LuckyStar

Rychlá, bez hlubšího pojetí udělaná akční oddechovka, která neurazí ani nenadchne. Když nevíte coby a ve filmotéce nemáte po ruce žádný popcornový film, sežeňte tento. Na hodinku a půl jako vyšitý.

Technický "orgasmus" a náležitá sci-fi, se silnou ústřední hereckou trojící. Komorní velkofilm s prvkem hororu překvapí, potěší a pobaví po celé dvě hodiny. Vyzdvihnout je na místě především zvuk a střih zvukových efektů, které pro mě prozatím nemají ve filmu obdoby. Rozhodně nekoukat bez adekvátního domácího vybavení či bez řádné zvukové stopy. Obraz, kamera a režie je taktéž brilantní, samozřejmě ;)

Zdánlivě kriticky sešlapaný seriál (potažmo film), který má přesto všechno své určité osobní kouzlo. Jednoznačně nejlepší z polské produkce a se zajímavým Michalem Zebrowskim v hlavní roli. Výborná hudba - ze začátku nevýrazná, postupně stále zajímavější. Seriál pro ideální odpočinek u čt2, ale na samostatné shlédnutí je žel příliš nezajímavý / nevýpravný.

Většina ukrutně srovnává s původní Odyseou, nicméně podobná přirovnání zde nejsou vůbec na místě. Jedná se o velice povedené sci-fi pokračování, IMHO zcela záměrně bez dlouhých záběrů a velkolepé hudby z 2001- jednoduše proto, že to nebylo ani cílem. I v současné době velice nadprůměrná ukázka skvělého pokračování se skvělým Roy Scheiderem v hlavní roli dokáže zaujmout i plným hodnocením.

Lehký, osvěžující film pro parné letní večery. Plný hlášek, skvělé režie a několika nezapomenutelných scén. Celkově se jedná o velice slušnou zábavu s porcí vynikajícího Samuel L. Jacksona a bohužel nemístně slabého Roberta De Nira - nehodil se mi tam. Každopádně Quentin umí a po Pulp Fiction další z jeho řad "solidně ganstarských" filmů předvádí na plátně půtřetí hodiny interesantní, nenudící jízdu.

Tom Hanks je nejen hollywoodská celebrita, ale taky nepřekonatelnej herec, člověk, duše... cokoliv příhodného si dosazujte. Robert Zemeckis je pak režisér, kterých je v hollywoodu poskrovnu a taky režisér točící filmy, jenž zahřejou u srdce a u kterých se člověk cítí při konci stejně jako hlavní protagonisté. Cast Away je kategorie, film, snímek, obraz dokonalosti a lidského smyslu pro žití. Závěrečné dvě scény filmu si řadím vysoko. Moc vysoko. Jsou odleskem něčeho, co jen stěží slovy dokážu popsat, natož sepsat sem. Hudba, scénář, režie, herecké výkony, hloubka filmu a jeho poselství je něco, co dokážu ocenit vždycky a taky něco, co třeba i z jinak všemi zavrhovaného filmu udělá u mě nepřekonatelnej skvost, klasiku, pohlazení po duši a hloubavou inspiraci. A takových filmů není nikdy dost.

Přiznám se, a rovnou bez mučení, že filmy Woodyho Allena jsou pro mě na jednu stranu neskutečně žádoucí, na druhou stranu ovšem i svým způsobem značně ospalé. Zatímco Annie Hallovou a všechny předchozí záležitosti ve filmovém klubu jsem spatřil jednou a pouze jednou a stačilo mi to, Manhattan byl jiný. Dočista jiný. Když si na internetu otevřete nejrůznější filmové kavárny a čtete komentáře k Manhattanu, nejčastějším slovem v nich bývá slovo atmosféra. A to je veliká pravda. Záměrně černobílá kamera, scény na dýchající New York a především uvolněné dialogy tvoří v celku něco, co dost dobře nelze ani pět minut, ani dvě hodiny po prvním shlédnutí filmu akademicky vysvětlovat, popisovat nebo vychvalovat. Zeptejte se kohokoliv na nejpamátnější scénu a nikdo vám neodpoví dost pohotově nebo rychle. Bude přemýšlet, jestli to byla ta závěrečná, nebo ta, jak oba seděli při ranním rozbřesku u mostu a povídali si. Nejspíš po nějaké době vyhrkne a bude mít v rukávu tu největší pointu večera - kdo totiž neviděl, nikdy nepochopí.

Pro přehlídku kouzel hledejte třetí pokračování Harryho Pottera. Jemná, skoro až roztomilá režie Alfonsa Cuaróna a prozatím nejlepší přepis světového bestselleru. Skvělá hudba, temnější atmosféra, skvělý Gary Oldman a i hlavní herecké představenstvo, které tentokrát nevadí a hraje víceméně přesně. Báječné exteriéry střídají pečlivé interiéry, konečně takové, jaké asi OPRAVDU jsou a triková plejáda je pak samostatně ohromná. Barevně velice hezky skloubená kamera a celková atmosféra mi spravili jeden z příjemných zimních večerů. Rozhodně brát všemi pěti.

Je to zvláštní. Melancholické. Hudebně skvostné. Citově bravurní. Vanilka na mě zapůsobila nejen svým příběhem, způsobem vyprávění, ale i vizualizací a hereckým odérem. A říkám záměrně odérem, neboť více než v kterémkoliv jiném filmu zde působí z plátna / obrazovky živoucí chemie hlavních protagonistů. Je to pak přímo filmová slast pozorovat, když správně vybraní dva nebo tři lidé dokáží jen pohledem očí ukočírovat jindy sáhodlouhé dialogy. Stejně tak příběh, který se lehce nese, zamotává a ke konci nabírá nečekané obrátky a zvraty. Každé filmové okénko zde působí jako předobraz k něčemu dalšímu, co scénář teprve přinese. Je to romantika? Je to thriller? Je to snad sci-fi? Je to všechno dohromady zamíchané tak překrásnou formou, že mi na konci nezbývalo než nahlas prohlásit "Nádhera". Doslova. A jednou, přejednou, až uvidíte běžet kamaráda v košili a z ulic se hlasitě rozezní R.E.M., vzpomeňte si na mě; budu to já, nebo ten nejkrásnější sen. Vanilkový sen.