Bolletta

Takové zklamání :( Na filmy s Meryl Streep se vždycky těším jak na uzené se zelím od mé maminky, ale tentokrát bylo uzené špatně vyuzené a zelí přeslazené. Meryl hraje skvěle, o tom žádná, ale ten film byl tak strašně o ničem! Přeskakoval z dokumentu do životopisu, z minulosti do současnosti, a i když všechny jednotlivé aspekty jsou zajímavé a mnoho mouder, která Margaret Thatcherová pronesla, si zaslouží zapsat zlatým písmem, všechno splácané dohromady působí nudně, naučně a opravdu rušivě. Škoda, Margaret by si zasloužila lepší uznání, tak snad v dalším filmu.

Odpad! A to jsem se na to dívala ve středně podnapilém stavu, kdy mi přijdou vtipné i cizojazyčné nápisy na lahvičce od šampónu.

V žádném případě to není umělecké dílo a pokud v něm člověk hledá hlubokou myšlenku, měl by si posedět u psychologa. Mamma Mia je neuvěřitelně prostoduché a naivní dílko se spoustou áčkových herců hrajících béčkové (v případě Brosnana i céčkové) role, ale upřímně - je to zábava a povinná výbava pro dámské večery. Přiznejme si to - existuje jiný film, který vymyje hlavu stejně nenásilně a mile a ještě vás přinutí prozpěvovat si a připadat si v porovnání s pěveckými výkony herců jako profesionální zpěvák?

Když jsem to viděla jako dítě, brečela jsem na konci jak želva a obrázky Johna Travolty jsem si na dva měsíce vytapetovala pokoj (než jsem objevila nějaký jiný doják). Dnes jsem starší, cyničtější a vůbec citově zatvrzelejší, takže jsem si zopakovala jen ten brekot na konci filmu. Tapetování se konat nebude. I když... počkejte... v tomhle časáku je krásný Travoltův obrázek! Nůžky!!!

Toho pobaveně-nevěřícného úsměvu, který se mi při sledování usadil na obličeji, se budu zbavovat ještě dlouho :D

Tvrdím to celou dobu, že americká tendence propašovat romantiku do každého filmu jednou zruinuje nějakou potencionální filmovou bombu. Well, moje slova se potvrdila na tomto kousku. Tenhle film měl našlápnuto, ale bomba zapomněla vybouchnout. Myšlenka propojení lidského mozku a počítače mě dokáže nadchnout více než krabice oříškové čokolády, ovšem v tomto filmu se jednalo jen o okrajovou záležitost a po skvělém začátku se Zdrojový kód zvrhl v romantický film s velmi předvídatelným koncem. Malé překvapení v podobě skutečného stavu kapitána Stevense ke konci bylo sice příjemné vytržení a přinutilo mě přidat čtvrtou hvězdu, ale obávám se, že po dalším shlédnutí hodnocení uberu.

Žádné zbytečné cavyky, Liam Neeson si jde pro svou dceru přímou cestou bez jediné odbočky. Skvělé. Skvělé. Skvělé.

Jednička byla slabé kafe, ovšem dvojka je pouhý hrnek s horkou a nechutnou vodou. Od Odpadu ji zachránil Neil Patrick Harris na jednorožci.

Jediný film, který si zaslouží šestou hvězdičku.

Chápu zásadní rozdíl mezi snahou nacpat knihu do dvouhodinového filmu versus šestidílného seriálu, takže jsem po shlédnutí vynikajícího seriálu z roku 1995 očekávala pokles kvality, ale to, co předvedli v Pýše a předsudku z roku 2005, je opravdu ubohé a nechápu vysoké hodnocení zde na ČSFD. Nevím, co na filmu pochválit. Scénáristé předlohu nejspíše nikdy nečetli a pokud ano, byla ve formě výpisku ve čtenářském deníku negramoty z osmé bé. Děj potom sepsali stylem „Zapíchnutí prstu do libovolného místa knihy“. Z filmu ani nedýchá osmnácté století. Postavy jsou všechny do jedné sympatické a přesvědčivé jako mrtví brouci na D1. Koho jen mohlo napadnout udělat Elisabethu z Keiry Knightley? Ta holka hrát neumí a je tak moc nehezká. To nemohl někdo scénáristům říct, že pan Collins byl nejvtipnější postavou v knize? Třeba nás mohli ušetřit té trapné desetiminutovky, ve které se objevil. Paní Bennetová, v knižní předloze neuvěřitelně otravná a hloupá ženská, je zde ubohým stínem sebe samotné. Carolyne Bingley je zákeřná jako třínohý pavouk. A pan Bingley? Nebyl celou dobu náhodou na drogách? Aj jaj... ještěže jsem četla knihu dříve, než jsem viděla tento film. Pokud by to bylo naopak, Jane Austen bych odhodila do kouta ještě před otevřením knihy. A to by si ona nezasloužila.