Rocky62

Františka Vláčila považuji již řadu let za pozoruhodného génia s nezaměnitelným režijním stylem. Do patrně nejznámějšího autorova díla jsem příliš velká očekávání nevkládal, protože bohužel nejsem na příliš vysoké umělecké úrovni, rozhodně ne na takové, jaké je zapotřebí k pochopení tak náročného filmu. Projekce tak u mě skončila naprosto stejně jako Tarkovského Andrej Rublev. Po 40 minutách jsem byl nucen Údolí včel vypnout. Jsem si vědom hlubokého ideologického obsahu a silných filozofických motivů, ale nemám sebemenší šanci tohle všechno rozluštit. Druhá projekce se prozatím odkládá na neurčito.

Malá velká poezie. Vláčil znovu poeticky smýšlí o nepopsatelném kouzlu české přírody a stylizuje jej skrze romantické Beskydy. Netřeba dodávat, že toto kouzlo vyniká zejména díky režisérovu citu pro abstrakci a obdivuhodné schopnosti vytvářet z prostého dění ojedinělý zážitek. Pověst o stříbrné jedli tak není jen umělecky založeným filmem, ale je rovněž velmi funkční z hlediska běžné filmové zábavy. 80%

V očích právě dospívajícího pubescenta zřejmě kultovní komedie. S odstupem času však ony vtípky vyvolávající záchvaty smíchu vyzní trapně a divák, který již překročil hranice puberty jen tupě sleduje tu snůšku fekálií, vulgarismů a dalších infantilních kiksů plných klišé a nevkusu. V 17 letech jsem se řehtal, dnes jsem se nudil.

Impozantní příklad na míru šitého filmu, který je imunní vůči zestárnutí a s velkou pravděpodobností zaujme i moderního diváka. I přes vlažnější rozjezd není nouze o pozoruhodné momenty, na nichž režisér staví hutnou atmosféru, která umocňuje celkovou dramatičnost a dává širší rozměr bezvýchodnosti situace. Herecká plejáda je skvostná, obzvláště dáma Audrey Hepburn a slizoun Arkin. S důmyslně odvedenou prací F. Knotta jsem byl již dvakrát spokojen a i zde předvedl scenáristický kumšt. Pověstná reputace dechberoucího thrilleru je skutečně zasloužená. 80%

Jakási nápověda na otázku, jakým směrem se Martin vydal na své režisérské trase. Scenáristicky dosti malátné, avšak v režii jsou nepatrně znázorněny určité inovace a talent, jehož čas na řádné vyniknutí měl teprve přijít. Bertha z dobytčáku možná nestojí za nějaký hlubší rozbor( příšerné loupeže, dětinská Barbara Hershey), ale Scorseseho tím pochopitelně nijak nezatracuji. Cameron stvořil Piraně 2, Michael Mann The Keep. Čili nějaké pochybnosti o režisérově nesporné výjimečnosti nejsou na místě.

Přeslavný kult francouzského umělce či nadhodnocená akademická nuda? Bohužel se musím přiklonit k té druhé variantě, protože pokud ze 136 minut zaznamenám nějakým způsobem zajímavých těch posledních 6, tak nemám nejmenší nutkání myslet si něco jiného. Oscarovou nominaci za scénář též moc nechápu. Polanski celé 2 hodiny sonduje všední život ústředního dua, které je mimochodem odporně slizké a nechutným způsobem znázorňuje prototyp správně fungujícího vztahu. Z podobných rádoby idylických rodinných pout se mi spolehlivě zvedá žaludek. Efektivně vygradované finále si 1* asi zaslouží, ovšem příšerný zážitek to přesto moc nevyžehlí. Naivní a únavná srágora.

Nejen Artkida je pro zocelené muže. Totéž platí i i o Červeném stanu, jehož znázornění o morální síle člověka a zdůraznění nezlomné vůle přežít mě zcela minulo obloukem. Vinu přikládám nejenom halucinogennímu hávu, ale i celkové roztříštěnosti děje. Celá záchranná akce působí neuceleně a emoce tak vyznívají do prázdna, což je vzhledem k tématu dosti velký nedostatek. Nevím jak je na tom kratší verze, nicméně mnou viděná ruská by skvěle posloužila jako náhražka léku na nespavost, protože díky této "nervydrásající" operaci jsem dvakrát úspěšně zavítal do říše snů, ve kterých už ale Claudia Cardinale bohužel nebyla... :-)

Jednou z nezpochybnitelných schopností génia Kachyni bylo úchvatné převedení obyčejného venkovského života v ojedinělý filmový zážitek. Vladimír Dlouhý sklízí stejné sympatie jako Tomáš Holý a jeho nezlomného dětského ducha mu divák věří v každém pohledu. Kachyňa zbytečně netlačí na pilu, co se týče emocí a uvolňuje je ze samotného jádra věci, díky čemuž není toto vitální drama sentimentální, ale upřímné, láskyplné a každý, kdo jej viděl má možná nutkání přehodnotit své postoje k životu a být o něco více nebojácný a houževnatý. Skutečně přínosné dílo, které ani po tolika letech neztratilo nic ze svého půvabu a výpovědní hodnoty. 80%

Svuj blbej xicht si při holení pořezávám pravidelně, sice zatím jen z nešikovnosti, ale snad mi letos Ježíšek nadělí zručnější pařáty a své "umění" přivedu ke stejné dokonalosti, jako náš chlapec.

Úvodní seznámení se všedním hornickým životem zajisté připomene tvrdost tehdejší doby a nelibost tohoto krutého řemesla. Ritt tento úvod důmyslně kombinuje se slíděním policejní štěnice a znovu efektně vykresluje charaktery postav. Connery s Harrisem jsou přesvědčiví a nejen díky nim divák netuší, jak se celá tajná operace proti teroristické organizaci vyvine. Molly Maguires tak není jen autentickým historickým dramatem, nýbrž i působivým špionážním thrillerem, který nepochybně zpestřuje dějovou linii. Spletitá výprava za spravedlností, která je však jaksi na obou stranách. Takové filmy točil jen Martin Ritt. 75%