Shadowrat

Příjemné podívání na další film do skládačky o superhrdinech z dílny Marvel. Thor je skvělý po vizuální stránce - interiéry a exteriéry Asgardu, kostýmy i detaily, to vše je úžasné ale, když se dostáváme k hlavnímu ději nějak mě nebyl schopný vtáhnout. Thor prochází "zkouškou" a "prozřením" tak nějak bez zájmu a já mám problém mu jeho proměnu uvěřit. Edit: Po druhém shlédnutí zvyšuji na 4*, přeci jen to má něco do sebe.

I toto pokračování jsem jako malý sledoval v ranních hodinách v televizi a stejně jako první sérii i tuto s velkou radostí. Teď po letech musím uznat že druhá série je lépe uchopená a děj je lepší jak po stránce tak po stránce příběhu. Je škoda, že se z původního světa Vládců kouzel podíváme jen na malý kousek, ale Země Dračího pána má taky něco do sebe. Jsem za tento seriál rád.

Vzpomínám na svá dětská léta, kdy jsem tento seriál sledoval v televizi a byl jsem jím unesen. Svět, kterému vládnou Vládci kouzel mající kouzelné obleky, které metají blesky... Krása. Nedávno jsem měl možnost shlédnout seriál znovu a je pravdou, že příběhem je přímočarý a jednoduchý. Postavy směřují od jednoho cíle k druhému a nic moc víc se od nich očekávat nedá. Navíc už od nějakého 8 dílu jsem doslova nesnášel "tupé" dospělé, kteří ničemu nevěří, ale v druhé půlce jsem jim už musel za tu neuvěřitelnou tupost nadávat. Ale dobrá, mají takoví být tak takoví jsou. I tak mohu říci, že je to hezký seriál a dobrý příběh.

Příjemný thriller, který nenudí, vtáhl mě do děje a nakonec mě i dobře pobavil. Zajímavá myšlenka, co všechno by se mohlo stát, kdyby něco takového dostal do ruky člověk s trochou představivosti.

Zajímavý dokument, který stálo za to shlédnout a nahlédnout tak za články, reportáže a zprávy, které nám v té době přinášely více či méně podložené informace.

Po příjemném Forgetting Sarah Marshall jsem čekal trochu jinou návaznost, ale dejme tomu. Tento film funguje, ale způsobem, který není z nejšťastnějších. Klady jsou výstupy Russella Branda, které jsou skvělé a některé scény fungují, ale scény opakovaně zvracejícího Jonah Hilla a některé zastávky na cestě k finálnímu koncertu mi přijdou dost trapné a zbytečné a s tím se pojí i délka filmu. Zatímco u Forgetting Sarah Marshall mi 110 minut nepřišlo dlouhé, tady už ta délka znát byla. A to, že se na závěr začnou rozkrývat další vztahové linie a myšlenky, které mají jít do hloubky... To působí dojmem, že si to všichni při natáčení užívali a ke konci si uvědomili, že tam potřebují ještě tohle dodat. Resumé: Film se mi líbil, ale krátce předtím jsem viděl Forgetting Sarah Marshall a tak se nemohu ubránit srovnání a v tom případě je Get Him to the Greek podstatně slabší.

Povídky Šimka a Grossmanna mám rád už od dětství, ale znám je jen z LP desek a později MP3ek. Jsem rád, že se dochovaly i videozáznamy těchto jedinečných večerů, které musely být úžasné.

Přiměřeně dlouhý film s pomalejším rozjezdem a předpokládatelným scénářem.

Než akční popsal bych ho jako psychologický nebo thriller. Každopádně se mi film moc líbil asi do 65 minuty, pak se jeho tempo zrychlilo o 200% a pozbyl tak jedno z kouzel, který pro mne měl. Na to jaký to mělo začátek škoda toho konce.

Výborná komedie, kterou jsem měl to štěstí vidět i v divadle. Osobitý způsob, kterým se soubor s touto předlohou popasoval a excelentní výstupy Radima Kalvody jsou dokonalé.