Footlight Parade

Šoubiznis v tom najhoršom slova zmysle, keď sa na umenie príliš nehraje, ale ide v prvom aj poslednom rade len o biznis. Celé to stojí na nezmyselnej zápletke s kradnutím nápadov, nehovoriac o tom, že už tie samotné estrádne prológy pred filmovým predstavením mi pripadajú postavené na hlavu. Film má dve veľmi rozdielne časti, pričom ako tak ujde len tá kratšia, druhá časť. Prvá časť je príšerne urozprávaná, s dialógmi, ktoré zrejme mali byť vtipné, ale ani trochu sa mi tak nejavia. Po uponáhľanej a chaotickej hodine slovnej nudy som si už kládol otázku, kde je ten muzikál. Ten napokon nastupuje v druhej časti filmu, ktorá má veľkolepú a pôsobivú choreografiu, ale nemohol som sa zbaviť istého dojmu nablýskaného gýču. Žiaľ, výsledok u mňa nezachraňujú ani herci, ktorí sú mi dosť nesympatickí, predovšetkým James Cagney, čo je teda riadna maska. (10.11.2021)

Snímek "42. ulice" mě celkem zaujal, ale proti "Footlight Parade" je to vlastně takové demo. Jako kdyby se jednalo o přípravu na tenhle delší a nakonec i zajímavější kousek. Stejný režisér, jen více zpívajících scén, pokračuje se ve skvělém vizuálu a výborném hlasovém herectví, jenže do toho je přidán ještě lepší humor, lepší příběh a také samozřejmě výborná hudba. Tohle je opravdu skvělý začátek pro zlatý věk muzikálu. (11.12.2013)

Zapomenutá pecka! Cagneyho broadwayský producent hodinku jede ve stylu Raz, dva, tři a komanduje všechny zpěváky a tanečnice okolo, aby na konci publiku dopravil trojici neuvěřitelně krásných a do puntíku promakaných muzikálových čísel, která nezůstanou bez jeho pěvecké a stepařské účasti (Cagney umí!). Jak do toho scenárista ještě přimíchal dvě milostné linie, pár podvodů a nepřetržitě sýčkujícího tanečního instruktora je mi vážně záhadou, ale je na to radost pohledět :) (07.06.2008)

Z trojice backstage muzikálov, ktoré som videl, ma dej Footlight parade bavil najmenej, zato záverečné polhodinové vystúpenie je z nich najlepšie. Po pravde je to dokonalosť, hodná génia Busbya Barkleyho (ako to vyskloňovať?). Počas príprav to vrie, James Cagney je ten správny producent, ktorý je neustále v akcii a neviem si predstaviť, že niekedy spí. Navyše pôsobí celkom sympaticky, čo je vzhľadom na jeho výraz prekvapenie. Táto väčšinová časť filmu je skôr priemerná a poznáme ju z mnohých ďalších filmov, sústrediť sa treba na dokonalé aranžmá predovšetkým synchronizovaných plavkýň. Pokiaľ máte pre choreografiu tanečných čísiel zmysel, budete v siedmom nebi. Už to na malej ploche chválim tretí krát, takže radšej končím. (25.06.2014)

Když neměl po ruce tommy gun, používal James Cagney ke kulometné palbě svá ústa. Jako producent s výbušnou povahou a úsměvem neviňátka během první hodiny pálí do všech stran. Nepřetržitě. Neboť je jeho bojištěm film natočený před zavedením Produkčního kódu a jeho partnerkou nijak ostýchavá Joan Blondell (viz její dobové propagační fotky), (dvoj)smyslných narážek je ve screwballově střižených scénách jako bakterií na Petriho misce. Sice zaškatulkovaná mezi muzikály a divadelními muzikály nepřehlédnutelně inspirovaná – včetně přechodů mezi scénami, připomínajícími roztáhnutí pomyslné opony, včetně Cagneyho kádrujícího své ovečky jako kdyby mluvil k publiku –, skutečné představení Footlight Parade nabídne během posledních čtyřiceti minut. Přesně ve chvíli, kdy se čekání na přerod pracovního vztahu ve vztah osobní příběhově vyčerpá. (Ono se ale stejně vše odehrává v takovém kvapu, že nad tím není čas přemýšlet.) Pokud by někdo čekal právě na velkolepá muzikálová čísla, z berkeleyovského hemžení nohou nemůže být zklamán. Slova písní nejsou ani zdaleka tak důležitá jako choreografie, beroucí zasloužené superlativy z našich oněmělých úst i během barové rvačky. Ač se láme ve dva filmy, z nichž ten druhý tvoří tři oddělená čísla, baví tahle all-talkie komedie z branže nepřetržitě, a navrch přihazuje v době svého vzniku hodnotné, třebaže nepravdivé konstatování: zvukové filmy vaše podnikání neohrozí. 75% (21.12.2012)