bolan

Mám rád když ve mě film vyvolá nějaké pocity ať jsou jakékoli (strach, smích, hnus, klid, nasranost, vzrušení, pohodu . . . ) a tento duševně špinavý film ve mě zanechal tučnej pocit osobní nervozity. Psychicky labilní ženština řešící existenční problémy v dobře vyhrocené psychárně typu Naboer nebo El Maquinista. Není to na plný počet, ale i tak velmi dobré.

Ze začátku jsem si říkal co má tohle psychologické drama společného s hororem a na konci by se ve mě krve nedořezal.

Jeden z těch lepších filmů o drogách popisující nijak nesouvisející lidské osudy, které k sobě více či méně protne jediná věc.

Šoupneme tam dva krásné herce, strčíme jim do rukou pistlolky a bude to dobrý.

Nedovedu si představit jak film působil na tehdejšího diváka, ale tomu dnešnímu připadá tato klasika poněkud naivní i přestože k ní chová respekt.

Kdyby se Gerty naprogramoval na přípravu pokrmů a základních sexuálních úkonů, byl by z něj ideální žena. Ale předpokládám že to samé si mohou říct i ženy ha ha ha.

Spojme násilné šukání a brutální vraždění jednoho nacistického blba a aby to bylo echt dejme tam ještě nějaký děti - pointa nula s jediným účelem - šokovat. Pro tento druh filmů bych vymyslel nějakou jinou škatulku než horor. Označení snuff by mohlo být asi nejblíže. Pouze pro gurmány.

Film vyloženě nutí dokoukat ho do konce za každou cenu.

Celou dobu jsem měl pocit, že sleduju jeden z dílů ze seriálu Colombo.

Sako z hadí kůže, skvělá hudba Powermad, shnilé zuby Williama Dafoe a ujetá romance v Lynchovce kde vyjímečně pochopíme i děj a jeho pointu.