Jaccobos

Ačkoli jsem si myslel, že se Jenny její rebelská akce povede - a byl sem na to strašně naštvanej, nestalo se tak. Jenny je naprosto typická teenegerka - je tedy podle mě hloupost zařazovat ji jako nějaký specifický úkaz 60. let. Je běžně hloupá a (i ve filmu často skloňované slovo) "nemoudrá", unáhlená a další a další přívlastky, mezi které bych subjektivně zařadil - hrozně škaredá, NUCENÁ a její smích patří spíš slonovi, než šestnáctileté holce. Moc se mi líbily vedlejší role všech jejích nových přátel a jejího "taťky". Průběh filmu bych zakreslil jako sinusoidu - dobrý začátek (začátky mám rád), potom "velryba (vlastně slon) se rochní v bahně a průměrnosti" a konečně rozuzlení a zvrat, který sem více než kvitoval - jenom trochu lituji, že nebyl více rozvedený, více "poučení-nabízející" a moudrých slov plný. I tak ale dostala na prdel...

Příběh (v dnešní době tak častý) se jemně dotýká tématu rozvodu a soubojů o dítě. Vůbec největším plusem filmu jsou vztahy bohatě naplněné radostí i smutkem. Lesk a dokonalost dodávají pohnuté okamžiky zahrané lidsky tak výjimečně, jak jen to dokáže D. Hoffman...

Už od začátku sem obdivoval dokonalost s jakou postupovala režie a krásu, kterou za se oplývaly záběry. Potom nastala druhá část filmu, ve které se vytratila krása - zato dokonalost zůstala - dokonalost umění ztvárnit něco tak šíleného a děsivého, jako je Jack Torrance - o tom se postaral Jack Nicholson, jehož koulení očima a smějící se obličej koukající "do blba" je něco výjimečného.

No zkrátka úžasné. Je vidět, že David Fincher je velikým fanouškem B.F. Skinnera a teorie podmiňování vůbec xD

Jedna z věcí, která tomuto filmu fungovala výtečně a kterou oceňuji nejvíce, byl "vtah" do děje - vír se pomalu roztáčel a uprostřed už sem se marně snažil mrkáním probudit a setřást ze sebe (byť jenom na chvíli) pocity, které film vyvolával. Nervozita, před prvními (neúspěšnými) rozhovory, naplnila i mě a nevěděl sem, jestli je to vůbec možné takto přenést. Dokonce sem hledal jiný zdroj této nervozity, ale poté, co mým tělem projela vlna závěrečné katarze (poslední rozhovor), bylo mi jasné, že vše je způsobeno právě tímto - velice strhujícím - filmem. Chválím si ho...

Je to lepší než Tenkrát na Západě, protože je to vtipné a vynalézavé.

Odpovědi nejsou důležité ...

Ještě v žádném jiném filmu sem neviděl tak dobře zachycenou opravdovou lásku... Toto je film, který chci vidět znovu.

Film, který silně působí na city - ať už v radostech nebo strastech života. To je veliké plus, když to někdo umí tak natočit. Některé chvíle pro mě ale mají nepřijatelný vývoj. Velice "nepřehledný" byl pro mě vztah Homera a Candy. Pokud má název Pravidla Moštárny ukazovat, že někdy se pravidla porušit musí, potom je ta myšlenka špatně představená a pochopená. A výborné herecké výkony a silná emotivita na tom nic nezmění - je to jen obal, který není vše !

Výkyvy - to je hlavní prvek tohoto filmu. Úžasné záběry a herecké výkony (obracející se zrcadlo ukazující mrtvého D. Craiga, "kmotrovský" P. Newman, ďábelský Jude Law). Rozhodně bych vytkl bych toho blbečka Michaela a jeho příšerný scénář a ksicht !! "Drsnost" Toma Hankse měla své plusy i mínusy - v této roli mi ani nevadila jeho topornost a nepřirozené držení hlavy. Celkové dobrý příběh a klady rozhodně převažovali...