HVM

Mé z nejoblíbenějších Ginger Rogers a Doris Day spolu v jednom filmu? To jsem musel vidět! Božská Ginger, s léty ještě půvabnější (sic!), předvádí, že je stějně dobrá herečka jako tanečnice, a k tomu Doris, pozdější „nejstarší panna Hollywoodu“, v roli ženy plné touhy a vášně... Příběh je z těch, kdy jedinec stojí proti nepoměrné přesile a musí se rozhodnout, jestli se bezpráví podvolí, nebo vzepře. Nebyl by to film noir, kdyby rozhodování chvíli netrvalo, dobro a zlo bylo jasně vymezené a kdyby mrtvoly nepřibývaly s krutou pravidelností. Tentokrát to ovšem nebyl cynický detektiv v baloňáku nebo tvrdý chlápek zocelený válkou, ale křehká oděvní modelka, která myslí na budoucnost své sestry v očekávání... Právě to, jak Ginger postupně sbírá odhodlání a sílu k boji, se mi na filmu líbilo nejvíc. Naopak mě zklamalo, že ve filmu ani jednou nezaznělo pravé jméno onoho „Klanu“, který bojoval proti „cizákům ze severu“, a jeho obětmi byli samí černoši. Celkově ale solidních pět hvězdiček.

Joaquin Phoenix toho trapáka sice - dnes už víme - jenom hraje, ale sledovat to jeho chování skoro dvě hodiny není nic, pod čím si představuju zábavu nebo nějaký filmový zážitek.

Typické Sirkovo melodrama. Kdo viděl jedno, viděl všechna, a komu se líbilo první, tomu se budou líbit i ta další. Kamera je tentokrát černobílá, po barvách Technicoloru se vám ovšem stýskat nebude, film je natočen širokoúhlým systémem CinemaScope a třeba taková scéna leteckých závodů je doslova dechberoucí. Trojice hlavních herců si spolu pod Sirkem zahrála už ve filmu „Psáno ve větru“, jenomže zatímco tam chtěla Dorothy Rocka, tentokrát to je naopak :-) Dvě poznámky: Malone je dokonalá padesátková blondýna a řekl bych, že Marilyn ji v lásce asi moc neměla. Hudson má takový zvláštní přednes, v komediích super, ale v čemkoli vážnějším nezní moc přesvědčivě - z té jeho závěrečné deklamace v redakci novin mi cukaly koutky a vzpomněl jsem si na Simpsonovy, kdy Homer točil s Melem Gibsonem remake Caprova Pana Smithe...

„Když ji svrbí, je to horší než podebraná pata.“

Roztomilé i milé, přitom tak epochální!

Překvapivě mě víc bavil začátek filmu, kde se muzikálová čísla teprve připravují, než jejich následná prezentace. První půlka se nese v horečném, až screwballovém tempu, šťavnatým dialogům prospívá, že film je ještě plnotučná pre-Code produkce, zběsilostí a vtipem mi to připomíná snímek "My Girl Friday". Samotná vystoupení, prology (hlavně oba krajní), se ovšem nesou v duchu tak poklidném, že to naprosto mění tempo filmu, což spolu s nereálnou, bombastickou výpravou působí pomalu jako z jiného snímku. Tentokrát za čtyři hvězdičky, mám ale pocit, že z Jamese Cagneye roste můj velký oblíbenec.

Tématem i zpracováním navýsost britský film, jenž asi potřebuje britského diváka, který by docenil, proč si dvouhodinový snímek vybírá tu část života dvou jistě velmi zajímavých lidí, ke všemu z okruhu fascinující Bloomsbury Group, týkající se jejich milostného vztahu, když ona byla prakticky frigidní a on homosexuál... I tak jsem ovšem rád, že jsem měl možnost snímek zhlédnout, už jenom pro ten Pryceův výkon nevšední kvality. Co ovšem nepochopím nikdy, je vskutku dementní český název...

Důstojné a naštěstí vůbec ne bezkrevné ukončení filmové kariéry jedné z nejzářivějších hvězd starého Hollywoodu. Cary je stále štramák a při síle, na to, že mu již bylo šedesát, vypadá skvěle. Jeho mladší herečtí partneři nehrají vůbec špatně, jsou sympatičtí a tvoří i celkem pěkný pár, navíc ta exotická atmosféra olympijského Tokia... Jenom kdyby to bylo kratší. Bezmála dvě hodiny délky ubírají filmu na svižnosti, což je u romantické komedie docela problém. Být to o takových dvacet minut kratší, dám bez váhání o hvězdičku víc, takhle jsou to sice velmi slušné, ale hvězdičky tři. I tak se ale někdy rád podívám znovu.

John Waters, nejroztomilejší zvrhlík světa filmu, neodolatelně vypráví o svém životě a díle. V téhle půvabné one-man show nás seznámí s určujícími vlivy svého dětství (mezi jeho vzory byla i malá vražedkyně...), vcelku poutavě zrekapituluje svoji filmografii a přidá i nějaké ty „veselé příhody z natáčení“. Mně se moc líbila historka, kdy John vyprávěl, jak vedl nějaké kurzy ve vězení a jeho třída plná vrahů po projekci Růžových plameňáků prohlásila: „You are fucked up, man!“ :-) Závěrem přidávám své doporučení, myslím, že se u téhle show pobaví nejenom Watersovi skalní příznivci, ale i ti, kteří ještě nemají moc nakoukáno nebo z jeho díla nebyli úplně odvázaní, což byl i můj případ, a hle - pět hvězdiček!

Romantika až za hrob. Neskutečně atmosferická podívaná půvabně mísící filmové žánry od komedie přes drama až po horor. Z perfektního obsazení bych chtěl vyzvdvihnout proti svému typu obsazeného Rexe Harrisona, na kterém je vidět, jak si roli mořského vlka náramně užíval, a George Sanderse - ten sice hraje pořád to samé, ale já mu to prostě žeru...