Jaccobos

Myslím si, že spíše než "Čistá duše" by se film mohl jmenovat "Síla vůle", aneb schizofrenie nemusí být neřešitelný problém. Když pomineme, proč se John do tohoto stavu dostal, můžeme obdivovat jeho matematickou filozofii života. Snažil se přistupovat k problému znovu a znovu, různými způsoby řešení, než dosáhl vytouženého výpočtu/výdledku. V životě Johna Nashe ale nastala situace, která by pořádně zamávala s každým matematikem, kteří - jak nám bylo na začátku fimu řečeno mění dějiny Ameriky Bylo mu řečeno, že jeho nejlepší přítel a celoživotní práce jsou vlastně pouhou představou. Kdo z nás by to dokázal přijmout - nebo se s tím alespoň přijatelně vyrovnat. Byl to problém s nálepkou "neřešitelný", ale John se po prvním neúspěchu nevzdal. Nedostal se z toho sám a nedostal se z toho bez utrpení a usilovné snahy. Měl dostat Nobelovu cenu za sílu vůle...

Je to hrozně jednoduché, to nemohu říct, ale to samotné mi nestačí. Všechno bylo skvělý a je to z objektivního hlediska velice zdařilý film. Skvělý scénář i herecké výkony. Má to všechny předpoklady pro nejlepší krimi, ale děsně mě štvalo, že zabili hlavního mafiána (co hrál navíc golf) a skoro vyhrál policajt (co to je ?) a potom se mi hrozně nelíbila ta blonďatá ženská předělaná na Veronicu Lakeovou ;)

"A ty krutý kníže, vrahu bezcitný! " Takovéto scénáře se už dnes nepíší...

Reakcí na umírněnost, přehnanost konvencí a pravidel byl román O. Wilda - Obraz Doriana Graye. Ať už kritizovali dekadenti cokoli, v kontrapunktu a snaze o svobodu došli moc daleko. Ze začátku mi film hodně evokoval Ďáblova advokáta s Al Pacinem. Je vidět, že zkušenost s pokušeními a bojem s nimi se moc nemění a díky tomu je Dorian Gray stále velice aktuální. Líbí se mi vývoj Doriana od zpupných proslovů: "Nic si neodpírej... Svědomí je jen slušné slovo pro zbabělost", se ke konci dostane i poznání: "Rozkoš je velice odlišná od štěstí". No a potom můj oblíbený Londýn ! :)

Možná, že jsem optimista, ale já filmu Klass nevěřil právě jeho tragičnost - a to i přes velmi slušné výkony Joosepa a Anderse (hlavní iniciátor šikany) - naopak mě udivil výkon They (Kasparova dívka) a její stupidní dopisy, dialogy a reakce, až sem si myslel, že chce režisér celý film odlehčit... A především - postrádal jsem vývoj k takovému konci. Pro mě to byla příliš očividná exhibice šikany bez podrobnějšího propracování jednotlivých charakterů studentů a konečně i problému samotného, neboť film postrádá řešení (katarzi). Třída byla sestavena cimrmanovským stylem "debil - blbeček" - naprosto jednotvární, stejní lidé bez sebemenších projevů vlastní osobnosti. Trošku mi to připadalo, jako kdyby si scénárista vzal noviny za rok dozadu, vystříhal si nadpisy o šikaně a sestavil scénář. Bylo to příliš prudké! Já tomu filmu nevěřil...

Skvělá komedie o typickém námětu tohoto režiséra - londýnské podsvětí. Celý film je postaven na "zamotávání". Když už si myslíte, že jste právě viděli finální zvrat, tak se objeví další a po něm další a celá tato show končí nedokončeným záběrem, dilematem, a nasazuje tak korunu absurdnímu humoru, který protéká celým filmem.

Pohodovka ve stylu bowlingového flákačství zasazené do skoro až detektivního příběhu. Příšernej byl ale ten Cowboy na konci ! To mě vyvedlo z míry.

Existují tři druhy lidí. Představte si noblesní poloprázdnou kavárnu, ve které sedíte a před sebou máte mísu koblih. Patříte – li ke skupině první, zíráte netečně na koblížky a posléze odkráčíte. Patříte – li ke skupině druhé, honí se vám hlavou vzrušující představa toho, co by se dělo, kdybyste těmito koblihy začal bez varování bombardovat ostatní hosty. Jen výjimečný lidský exemplář se může pyšnit příslušenstvím ke třetí skupině lidí – k těm, kteří svou představu s rozkoší realizují. Pevně věřím, že takoví lidé neexistují... A kam byste pak zařadil Saturnina ?

Poučný jinotaj tající věci podstatné - navíc se stylovým zpracováním. Dík zdroji.

Sherlock Holmes je přesně takový, jakého si ho představujete. Pracuje se zde (jako v minulých verzích) s Holmesovým genialním odhadem a analýzou faktů, které má k dispozici. S otevřenou pusou sledujete, co všechno dokáže stopař Holmes vyčíst ze světlejšího místa na prkně nebo olíznutím mramorového náhrobku :) Navíc je zde dobře patrný rukopis G. Ritchieho, což mě velmi potěšilo, neboť suveréní humor a ladnou eleganci, se kterou dokáže uhánět nebezpečným, rozestavěným Londýnem, velice obdivuji. Povedená akce je obvyklou součástí super zábavy z dílny Guye Ritchieho. S obavou jsem čekal na závěrečné rozpletení - ale nezklamal jsem se. Sherlock se povedl !