Chupacabra

Jaký to je asi pocit, být příbuzný/přítel člověka, který je brutálně zabit narcistním vrahem a o kterém je natočený dokument pojmenovaný „Don't F**k with Cats“, kde je jeho smrti věnováno méně prostoru než pár kočkám a plní úlohu jakéhosi „velkého překvapení“, aby byla splněná divácky stravitelná forma třídílného dokumentu? Gaučová exploitace.

Sup dawg, I heard you like Scotland, so I put Scotland in your Scotland so you can Scotland while you Scotland.

zábavný britský seriál přetavený na tuctovou teenagerskou komedii amerického střihu. docela zklamání, hlavně kvůli hromadě otravných klišé (kterým se seriál úspěšně vyhýbal).

Peep Show převyšuje všechny ostatní komedie a sitcomy o tolik, že pořád nedokážu pochopit, proč se ho nesnaží skoro nikdo alespoň kopírovat. Bez přehánění nejlepší seriál všech dob, navíc za ty roky existence ani trochu neubral na kvalitě.

Zatímco ze začátku to vypadá jako tradiční dokument o počátcích nejznámějších pouličních umělců, zavěrečná půlhodina je neskutečný výsměch současné popularitě street artu, kde absolutně nezáleží na obsahu, ale jenom na hypu. Objasnění faktu, proč je dnes Banksy brán jako designér triček pro turisty.

Snad jediný komediální seriál, který prezentuje černý humor v pravém slova smyslu. Perverze, sebevraždy, incest, znásilnění, mrtvé děti, úchylní doktoři... škoda, že podobného metahumoru není víc.

Převedení děje původního Wicker Mana do jakési americké pseudo-hippie dovolenkové komunity přineslo mimo jiných dementních kiksů ten vůbec nejabsurdnější - proč by lidé, kteří žijí v přepychových domech na soukromém ostrově měli potřebu někoho obětovat kvůli pár skleničkám medu, když si zcela evidentně můžou dovolit kupovat tolik jídla, kolik se jim jen zlíbí?!

Jako kdyby se Ozu dožil 21. století. Atmosférou je to totiž jeho filmům velice podobné (formálně ani tak ne, což je spíš dobře, alespoň Koreeda nekopíruje), ale moderní není ani tak prostředí, jako spíš větší otevřenost a občas až mrazivá upřímnost postav, které v rodinném kruhu nechají své 'honne' vyplouvat na povrch. Velice japonský film.

Přes trochu chaotičtější rozjezd, kdy na scénu přichází jedna postava za druhou, aby většina z nich záhy zase napořád zmizela do vězení, hrobu nebo exilu, změní asi po hodině Wakamacu postupně tempo, přestane úplně používat dokumentární záběry a rozpoutá mrazivou revolucionářskou verzi honu na čarodějnice. Spojenou Rudou Armádu ukazuje jako bandu naivních mladých fanatiků a narozdíl od Soderbergova Cheho rozhodně diváka od sympatií s pobodnými skupinami spíš znechutí (což bych zrovna od něj ani nečekal). Stopáž je trochu přetažená, jinak ale velice silný zážitek.

Zbabělé vykrádání vydávané za poctu klasikám ukazuje akorát zoufalý nedostatek vlastní invence a originality. Nuda.