Jaccobos

Citlivě a profesionálně natočená mafiánka. Pro mě je jednou do konečné podoby prožitou alternativou ke Kurýrovi. Evidentně lze natočit film, který by si Coppola nebo Scorsese mohli zařadit mezi svá díla.

Působící životní drama jedné světové osobnosti.

Zamiloval jsem se do osobnosti Rose Pamphyl. Pokud hledáte film, ve kterém je zajímavým způsobem natočena bytostná lidská individualita, tak tady ji můžeme hltat právě z impulzivních záchvatů Rose Pamphyl. Zajímavou psychologickou příběhovou linkou běžící pod úžasnými explozemi absurdních i romantických i humorných situací vytváří podivnou disharmonickou plejádu, která mě moc bavila :)

Jak mě naštval a zklamal v "až na krev", Lincoln je důkazem, že Day-Lewis je super herec a mnohem víc mu sedí role morálních klaďáků plných různých mudrcovských schopností.

Možná trošku přepísklé v některých naturalistických a možná i faktických detailech, ale Danny Boyle je velmi osobitý režisér, jehož filmy obdivuji. Film měl velmi dobře propracovaný příběh, měl tu jiskru, kterou má například Hra (1997) od D. Finchera. Myslím, že kdo chce vidět sebe jak se diví jak je překvapený, nechť si zakoupí lesklý monitor a pustí Trans. Jen si myslím, že terapeutku mohli vybrat "pečlivěji".

Poněkud levný film - přišlo mi, jako by 105 minut představovali myšlenku, že čas jsou peníze, což bylo mimochodem skvěle zavedeno... chybělo mi ale jádro a závěr filmu...

Myslím si, že toto nebude nikdy hollywoodský trhák. Zaujalo mě zde pár věci. Gatsbyho znám pouze z povinné četby, kterou jsem nečetl, takže film byl pro mě, co se týče myšlenky díla premiérou, což může být nevýhodou při posuzování filmu. Na začátek bych chtěl říct, že triky a efekty byli nákladné a přeplácané, a to i přes skutečnost, že autor chtěl ztvárnit přeplácanost a povrchní efektivitu. Došli mi to v 10 minutách a byl jsem otráven tím, že mi je každou další sekvencí připomínáno - a nezapomněl jsi na to, že chceme znázornit, jak luxus může být povrchní? Teď ale k tomu, co se mi líbilo. Gatsby je nenápadný člověk s vlastními úmysly a vlastním světem fantazie, ve kterém je ostatním trošku strašidelně. Udělal ale ten experiment, že se svými plány a sny seznámil pana ťunťu troubu z Pravidel Moštárny, který je vždy rád plochým vypravěčem a pozorovatelem bez role (dokonce i když hraje spider-mana). Gatsby má ale velký dar - na základě své velké schopnosti doufat dokáže s sebou strhnout potřebné lidi, aby mu v realizaci pomohli. Získá si jejich pomocné ruce a velmi charismatickým a přesto křehkým způsobem učiní pokus probudit minulost a změnit ji. Pokud se dokážeme dotknout jeho zoufalství, sebeovládání, grandiózního charisma a křehkého pocitu méněcennosti, je to film, který mi dílo Scotta Fitzgeralda pomohl proniknout.

Parádní, společenská komedie ověšená řečmi řečmi a zase řečmi. Inspirace Oskara Wilda je neskutečnou věcí. Člověk musí být tak kreativní, aby dokázal v něčem apriori nudném vytesat skrytý, ale myšlenkou prodchnutý příběh. Neboť..."mluvím o ničem, protože ničemu jinému, tak dobře nerozumím..." :)

Opravdu mě nadchla... Na její omluvu - je těžké mírnit své přesvědčení, když jde proti všem. Jsou lidé, kteří jsou povoláni k tomu, aby viděli věci a mluvili o nich. Jsou lidé, kteří dostali do vínku odvahu bojovat třeba i proti vlastním, když je nedokáží pochopit. Jsou lidé, kteří zde jsou, aby byli vykřičníky a končili větu. Je třeba nesmírné vnitřní integrity, protože tito lidé jsou osamělí...Obraz Margaret Thatcherové byl velmi detailní a umožnil mi, abych mu uvěřil. Dobrý portrét...

Díky srovnání s knihou jsem bohužel ochuzený o moment, kdy bych vše napoprvé pochopil a můj mozek by zahrnula vlna vzrušení. Ale myslím, že právě tomu, že příběh znám, mohu si plně vychutnat množství detailů, které Fincher mistrně zahrnuje jak do samotného detektivního příběhu, tak například do ne nezajímavé psychiky Lizbeth.