ROBOTER

Vy jste všichni odborníci... Na Ivana Hrozného z roku 2009 všichni plivete hrajíc si na znalce dějin, že prý se jedná o historicky nehodnotný film. Ale to jen proto, že to je film nový, tudíž "neprověřený věkem" a taky proto, že tu jednu dvě hvězdičky dal uživatel před vámi, tož vy dáte taky jednu... Ale u tohoto Ejzenštejnova filmu si všichni chrochtáte, jaká je to bravurní vytříbená klasika (což po technické stránce sice je), i když z historického hlediska je to překroucený a účelový paskvil až to bolí.

Tak toto byl seriál! Životopisné drama slovenského lékaře Jána Jessenia: jeho studia v Padově, první veřejná pitva v Praze (1600), morová rána a smrt ženy (1611), přes jezuitsko-papeženské spiknutí a vítězství katolické reakce až po jeho konec na Staroměstském popravišti v roce 1621. Pravda, závěrečné titulky byly trochu zaujaté (v režii doby), ale v jádru vlastně pravdivé 8-) Naprosto bravurní výkon Petra Čepka (Jessenius) a Rudolfa Hrušinského (Rudolf II.) vše záporné vyvážil. Odborná spolupráce: prof. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Více než dvouhodinový sestřih filmového materiálu o rumunském diktátorovi z let 1965 až 1989. Celé bez komentáře. Jako historický pramen bezvadné, jako režisérský počin přinejmenším zvláštní. Film začíná scénou z vyšetřování Nicolae a Eleny z prosince 1989, těsně předtím, než byli zastřeleni. Poté se vrací do března 1965, kdy se konal pohřeb rumunského vůdce Gheorge Gheorgiu-Deje, po němž se Ceauşescu stal hlavou Rumunska na více než 24 let. Následuje chronologický slet událostí z doby Ceauşescovy vlády - od politických (návštěva Dubčeka v Rumunsku, Ceauşescova kritika intervence do ČSSR v srpnu 1968, návštěva Mao Ce-Tunga, udělení titulu prezidenta, návštěva USA a Velké Británie, účast na Helsinské konferenci roku 1975 či sjezd hlav zemí Varšavské smlouvy, kde vedle Gorbačova nechybí Živkov, Jaruzelski, Honecker a ani naší géniové Jakeš a Husák) přes kulturní (historická inscenace ze života krále Mircei Velikého, oslavné průvody a přehlídky či zahájení stavby Paláce lidu v roce 1984) k ryze soukromým záběrům (vycházka na hory, jízda na saních, hra v karty, plavání v moři či několik lovů medvědů, vysoké a bažantů). Mě osobně velice zaujaly záběry z Bukureště zničeného po zemětřesení v roce 1977 a Ceauşescova obhajoba masakru v Temešváru v prosinci 1989. Pro ty, kteří se zajímají o moderní dějiny Rumunska a hlavně o nich něco vědí je to přínosný snímek; pro zbytek, který nemá páru co se po válce v Rumunsku dělo tento snímek už pro jeho délku krajně nedoporučuju. Budete se ztrácet.

Myslím, že z materiálu, který byl točen 11 let, by se dalo vyprodukovat mnohem více, než jsme mohli vidět v tomto dokumentu. Bohužel se jedná o čistě popisný snímek, který se točí kolem zcela základních politických okamžiků naší mladé republiky, sem tam prošpikovaných událostmi ze soukromého života exprezidenta (smrt Olgy, koncert Stoneů...). I přesto mně však dokument bavil, hlavně starší období první půlky 90. let, kdy jsem byl ještě dítě a události těch let znám jen zprostředkovaně.

Velmi krásný, smutný a bohužel málo známý film o lidské dobrotě a zvůli na pozadí prvních sovětských jaderných testů u kazašského Semipalatinsku k příležitosti 70. narozenin velkého vožďa a přítele všech dětí J. V. Stalina. "Když jsem byl jako ty, Saško, putoval jsem daleko odtud, do chladných krajin. Vzpomínám si, že po celé stepi jsme stavěli jurty... Obrovská oslava, svatba, stovky lidí, jídlo a hry... a náš kmen byl uznáván ze všech nejvíc. Měli jsme mnoho zvířat, koní, velbloudů... byla taková hra - chytání mladých děvčat. Musel sis nějakou chytit a já jsem jednu chytil a políbil jsem ji." - "A potom?" - "A potom byla svatba. Měli jsme tři děti" - "A potom?" - "A potom hlad... nikdo nepřežil" - "A potom?" - "A potom přišla válka" - "A potom bylo co?" - "A potom jsem našel tebe".

Bohužel, narozdíl od filmu "Strange" z roku 1988 mi v tomto chybí jakási ta omáčka kolem, kterou první Strange obsahoval... Sedění v autě a občasné zakašlání mi příjde jako zbytečné, to rovnou mohli videoklipy naházet za sebe bez čehokoliv.

Oficiální edice videoklipů kapely z období alb Black Celebration (1986) až Ultra (1997), tedy z pravděpodobně nejúspěšnější éry Depeche Mode. Těžiště tohoto souboru spočívá v režisérském umu Nizozemce Antona Corbijna, který je autorem drtivé většiny videoklipů z této kompilace. Spojení skladeb jako Strangelove, Personal Jesus, Enjoy the Silence, I Feel You či It's No Good se zrnitou a případně černobílou Corbijnovou kamerou zanechá opravdový zážitek i u ne-fanoušků!

"Promiňte, neposlouchal jsem vás"... Naprosto šílený film :oD

I když filmy z dílny režiséra Jauneta moc nemusím, Amélie z Montmartru je snímkem, který mám moc rád. Je skvělé, že si udržuje přiměřenou míru komična vhodně kontrastující s poněkud smutnějšími scénami; je zpracován krásnou kamerou a podkreslen nejlepšími hudebními počiny Yanna Tiersena. Zkrátka film, ke kterému se rád vracím.

Jedná se spíše o odpočinkovou dokumentární řadu prostou podrobnějších informací, která je určená nezasvěcené široké veřejnosti. Přišlo mi trochu na škodu, že se dokumenty více nedrží nějaké chronologické návaznosti a John Romer uvádí převážně dílčí záležitosti bez širších souvislotí. I tak se ale tvůrcům podařilo přenést na diváky imperiální atmosféru zašlé slávy Byzance (kterou krásně podkreslila hudba Howarda Davidsona) a člověku mnohdy příjde, že těch tisíc let, které naše epochy dělí, není zas až tak mnoho...