Anthony

Průměrný film s průměrným Rourkem, Rogersovou a dalšími a od režiséra, který už je dávno mimo. Jediné co mu vydobylo tři hvězdičky, je Anthony (nejlepší herec vůbec), ke kterému jsem nekritický a kterého bych vydržel sledovat i ve větších blbostech.

Filmu svědčí krátká stopáž, která nám dovolí přežít ty nezajímavé dějové linie na začátku a uprostřed a dovolí nám vychutnat si výborný závěr, kdy se Jamie Lee konečně přestane schovávat a vyrazí Michaelovi vstříc. Tímto dílem pro mě série skončila, další díly už vidět nechci. Co filmu nesvědčí - jak již bylo zmíněno - když filmoví "odborníci" (třeba i na HBO) annoncují, že film se asi bude odehrávat na moři, v jezeře, v potoce či kde - zkrátka někde, kde je hodně vody (tedy H20).

Pokud vás film začne někde uprostřed tročišku nudit, rozhodně neodcházejte! Přišli byste o jednu z nejlepších válečných sekvencí, kterou pro vás připravil režisér na závěr. Dobývání pevnosti Fort Wagner, kdy vzduchem lítají těla a granáty a v očích vojáků hrůza a děs a do toho geniální hudba Jamese Hornera s andělskými dětskými sbory, - to je jedno z nejpůsobivějších zpodobnění válečných hrůz vůbec.

Forma versus obsah - to je odvěký spor ve filmech obecně a je celkem známo, že v amerických filmech má většinou navrch forma nad obsahem. Nejinak je tomu i ve filmu Gladiátor. Na rozdíl od mnoha lidí, kteří tento souboj a jeho výsledek vidí kriticky, mně toto vůbec nevadí. To jest námitky, že jde sice o excelentní film po formální stránce, ale, že je jaksi prázdný po stránce obsahové (mj. se takto vyjádřil i náš nominovaný Jan Hřebejk), - tyto námitky mi přijdou poněkud liché. Kritici si především musí uvědomit, oč ve filmu jde. Má tento film sdělovat nějaká poselství, nebo jde spíše o nádhernou podívanou? Samozřejmě, že jde o to druhé a to tento film splňuje na výbornou. Úvodní scéna bitvy mezi Germány a Římany patří k tomu nejlepšímu co bylo na poli historických bitev natočeno. Vyrovná se i Statečnému srdci, i když si myslím, že tento film zůstává po stránce efektních bitev pořád jedničkou. Film tedy dokazuje, že Ridley netočí filmy ani tak kvůli komplikovaným příběhům, jako kvůli krásným obrázkům. A to já rád. Pohled na antický Řím je dechberoucí. A když přijde na akci, Russell máchne mečem ("na můj povel začne peklo") a Hans Zimmer zavaří orchestr i synťáky, pak jde o skutečně lahůdkový požitek. Nejlepší je v tomto směru rekonstrukce bitvy u Zamy (u Kartága). Moc se mi líbil Joaquin Phoenix. I Russell byl dobrý (ale jeho role nebyla až tak herecky náročná aby za ní získal Oscara - toho měl získal Tom Hanks za Trosečníka).

Velmi dobrý film se skvělým Whitakerem - jinak už si teď samuraje představit nedovedu. Milovník holubů a východní filozofie (citáty ze samurajského kodexu jsou skvělé), který si rozumí s francouzským zmrzlinářem, ač francouzsky neumí ani slovo - jedna z nejroztodivnějších filmových postav vůbec. A když si přečteme, že "samuraj jde do věcí střemhlav", tak pak následují i pěkně udělané střílecí scény.

Na sci-fi velmi uměřený až komorní film. Nejde tu totiž ani moc o ty fantastické prvky - hlavním tématem je ukázat sílu lidské vůle, která se může a dokáže vzepřít nalinkovanému osudu. Film se skvělou hudbou Michaela Nymana mi přišel krásně dojímavý - jak v závěru, tak třeba při krásné scéně souboje v plavání: aneb když člověk chce, dokáže i zdánlivě nemožné - možná otřepané poselství mnoha filmů je zde podáno tak působivě až mrazí. A Ethan Hawke je skvělý.

Film je natočen velice pečlivě s mnoha statisty a výborným Benem Kingsleym, ale je chvílemi roztahaný a příliš dlouhý a ano - chvílemi i trochu nudný. Navíc z historického hlediska někdy je až příliš obdivný a nekritický k titulní postavě. A zkrátka - řeknu to na rovinu - nejlepší film roku měl být E.T. - mimozemšťan: Gándhí vyhrál Oscara za nejlepší film, režii, scénář, kameru, výpravu, střih, kostýmy a Kingsley za nejlepšího herce.

Všichni hrají své role s chutí (hlavně výborní Tim Allen a Alan Rickman). I scénář je napsán vtipně a s láskou k parodovaným Star trekům. Navíc nedochází k tomu, co u mnoha jiných parodií, které jsou vždy technicky pozadu za tím, co parodují - zde i technická stránka je na vysoké úrovni a mnoho vážných sci-fi filmů i překonává.

Kenneth se věrně držel knihy a dobře udělal. Navíc chvílemi nasadil skutečně ďábelské tempo (scéna stvoření), angažoval zajímavé herce a s důvěrou se moudře obrátil na svého stálého spolupracovníka, hudebního skladatele Patricka Doylea. Výsledek je velmi dobrý.

Jestli se mi ten film líbil (ač nerad romantické komedie a jsem nenadšen z romantické Meg), pak za to může geniální Kevin Kline. Ten člověk opravdu dokáže být v každém filmu úplně jiný.