Vlastní životopis Nicolae Ceauşesca
Autobiografia lui Nicolae Ceauşescu
The Autobiography of Nicolae Ceausescu
Obsahy(1)
Vlastní životopis Nicolae Ceauşesca je třetím dílem Ujicovy volné historické trilogie. Videogramy revoluce (1992) zachycují převratové události roku 1989, Život v Miru (1999) sleduje rozpad SSSR z nestandardního nadhledu očima sovětského kosmonauta z vesmírné stanice Mir. Vlastním životopisem... vrcholí Ujicovo otevírání dějin kontroverzního období komunistických režimů východního bloku a jejich konce, jejichž vnímání bývá pokřivováno stereotypy či neochotou pamatovat si.
Film nevypráví, ale spíše zjevuje příběh přítomný v archivních materiálech. Ujică pracuje s oficiálními záznamy z let 1965-1989, zachycujícími Ceauşesca při cestách od Číny po USA i při jeho domácích krasojízdách po zemědělských družstvech a závodech. Záznamy proslovů i setkání se spoluobčany, nad nimiž dohlíží jako moudrý hospodář a autorita v zemědělství, stejně jako v urbanismu, kombinuje s „domácími videy" z rodinných oslav, dovolené či lovu. Ujică, který pod Ceauşescem žil, než emigroval do Německa, nepodává vysvětlující komentář, neklade do souvislostí, nechává „promlouvat" obrazy, jež skládá do proudu historie s citem pro dramatičnost i skrytý význam. Z archivů se vynořuje epický narativ rumunských a studenoválečných dějin. Efekt „příběhu" podporuje Ceauseşcova fyzická i státnická proměna. Poprvé je ukázán během soudu v roce 1989 s ženou Elenou po boku, kdy jim zbývalo pár hodin života. Pohublý muž tvrdošíjně odmítající přijmout realitu je jen stínem vitálního komunisty, jenž nastoupí do čela strany o scénu později. Z revolucionáře, vyhýbajícího se očnímu kontaktu s publikem, se postupně stává státník opájející se mocí, či ji pokorně přijímající jako odpovědnost za budoucnost národa. Je otcem vlasti, prostým mužem z lidu i mužem stiženým mesiášským komplexem. Ujică vidí Ceauşesca jako svého druhu umělce, jemuž se podařilo dovést k dokonalosti vlastní egoismus. Odtud autorství v názvu. Film patří mezi snímky, jež se nesentimentálně a odvážně vracejí k dobám před rokem 1989. Jeho silou je, že nedává jasné odpovědi, nekarikuje ani nenabízí prefabrikovaný pohled na „komunistický skanzen" či „zlého" diktátora. Vybízí diváka k odvaze vidět historii nově a sám za sebe. - Jindřiška Bláhová
(Letní filmová škola)
Recenzie (9)
Dokumentární snímek používá téměř pouze oficiální archivní materiály schválené rumunským vůdcem. Výjimkou jsou úvodní záběry VHS kamery z procesu popravy Ceausesca a jeho ženy. Sledujeme chronologický sled společenského a politického života diktátora. Záběry nejsou nijak komentovány či zařazovány do kontextu, zůstává jen hlas komentátora dobového zpravodajství, vidíme tedy to, co mohli ve své době sledovat rumunští občané - Ceausescu řeční na komunistických setkáních, navštěvuje britskou královnu, vyjadřuje podporu Alexandru Dubčekovi a Pražskému jaru, ale také se setkává s místními rolníky, občany, otevírá školy a obchody, či hraje volejbal a slaví narozeniny (v případě soukromých záběrů). Vzhledem k absenci jakéhokoliv kritického komentáře, vzniká sled historických okamžiků, které s postupující stopáží působí stále absurdněji. V projevech se vyskytují stejné fráze, vše působí mechanicky, strojeně. Bez výraznější manipulace režiséra vzniká šablona, kterou lze aplikovat na jakýkoliv diktátorský socialistický režim. (MFDF Jihlava 2010) ()
