eisha3

Co bylo na filmu zajímavé, bylo sledovat charaktery lidí v tíživé situaci. Od poseroutků, přes hrdiny, k náboženským fanatikům. Co nebylo vůbec zajímavé, byly příšery a příšerky, které se vyskytovaly v mlze. Tak nevím.

Na to, že je to film Stevena Spielberga, jsem se dost často nudila. Vlastně jsem se víc nudila než nenudila.

Je mi jasné, že tady se budou názory hodně lišit, já se však přikláním ke spokojené části publika. Uvědomuju si spoustu nedostatků, ale s přimhouřeným okem mě nakonec hodně bavilo na to koukat. Někde z hlubin se vynořila moje romantická dušička a nemohla z Gatsbyho spustit oči. Snímek je vizuálně výborný, mnohdy až teatrální, hudba taktéž skvělá a za Lea bych nejradši dala 5*.

Halle Berry, ostřílená operátorka tísňové linky 911, si jeden telefonát vzala až moc k srdci. To je první zásadní moment, který jsem moc nepochopila. Další přišel na konci, který bohužel nepřinesl žádné objevné či překvapivé rozuzlení. Ba naopak. Celkově je film koukatelný, místy příjemně napínavý.

Welcome je snímek s celkem velkou informační hodnotou v otázce imigranství. Ironie, která je obsažená v názvu, je stoprocentní.

Lidé spolu často bývají nějakým způsobem spojeni kvůli minulosti. Buď se na to zapomene nebo to v člověku zůstává navždy. Tady to zůstalo, a přeneslo se to na další osoby, které znovu roztepaly staré bolavé rány. Film představuje zajímavý propletenec osudů několika lidí, kteří o to nakonec až tolik nestáli. I přes celkem velkou předvídatelnost poslední části snímku a několika dalších výtek, převyšují pozitivní dojmy nad negativními. Za borovicovým hájem byl pro mě příjemným filmovým zážitkem s výborným soundtrackem Mikea Pattona. Zvláštní pochvalu má u mě poslední scéna s Wolves od Bon Iver. Malá poznámka: Nikdy nevím, co si mám myslet, když lidi ve filmu za patnáct let vůbec nezestárnou.

Chvílemi naprosto strhující až mrazivé, chvílemi ani tolik ne. Hlavně první půlce filmu (tedy ve srovnání s druhou) chybí nějaká výraznější dynamika a spád. Tady ale moje kritika končí. Soderberghovi to mile ráda odpouštím, protože mi ukázal něco netradičního; celkem obyčejné (a vlastně i dost aktuální) téma okolo medikamentů na depresi podal neokoukaným způsobem. Film ze všeho nejvíc stojí na scénáři a na hereckých výkonech. Nejméně dva z nich jsou naprosto perfektní - Rooney Mara a Jude Law. Celou dobu tápeš a říkáš si, že vlastně o nic nejde, až nakonec přijde vyústění, které prostě nečekáš, jen tě někdo pěkně vodil za nos. Tohle mám ráda.

Tenhle Iron Man je suverénně nejlepší - vyzrálejší, dospělejší, akčnější, napínavější, vtipnější. Byl to právě humor, který filmu celou dobu dodával neuvěřitelnou jiskru. A to je to, na co jsem se posledního půl roku tak těšila - až se pohodlně posadím do sedačky v kině, podívám se na trailery a reklamy, a pak už jen budu na tváři mít hrozně přiblblý úsměv. Ten mi naskočil už při úvodní písničce od Eiffel 65 a pustil se mě snad až po opuštění sálu. Je pravda, že záporák Guy Pearce se svými schopnostmi mě koneckonců až tak moc nebavil. Za to Ben Kingsley (kterého jsem z nějakého důvodu vůbec nepoznala) odvedl svou práci na výbornou. ,,Lesson number one: Heroes, there is no such thing." Iron Man je jedna z mých TOP komixových postav. A je to právě kvůli téhle filmové sérii s Robertem Downeyem Jr.. Ten mu svým charizmatem dodal něco, co navzájem tvoří už neodmyslitelnou součást. A Jarvis? Ach.

Vždycky, když svým hodnocením takto výrazně vybočuju z obecného průměru, říkám si, jestli třeba není chyba ve mně. Že jsem ke snímku přistoupila z nějakého špatného konce. Na tomhle filmu mě však nebavila jedna jediná minuta. Snažila jsem se najít nějakou pomyslnou pozitivní kapku v moři, která by u mě Chatě v horách vydobyla alespoň jednu hvězdičku. Marně. Prostě hrůza. Od začátku do konce. Ten je navíc z celého filmu to nejhorší. Čus bus.

Příběh o chlápkovi, co si s ním život nehezky zahrává. On se však na všem snaží vidět ta malá pozitiva, která tam jsou, a mít z nich maximální užitek. To je na tom celém to nejkrásnější. Když máš problémy, říkáš si, že jsou nejhorší na světě, že se máš fakt špatně a kéž by to bylo jinak. Potom si ale uvědomíš, že je to velká lež. A pak se podíváš na film, který není ničím jiným než obyčejnou fikcí, a je ti z toho sakra ouzko.