Edi

Obyčejný chlápek postávající na ulici. Nenápadný. O vaši pozornost neusiluje, jeho život vás nezajímá. Polského režiséra Piotra Trzaskalského ano a věnoval mu celý film. Edi je looser. Co měl, ztratil. Co má, ztratí též. Žije za peníze ze sesbíraného šrotu či vyhozených elektrospotřebičů. Často relativně nových a funkčních elektrospotřebičů, což nedává spát Ediho kamarádovi Jureczkovi. Proč, proč to ti lidé vyhazují? Taky se někdy ptám. Z chladného a odtažitého Polska přišel nečekaně citlivý a vstřícný snímek, s univerzálním, v postsocialistických zemích přesto účinnějším příběhem o životě a přežívání. Perfektní technickou stránkou může směle konkurovat nákladnějším západním produkcím. Ty ovšem málokdy dojímají bez tíhnutí k patosu. Edi je krom několika radostných okamžiků mimořádně smutným filmem. Řekl bych, že v tolik kritizovaném konci nejvíc. 80% Apendix: První minuty, kdy kamera zabírá vodní hladinu, kterou s čím dál větší intenzitou rozčeřují dopadající kapky, bych bez váhání označil za jeden z nejlepších úvodních záběrů vůbec – miluji déšť! Zajímavé komentáře: Douglas, charlosina (21.08.2008)

Aby příběh vyzněl plnou silou je potřeba vyčkat až do poslední scény, protože pak TO přijde a stojí TO za to. Tři dámy co seděly v kině v mé blízkosti začaly vytahovat kapesníčky jak na povel. Hodně vydařený je rovněž obrazový kontrast mezi syrově a špinavě vyobrazeným městským životem a poetikou polského venkova. (02.11.2014)

Nevím, jestli to bylo cílem, ale podobný typ filmů se natáčí s výhledem na účast v soutěži na filmovém festivalu a s výhledem na ocenění filmovou kritikou. Komerční potenciál tohoto snímku je minimální. Koncentrovaná deprese v příběhu o dvou bezdomovcích, kteří nemají sílu vzepřít se osudu. Citlivě nasnímané, založené na poctivých hereckých výkonech, s dobrou kamerou. Emotivní příběh o tom, že každý ztroskotanec za sebou vláčí nějakou minulost. Celkový dojem: 70 %. (07.11.2007)

Velmi smutný příběh ve kterém hrají dva odlišní přátelé. Edi život bere takový, jaký je. S ničím si neláme hlavu, ale zato Jurek má se vším problémy a potřebuje poradit a s tím mu vždy Edi pomůže svými myšlenkami. Tím vznikají příběhy velmi vtipné. Občas skočí do záběru scénky z Ediho minulosti, když byl u vody. Edi se snaží, aby byli štastní všichni a to se mi na něm líbí. Dokáže obětovat kvůli tomu všechno. Ve filmu je vidět ta hranice mezi bohatými a chudými. Chudí se snaží dostat mezi bohaté a sní o tom. Každý den vidím ve městě plno takových lidí, ale oni se s tím bohužel nesmířili a říkal jsem si, že kdyby to tak bylo. Cítil bych, že jsou štastní a tím bych byl i štastný já. Na to, že to je druhý film Piotra Trzaskalskiho, je to film o kruté realitě, který si ta všechna ocenění zaslouží. (27.01.2004)

Já jsem první polovinu válčila s tím jestli to zvládnu celé, protože Jurek s Edim se od té flašky ne a ne odtrhnout, ale Poláci jí mají přišitou už k pupeční šňůře, tak jsem věděla, že bych čekala zbytečně. A to jsem ještě chvíli jen tak mimo obraz přemýšlela, jestli těch lahví vodky je víc před kamerou a nebo za kamerou. Ale ono to velmi dobře vystihlo jejich mentalitu, včetně těch vozíčků se šrotem, ano, takhle to tam stále funguje a kdo si myslí, že ne, stačí se tam jet podívat. Postupně se ovšem vše mění ve velké drama, když dojde k otěhotnění jedné dívky a podezření padne právě na zcela nevinného Ediho. Od tohoto momentu nabyl film neskutečně silnou a dojemnou atmosféru, kdy jsem se chvílemi dívala na Ediho s miminkem skrz slzy. A když tady napíšu, že tam byly situace přímo srdceryvné, tak věřte, že tady to slovo je skutečně namístě. Závěr byl v této situaci jediný možný, ale že bych ten kapesník už nepotřebovala, tak to ne, ba právě naopak. Krásný film o drsnoti a smutné životní realitě v kontrastu se skutečnými touhami našeho srdce. Kdo si chce pobrečet, tak tohle moc smutné drama doporučuji. (09.11.2014)