Originální dokument, který kreslí pouze pomocí archovních materiálů bez jediné střihové manipulace či vysvětlujícího komentáře portrét Rumunska pod vládou sebestředného diktátora. Pomocí idealizovaných a zkreslených obrazů z minulosti je tak představena historie země očima samotného Ceausesca - tudíž je nabízen ideálný a skoro bezproblémový obraz, mezi jehož elitní pozicí a odstrašující skutečností se postupně vytváří neproniknutelná propast. Tím pádem je možná i pochopitelné, proč Ceausescovi v závěrečném výslechu nedochází důležité skutečnosti, které vedly k jeho pádu ani alarmující situaci jeho země - z této jeho "autobiografie" jako by vycházelo najevo, že on vlastně ani nebyl schopen shlédnout ze svého zlaté piedestalu do hloubky pod ním. Pravda mohla být klidně jiná, ale přesto i takto překládaný filtr nutí k zajímavým úvahám. K nim je však nutno proniknout přes tříhodinové pásmo, jež v určitých okamžicích působí trochu jako očistec. ()
Vlastní životopis Nicolae Ceausesca může působit jen jako neorganizovaný, víceméně chronologický sled archivních materiálů, ale důkladnější pohled odhalí jeho promyšlenou dramaturgickou koncepci. Působivé je například srovnání, k němuž snímek vybízí zařazením barevných záběrů z prezidentovy soukromé dovolené bezprostředně za jeho (černobílá) oficiální vystoupení. Další zajímavá odhalení už ale nejsou vždy tak zjevná a velmi záleží na divákově pozornosti a schopnosti rozpoznávat paralely a rozvíjené motivy napříč celým tříhodinovým dokumentem, aniž by k tomu dopomáhal jakýkoli návodný komentář. Pokud něco Ujicův snímek dokládá, tak to, že k rozkrytí zrůdnosti i směšnosti ideologie a její praktické aplikace, není třeba téměř žádné manipulace. Mnohdy absurdní a protikladné vlastnosti totalitního režimu a jeho hlavního představitele vystupují samy z odstupu a historického kontextu. ()
Nejsem schopen tento film ohodnotit podle stupnice, protože nevím, čeho chtěl autor dosáhnout. Když jsem vylezl z kina, měl jsem chuť se opít (to jsem pak taky udělal). Křičel jsem do telefonu na kamarádku, která mi volala 5 minut po filmu (nebyl jsem agresivní v obsahu, ale prostě jsem musel řvát). Stopáž byla takřka k nevydržení, přesto mě ani jednou během projekce nenapadlo odejít. PROČ? TO NETUŠÍM. Já jsem šel na ten film s očekáváním, protože jsem byl lačnej informací. O předrevolučním Rumunsku toho moc nevím a měl jsem upřímnej zájem to změnit. Nestalo se. Všechno bylo oficiální a oficiálně zkreslený. Nebýt působivých vsuvek z lovu, patrně bych si ani nebyl jist na čí straně vlastně autor stojí. On ten nápad je zajímavej, ale ta stopáž tomu dává naprosto jinou dimenzy. Chci jenom znát názor někoho, kdo ten film hodnotí vysoko. Já totiž pět hvězdiček v žádným případě dát nemůžu, na odpad to ve mě zanechalo přílis velkou stopu a průměr to rozhodně neni. Cítil jsem se, jako bych byl dvě hodiny v pračce a pak mě vyhodili z pátýho patra. I teď, co to s odstupem píšu, začínám cítit ty původní emoce. Doufám, že mi nezavolá kamarádka. ()
Mimořádně neuchopitelný filmový zážitek, který se hodnotí velmi těžce. Šumař to popsal přesně. Bylo přímo magické pozorovat toho burana s květákem na hlavě. Život mrzké komunistické lůzy v královském přepychu. Může být něco absurdnější? Slovy Šumaře: "Stopáž byla takřka k nevydržení, přesto mě ani jednou během projekce nenapadlo odejít. PROČ? TO NETUŠÍM." 77%. ()
Zaujímavosti (1)
- Ve scéně Ceaucescovy návštěvy Velké Británie je možné zahlédnout že v kině, kolem kterého diktátor a královna projíždějí, je právě promítán film Hluboké hrdlo (1972). (HenryS.)
Reklama