Rocky62

Emmerichfall by byl poněkud příhodnější název pro film, protože jednak lépe ilustruje kvalitu filmu i bývalého krále katastrofických béček. Scénář alá Asylum, těžkostravitelné klišé i na režisérovy poměry a dosti nevýrazná herecká plejáda. Potenciál úspěšně pohřben...pokud tu tedy vůbec nějaký byl. 40%

Všeobecné nadšení bohužel nemohu sdílet s ostatními. Zápletka a samotné finále na mě působily dojmem, že marvel už zkrátka neví, jaké zvolit téma, které by bylo pro diváka atraktivní. Odkazy na původní trilogie mne nechaly zcela chladným, jakožto ostatní aspekty, které předchozí marvelovky činily skrz na skrz zábavnými snímky. Tady jsem zkrátka dost postrádal a jediné, co mi utkvělo v paměti, byl Dr. Strange, což je u filmu, který má v názvu Spider-man asi na pováženou...

Na recenzi si musel tento film pár týdnů počkat, neboť bylo velmi obtížné jej dostat z hlavy a popsat ho objektivně a bez emocí...pokud je to vůbec možné. Mohli bychom říct, že těží z tématu, který se prostě a jednoduše dobře prodává, protože vězeňská dramata byla vždy favority v širokém spektru diváků. Ovšem v tomto případě by to bylo sobecké, neboť forma zpracování, jakou režisér zvolil je nanejvýš působivá, že se patrně všem nesmazatelně vryje hluboko pod kůži. Něco tak intenzivního a tísnivého tu hodně dlouho nebylo a dost možná už znovu nikdy nebude. O to temnější film je, že jej napsal sám život. Je zapotřebí vyzdvihnout patrnou výpovědní hodnotu, která snad minimalizuje počet podobných případů a nakope prdel nejen justici, ale i dalším rádoby spravedlivým orgánům. Těžkotonážní příběh, který by se neměl nikdy opakovat, neboť je to otázka života a smrti. Dal však vzniknout impozantnímu filmu, který syrově prezentuje, jak vypadá peklo.

Pokud by se Ice Road nesla ve stejném duchu, v jakém začala, mohli jsme mít sice béčkovou, ale solidní dobrodružnou jízdu, při níž bychom zavzpomínali na legendární The Wages of Fear. Film však putuje do zmrzlých splašek ve chvíli, kdy je naprosto jednoduchá a úderná zápletka přibarvena vedlejšími linkami v podobě pojistného podvodu, zradou ve vlastních řadách či sabotáží celé operace. Tím Hensleigh celý koncept úplně zazdil a potopil nejen návěs s vrtnou hlavicí, ale i důstojnost celého filmu.

Syrová sonda do strastiplného života v americkém vidlákově, která bez příkras konfrontuje diváka s klasickými trablemi v nižší sociální sféře. Je to dostatečně poutavé, herecky na úrovni (vynikající Juno Temple) a po většinu stopáže soustředěné na obsah. Palmer do jisté míry splňuje to, co se od takového tématu očekává, bohužel má jednu zásadní vadu na kráse, která mi nedovoluje hodnotit lépe a tím je hypernesympatická postava Ryder Allena. Třebaže má patrně nějakej talent, tak jeho vyčlenění ze společnosti jsem chápal moc dobře...

Je to místy příliš ukecané a často se odbíhá od tématu, nicméně jsou to jediné neduhy tohoto jinak nad míru vydařeného snímku, který s trochou nadsázky perfektně vystihl současný konzum lidstva, sociální sítě a média. MacKay skvěle trefil hranici v situacích, které je potřeba brát vážně a kdy je prostor pro humor, který je věru geniální. Co se týče hereckého ansámblu, nelze mluvit jinak, než v superlativech. Nevím, zda se jedná o záležitost roku, přesto lze dle mého názoru označit Don't Look Up za fenomenálně odvedenou práci, která disponuje velkým myšlenkovým přesahem, a která jednoznačně poukazuje na současný sociální status. A těší to o více, že je to celé vykresleno komediální formou a nenásilně, takže se valná většina diváků nejen pobaví, ale bude po projekci přemýšlet, o čem to celé vlastně bylo...

Byly časy, kdy Marvel nejednou servíroval štědrou porci zábavy, u které divák sympatizoval s hlavními hrdiny, cítil chemii mezi postavami a byl zvědav, jaký zážitek ho čeká. Z celé řady superhrdinů se nanašel žádný, který by neměl nějakého fandu. Ať už to byl Thanos, Spider-Man, Iron Man, Dr.Strange, Thor, Black Widow, Cpt. America, Hulk, nebo Rocket Raccon atd. V tomto případě jsem však nenašel ani jednoho, který by mi byl blízký a zajímal mne jeho osud. Což nevykompenzovala ani naprosto nezajímavá dějová náplň. Nemluvě o tom, že nové stanovy ohledně udělování Oscarů, které mají platit od roku 2024, dorazily zde o něco dříve. Takže tu máme prvního gay hrdinu a jen jsem čekal, kdy na mě vybafne nějaká shemale hrdinka. Eternals zkrátka shledávám za naprosto nezáživný komiks, který mě neoslnil téměř v žádném aspektu a ani v nejmenším nesplnil moje představy o tom, jak má vypadat zábavná "marvelovka". 1%

Kiss the Girls by s přehledem mohl posloužit jako názorná ukázka, jak by takové téma nemělo být zpracováno. Jednozačně chybí vešekeré aspekty charakteristické pro tento žánr. Chybí spád, tah na branku, napětí. Vše zkrátka smrdí naprostým rutinérstvím, plným klišé a klasického schématu. Fenomenální úspěch filmu Se7en zvedl laťku extrémně vysoko a Gary Fleder se nejen ani v nejmenším v žádném směru nepříblížil, ale ani se o to nepokusil.

Je to hutné, podstatně syrové a pokud je na scéně vynikající Sandra Bulldock, tak o něco více vyznívá na povrch poznání/myšlenka, že stačí jeden zločin a veze se to s váma po zbytek života, což bez ostychu dává okolí jasně najevo. V konstrastu s tím vším na mě o to víc zapůsobil (SPOILER!!!) happyend, který veškeré utrpení hlavní postavy završil nanejvýš pozitivním a emočně působivým okamžikem. Určitě se dalo vytřískat více zejména ve scénáři a vedlejších postavách, nicméně osudovost a emoce tu jsou a mně to stačilo.

Postapokalyptická roadmovie s naprosto banální zápletkou a nadprůměrnými vizuálními efekty, která je podepřena rádoby převratným poselstvím o tom, že lidi jsou svině a v situacích, kdy jde o přežití, se neštítí ani vraždit. Protipólem této temné linky je účinné klišé v podobě optimistického tria(unavený stařec, psí oči, roztomilý robot). Ačkoliv se to vše skvěle kombinuje a film jako takový nabídne pár zajímavých momentů, včetně těch dialogových, tak s hodnocením nemohu jít výše, kvůli již zmiňovanému příliš prostému příběhu a okatému brknání na citové struny.