LuckyStar

Avatar je první, u kterého jsem zažil v kině spontanní tleskání diváků na konci filmu. Po 10 letech jsem znovu vytáhl rodiče na film a nebyl jsem sám - chodí na něj i lidi co nebyli v kině 20 let - a i tak by se dal vlastně shrnout jeden z největších mainstreamových filmů vůbec - srovnatelný snad jen s vibracemi kolem Titanicu před mnoha, mnoha lety. Pán prstenů, Star Wars, Matrix nebo Tygr a drak ve své přeložitelnosti a odkazu naráží na hranice tématu vlastního světa, Avatar letí dál - jednoduché a jasně identifikovatelné volání o přírodě a dvoustrannosti člověka v kolébce OBROVSKÝCH scenérií, bitev, lásky, svobody, proher, výher a nadějí. Dokonalá technická stránka, paradní herci, hudba - a skvělá ukázka toho co znamená slovo film. Revoluce v 3D zobrazení se ovšem nekoná, ani revoluce v oblasti kinematografie, jak někteří ve svém nadšení proklamují - to nic ale neubírá na naprosté vyjimečnosti a unikátnosti Avatara, která se dá najít nejen uvnitř filmu. Za tři týdny má v pokladnách miliardu dolárů a James Cameron je právem prohlašován znovu za krále světa - ukažte mi člověka, který něco takového někdy dokázal.

Film, který konečně odpověděl na všechny moje otázky, strachy, naděje i víru. Velice osobní zážitek, nejsilnější, hodně přesahující hranice filmu i jako média ke sdělení. Má v sobě všechno. Všechno, co v životě lze potkat, zažít, pocítit a na každou tuhle část vám dá odpověď. Je to jako poslední a první filmová zpověď nějakého krásného ducha, jehož vibrace a sdělení toho skutečného světa jakobychom každý den zapomínali. Ostatní filmy načrtly, naznačily, odpověděly jeden směr, The New World dává s láskou tolik tepla, klidu a pokoje, kolik by se nevešlo do několika desítek filmů. Tenhle film nemá žádnou dějovou osu, kterou by bylo důležité znát, nemá žádný dramatický oblouk, který by musel být splněn - je jako řeka, která proudí, má začátek a má pokračování - hluboko, hluboko v divočině a nakonec i mimo ni - něco tak pokorného, co se nesnaží sdělit jenom jednu cestu, ale říká, že cesta je jako strom ke hvězdám a každá bude mít svojí hodnotu a krásu až nám k tomu dopomůže čas, se nevidí každý den. Film, který je z tohohle světa více, než malé rybky ve vodě a nejemotivnější zážitek, který mám odvahu srovnávat jenom s pár okamžiky v mé vlastní řece.

Tři holky co tančí na Common People od Pulpu, učitelka flamenca, která zprostředkovává vášeň a rytmus, jeden mrzutý instruktor, který by se dal přirovnat ke všem těm každodenním mrzutostem a hlavně jedna usměvavá dívka - žena z oné trojice, která ještě pořád ví, že život má nesmrtelnou krásu jedině tehdy, když se chce umřít s úsměvem. Vyprávění o samotě, přátelství, úsměvech, trampolínách, prstech a o tom, že štěstí je krásná věc, jehož v češtině dvojitý význam si vlastně tvoříme jen my sami. Další dílo s přesahem, které pochopí a ocení jen ti, kteří ještě nezapomněli. 105%.

Závěrečná zpověď Johnnyho Deppa před komisí nádherně a i důležitě ukazuje, jak nesmírně prázdné a společností uznané formy života mají lidé bez vnitřního plamenu lásky, fantazie a jak duch, větších či menších fantazií, dokáže ze života udělat skutečně nádhernou cram-full záležitost. "Pravda je ve vás.". Na světě jsou podstatné jen čtyři otázky a jedna stejná odpověď na ně. Tleskám.

110%. Kdo nezažil / nezažívá / nezažije, nikdy nepochopí skutečný obsah tohoto vizuálního skvostu. Přes probděné noci se slzami v očích a staženou hrudí o kterých nikdy nikomu neříkáme, nakonec jednoho dne doproudí pocit pochopení a usmíření s naprostým klidem v duši a úsměvem na tváři. A to je poté vší bolesti konečná odměna a odpověď na hádanky smyslů a důvodů života. Nejotevřenější a nejupřímnější film o lásce s tolika drobnými odkazy, kolik jen vaše srdce o ní stačilo za svůj život poznat.

Hype. Je sice hezké, že několik scén působí skutečně až novátorsky a nezastavitelně, no ale v celku zase film není jen o nich. Některé zvraty nebo spíš vývoj děje pak působí jako veselá odbočka a lepší den scénaristy. Atmosféra dost souvisí s filtry, kamerou, zvukem a se vším tímhle, to je docela v pořádku a je to koukatelný. Jinak mi občas vadily nějaké drobnosti, hlas batmana například mi v jednu chvíli přišel až směšný (jakkoliv to ze začátku působilo fajn) a samotný Joker byl na hraně přehrávání. Oscar pro Ledgera? Ale prosím vás... Ale abych to řekl co nejpřesněji, tak fakt, že dramatická hudba jede stále svojí přes několik velmi dlouhých střihů (pravděpodobně jeden z těch hype virů co přiživují ta vysoká hodnocení), nezachrání film od ... docela průměrné zábavy.

Ta psychologická hravost, kterou Singer naznačil ve dvojce, je tady úplně pryč. Krátké etické či filozofické zamyšlení je tady příliš odsunuto na vedlejší kolej, což je vzhledem k roztržitosti celého filmu jen na škodu. Spousta scén v kontextu působí velmi náhodným dojmem a ve výsledku nemá váhu (a to už nemluvím vůbec o velmi bizarních kiksech v používání selského rozumu). Hodně se mi na druhou stranu líbilo co na plátně předváděla v několika momentech Jean (ačkoliv za celý film odříkala snad jen 10 replik) a i když podruhé mé srdce po tomto závěru trilogie neprahne, nějaká příšerná nuda to zase nebyla. Moment před titulky a závěrečná hudba naopak zachránila, co se dalo.

Nádhera. Bylo cítit, že Superman vznikal s láskou - radost a sympatie v každém záběru, krásně odvyprávěné a dokonale obsazené. Láska k látce a látka s láskou, a ta chemie, ta byla! Krásný zážitek. Někdy se cítíš, jako vyvrhel... ...ale nikdy nejsi sám.

Enormní dopad, který na mě Million zanechal, se může rovnat jen málo čemu. Ještě dva týdny po shlédnutí jsem měl tenhle film stále v hlavě a přemýšlel o něm. Dojemný, bojovný, vyrovnaný, brilantní. Úžasný. Od tohoto filmu si cením z duše Hilary Swank, připomenul mi, jak malý dopad má naprostá většina ostatních filmů na diváka a že opravdu není malých rolí. Film roku 2004 a dost možná i dalších let. Bez debat.

Velký film. Může se zdát, že ta paralela s Tancem s vlky zde není rozehrána do tolika emotivních vrstev, ale pokud film nadechnete jako celek, vyjde vám na plátně krásná podívaná.