Vědma

To čumím jak rozporuplná jsou hodnocení. Ano já taky nejsem naprosto bezvýhradně nadšená, film hodně míchá žánry, ale když nad tím přemýšlím, tak to není úplně bezúčelné. Brutalita versus něha, explicitní sex versus něžný. Hodně mě baví, jak mnoho mužů film odkazuje do odpadu proto, že hlavní hrdinka je ošklivá. No ale je hodná. Nenápadný humor také funguje :" Nevím jestli je to bůh - snědl kočku".

Trojjediný Paul Thomas Anderson. Za režii 100% - za kameru 200% se scénářem už je to trochu horší. Ještě zmíním hudbu, je nádherná a film jako celek je uhrančivý. Držím palce Danielovi, i když to asi nevyjde.

Nemůžu jinak - film se podle mě míjí s Poem, ale myšlenkově je úžasně bohatý. O vizuálním zpracování se u Švankmajera ani bavit nemusíme byť se nám může hnusit - o to tu přece jde a pan režisér nám to na začátku řekl - už to bylo skvělé. Třískovo expresivní herectví moc ráda nemám, ale jeho monolog o bohu - to bylo něco.

Mile starosvětské, a i přes válku, která je někde daleko se vlastně nekoná žádné drama, jenom takové malé rodinné.

Vcelku příjemné ke koukání, možná moc vyumělkované a vypulírované, ale líbilo se mi to. Český název je hezký a najít chlapa jako byl Al se mi zdá v běžném životě nemožné.

Rozhodně nadprůměr. Začala jsem se dívat s tím, že to asi vypnu, ale vtáhlo mě to svým způsobem vyprávění i obsazením.

Možná bych mohla ubrat, nezdálo se mi to tak skvělé jako V Bruggách, ale zase to bylo lepší než Sedm psychopatů. Obdivuji režiséry, kteří si dokáží napsat skvělý scénář - a že tento byl skvělý a taky ho bravurně natočit s postavami, které jsou sympatické, přestože to jsou v podstatě hovada. Což je příjemný rozdíl oproti filmům, kde jsou postavy nesnesitelné a přitom se nám scénárista a režisér snaží namluvit, že jsou skvělé. "Zloba plodí zase jenom zlobu. - Vážně řekla plodí? "

K tomuto filmu mám jediný přívlastek - dojemný. Dojemný od začátku do konce. A to nijak vyděračsky, dokonce tady někdo píše, že to v něm emoce nevyvolalo. Ve mně tedy ano. Vzpomněla jsem si na film Pád třetí říše, kde taky významnou roli hraje sekretářka. A vidíte zase mi vhrkly slzy do očí, když jsem si představila ten nekonečný rozdíl mezi těmi dvěma šéfy. V loňském roce v mém soukromém žebříčku filmů vyhrál Nolanův Dunkerk. A i když šlo o film bezesporu výborný Wright ho v mých očích překonal a ani nevím, jak se mu to stalo.

Nebylo by to zase tak špatné, děj je jednoduchý, retro vizuál povedený a prostředí zajímavé, ale naprosto nevyužité. Jenže filmu podráží nohy skutečnost, která se mi u Woodyho stává. Všechny postavy do jedné mě serou. Nemají žádný vývoj, jsou od začátku do konce stejné a obzvlášť u postavy Ginny se člověk nediví, že jí manžel občas jednu flákne. Justin se snaží hrát mladého Woodyho, ale na rozdíl od Owena Wilsona se mu to zoufale nedaří. Překvapila mě vážnost s jakou film sám sebe bere. Pouze jednou jsem se usmála, za celý film a už si ani nepamatuju čemu.

I přes Hugha,, který mi přišel, že moc chce až mu to nejde a i když to není žádný Moulin Rouge, mi tento film přinesl radost a to je nejvíc.