PPalmer

Dexter

Asi jsem se zamiloval.. Do Evičky v podání Kláry Pollertové ♥. Od prvního až po poslední záběr sem se na ní usmíval jako magor. Jako hvězdička rozzářila tuto jinak průměrnou a šedou komedii. Rozesmát mě jen občas dokázal kouzelný "ňouma" Víťa Jakoubek. Jsem rád, že studuju právě sociologii, snad mi jednou také bude svěřen "samostatný výzkum" a budu si tak připadat jako hrdina tohoto filmu. A snad při něm potkám i svoji Evičku.

Obrovský kontrast mezi obsahem a formou. Perfektní grafické zpracování, Bayova akce, která mi ani nepřišla nepřehledná, jak se často zmiňuje, namakaní roboti - to všechno tvoří oku lahodící podívanou, bohužel je to jen skořápka. Obsah a ať už mám na mysli stupidní dialogy, příběh samotný nebo záplavu vtipů, které byly tak špatné, že jsem se cítil trapně i za tvůrce, byl tedy celkově k zblití. Závěr nejklišovitější z klišovitých, ale to jsme snad všichni předpokládali. Trojku si pustit neplánuju.

Nevzpomínám si, že bych se kdy u hororu takhle bál. Už od úvodních titulků Wan navozuje děsivou atmosféru, kterou umocňuje nezobrazení zla v první půlhodině. Zato potom ho na nás vybalí zdánlivě v maximální síle, ale přitom stále nabírá na obrátkách. Nikterak laciné lekačky podpořené perfektní hudbou mě fakt dostávaly. Nestává se mi, abych z kombinace údivu, strachu a obdivu si několikrát za film nahlas pro sebe řekl "no do pr*ele". A fatalita na závěr mě přivedla do tak úžasného a v poslední době tak málo se vyskytujícího stavu otevřené pusy a jenom prostě "wau". Díky!

- „Stisknu tlačítko a bude tu třicet agentů dřív, než se poškrábeš na svejch vystřílenejch kulkách!“ Akční pecka, která se pomalu rozjíždí, ale pozvolna nabírá na otáčkách, aby se ve zbylých dvou třetinách valila jako lokomotiva. Dynamická kamera, záběry navazující v rychlém sledu, brilantní střih, neokoukané vychytávky v bojových scénách, že bondovky můžou leda šoupat nohama. A to vše okolo opravdového „táty tvrďáka“ Liama Neesona, kterému jsem to všechno prostě věřil.

„Ty víš, že cítím ve vzduchu vůni, neříkej mi, co to je. Mýdlo od Gilvie Sisters.“ - Citlivě natočený citlivý příběh o citlivém chlapci a zdánlivě necitlivém nerudném a slepém plukovníkovi zobrazuje morální principy a zásady cti, na kterých je třeba si zakládat. Zároveň však zobrazuje sílu člověka a fakt, že tu bude vždy nějaký smysl života, kvůli kterému stojí zato v něm pokračovat. A v neposlední řadě také ženu, jakožto dokonalé stvoření, jenž má být uctíváno a milováno. Nelze opomenout úžasný výkon Al Pacina, který sice není mým oblíbeným hercem, ale je tím nejlepším na světě.

„Jestli Bůh existuje, nakopal bych mu prdel.“ - Znovu jsem se pokusil pohovořit s Bergmanem, ale opět jsme společnou řeč nenašli. Zároveň jsem se utvrdil v tom, že filozoficko-náboženská díla nejsou nic pro mě. Horko těžko jsem se prokousával první polovinou filmu, která je zaměřena na vykreslení charakterů jednotlivých postav a titulní sourozenecká dvojice dostává minimum prostoru. Na scéně se odehrávalo bujaré veselí, ale já se neskonale nudil. Druhá půle byla lepší, zajímavější a koukatelnější. Ale konec s patetickým proslovem a příliš jasně vylíčenými idejemi a poselstvím snímku, kde si režisér s nějakými metaforami příliš hlavu nelámal, mě prostě nedostal. Tak snad příště pane Bergmane...

Skvělá příležitost jak nahlédnout do géniovy kuchyně. Záběry z natáčení Shiningu jsou pro mě sami o sobě vzrušující a vidět spolupracovat Kubricka s Nicholsonem neméně. Krásné záběry dojetím plačícího Scatmana Crotherse, malého Danny Lloyda, který pořádně neví, co že za to kapesné vlastně točí, Shelley Duvall, která je vlastně docela normální a Jacka, který normální není, ať už je zrovna Torrance nebo Nicholson. Škoda jen, že chyběl rozhovor s panem Velkým. Že by si taťulda neudělal na dcerunku čas?

„Moc boží tě k tomu donutí. Moc boží tě k tomu donutí." - Kdybych měl Exorcista hodnotit jako horor, nebyla by to žádná sláva. Z jednoho prostého důvodu - nebál jsem se. Pocit úzkosti ve mě vyvolávalo zlo do té doby, než bylo zobrazeno, pak nastal údiv, výraz "cože?" a smích. Vylekat mě pak dokázali jen krátké záblesky zobrazení samotného ďábla. Svůj účel také splnilo brčálově zelené pyré pod tlakem tryskající z dívčina hrdla - ano, eklovalo se mi to hodně. Atmosféra by se v oboru krájení nemohla rovnat Rákosníčkově mlze ani z daleka. A hudba? Byla tam vůbec nějaká? Už ani nevím a to je asi chyba. Ale já hodnotím dnes již kultovní snímek, který sice nevystrašil, ale ani nenudil. Hororová klasika sedmdesátých let z něčeho jako je tabu opravdu strach neměla, naopak stáhla mu trencle a pořádně ho proroštovala krucifixem. Zato palec nahoru. Pomyslné soupeření s Omenem u mě nemá vítěze, ačkoliv Gregory Peck by asi nad Ellen Burstyn o chloupek zvítězil.

„Peněz nebylo moc, ale Sonja se naučila výborně vařit ze sněhu.“ - Skvělá zábava, kouzelný Woody a krásná Diane Keaton. Kopec prvotřídního humoru mě nechal v klidu opravdu jen zřídkakdy. Takhle mi prodloužit život dokázali zatím jen Monty Pythoni, v jejichž humoru vidím drobnou paralelu i s tímto kouskem. První setkání s panem Allenem vyšlo na jedničku, ale s dalším dílkem z mistrovi dílny asi chvíli počkám, nerad bych zbytečně přebil pocity, které ve mně Láska a smrt vyvolala. Velké díky.