "kurva". Bavilo mě sledovat kulisy a rekvizity (kancelář Alexe Holého je hotový Rudův byt ze Zítra se bude tančit všude), ale jinak to nemá v kinech co dělat.

V podstatě příjemné překvapení. Jako milovnice Čepa, postrašená pověstí tohoto filmu, jsem se připravovala na nejhorší. Kamera, atmosféra nebo třeba ztvárnění retrospektiv vůbec nejsou marné. Bohužel jsem nedokázala skousnout ty neherecké snahy. A hudby nemuselo být tolik.