Ony

Název tohoto filmu jsem si sice nikdy pořádně nezapamatovala, ovšem to, jak jsem se u něj nasmála, si pamatuju moc dobře. Woody opět perlí. Např. povídka s milovanou ovcí nebo ta s olbřímím ňadrem musí dostat snad každého.

Předloha tohoto filmu je úchvatný román plný svérázných hrdinů, humoru, válečné krutosti, romantiky. Nechápu proč této knihy filmaři nevyužili naplno. Mohl to být opravdu trhák (v nejlepším slova smyslu), u kterého by se brečelo, smálo, nadávalo, snilo, . . . Takhle je to jen jakýsi výtah. Chybí mi tu plno mých oblíbených pasáží z knížky - třeba sběr hlemýžďů nebo některé scény z války. Taky Psipsinu jsem postrádala. Hvězdné obsazení filmu prostě někdy nestačí.

Bloody Tamagochi je originální dílko, které skvěle paroduje americké akční filmy. Vše se točí kolem kdysi velmi populární hračky Tamagochi. Místy je to hodně "černě" vtipné (např. scéna na přejezdu, vytírající slepec). V menší roli se tu objevuje režisér Petr Zelenka. Není to žádný omračující kus, který by ve Vás zanechal bůhvíjaké imprese, ale má to náboj.

Je to taková nenápadná televizní inscenace, která se ve dnech významných výročí nesměle krčí mezi pompéznějšími pořady. Snad by si ale zasloužila větší pozornost. Vrací se ke zlým časům naší vlasti a upozorňuje alespoň na jeden z těch miliónů smutných osudů. V rámci televizních her je to obdivuhodné dílo s dobrými hereckými výkony.

Zápletka s návodem na pěstění růže je sice trochu na hlavu, ale herecké výkony, jemný inteligentní humor, okouzlující herci a typická romantika tehdejší doby vyzvedávají film na vrchol. A naprosto úchvatná je samozřejmě hudba Jiřího Traxlera a fenomenálního hot akordeonisty Kamila Běhounka.

Na horách se odehrávají další příhody Homolkovic rodiny. Objevuje se tu i minipříběh věčného smolaře kulturního referenta v podání Jiřího Hrzána. Scéna "když někdo tluče a někdo na něj zatluče, tak tluče proto, aby netlouk" je naprosto vítězná. Tento film má trochu jinou atmosféru než první a druhý díl trilogie, ale zůstavají skvělí herci, takže je to zase skvělá komedie.

U tohoto filmu jsem si uvědomila, že Woodyho miluju. Celý film (jako vždy) prožvaní, ale vzhledem k tomu, že každé jeho slovo = perla, dá se to poslouchat nejen jednou, ale dvakrát, třikrát, . . . je to úchvatný snímek s kouzelnou atmosférou, podtrženou černobílou kamerou a krásnou hudbou.

Mému oblíbeci Stuhrovi se podařil krásný film. Dívat se na něj je radost. Už jen ten velbloud je prostě neodolatelný. Jako malý nedostatek vidím idealizaci hlavního hrdiny. Ale právě proto, že jsem pana Sawického prostě musela mít ráda a musela ho litovat, jsem tento film velmi prožívala a uvědomila si, co chce říct. Je to o předsudcích, o nepřejících, pokryteckých a zaslepených lidech. Film mě oslovil jak námětem tak zpracováním (černobílá mu sluší).

Tuhle telenovelu jsem jako pubescentní romantik docela často sledovala u večeře. Dodnes ji mám spojenou s korbáčky, toasty, rajčaty a paprikou. Ale dneska už bych se fakt nedívala. V Esmeraldě byli aspoň hezcí herci, ale ten Kassandřin zmalovanej xicht a ty příšerný dvojčata . . . Esmeraldu jsem označila jako kýč, ale pro Kassandru by to byla pořád lichotka, vzhledem k tomu, že pan profesor Pokorný nás učil, že kýč je líbivý. Takže tenhle seriál je prostě jenom odpad!

Pravda je prázdný pojem a Toširo Mifune ohromný frajer. Prostě vzácný zážitek.