NinadeL

Red Notice je čistá žánrovka na jistotu. Netflix nic neriskoval, jen nabídnul trojici veteránů z akčních filmů a nabídl jim další (společný) projekt. Odsejpá to přesně podle základního vzorečku, Reynolds hláškuje, Gadotka je sexy, Johnson používá svaly. Asi nikoho nepřekvapí, když se natočí další díly. Navíc je tu hezké spojení Gadotky a Kleopatry, další takové se objevilo ve Smrti na Nilu.

V dobré tradici parodií na elity Třetí říše pokračují tentokrát Monkey Business. Tentokrát Hitlera a Evu Braunovou skvěle vystihli Matěj Ruppert a Aňa Geislerová. A nijak si nezadají s Jeništou a Plodkovou z divadelní hry Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně.

Opět více pro děcka, než předchozí projekty, ale i tak je příjemné, že Addamsovi stále žijí. Scénář animované dvojky více méně odpovídá Hanna-Barbera seriálu z roku 1973, rodinka cestuje po Spojených státech a užívá si to. V dabingu navíc zaniká kouzlo originálního obsazení (perfektní je hlavně Bette Midler jako babča, příšerný je Snoop Dogg jako bratránek It). Ale dobře došli do cíle a člověk může plynule navázat seriálem Wednesday, který letos chystá Netflix.

Z toho původního nápadu Perfetti sconosciuti vznikla nečekaná série jazykových verzí a zároveň kulturních adaptací. Zatím můžu srovnávat jen německou a česko-slovenskou verzi a ta naše záležitost Známí neznámí je taková klasická Čechárna, směska populárních herců, zbytečné tlačení na pilu tím, že se to celé odehrává na Silvestra, a bohužel celek je především velmi ustrašené řešení všech patových situací a dává nám velmi negativní zprávu o tom, co bychom měli a neměli řešit. Případně jak nám bude lépe, když vše necháme zametené pod kobercem. Ač se pohybujeme v žánru komedie, sousední německá verze Das perfekte Geheimnis je po všech stránkách mnohem zralejší film, je lépe zahraný a navíc předává zprávu o mnohem dospělejší společnosti, která dokáže pojmenovat realitu, poučit se z ní a vyjít do dalších dnů s čistým štítem. Máme se ještě hodně co učit.

Všechny tyhle sci-fi, které se odehrávají v blízké budoucnosti, se s přibývajícími roky stávají zajímavějšími. Demoliton Man je zábavnou vizí roku 2032, která není tak úplně mimo, jak by se mohlo zdát ještě v době premiéry. Z klasické formulky Stalloneho filmů se vyloupla zábavná kritika společnosti s příměsí fetiše na pozdní 20. století. Příjemným bonusem je tu věčně usměvavá Sandra Bullock.

Cruella patří společně se zlými královnami ze Sněhurky a z Alenky, vedle Maleficent a Uršuly, mezi topku záporných ženských postav z Disneyho království. Navíc patří mezi ty opečovávané, jejichž filmy vznikly ještě za života Disneye. Co se týká hraných předělávek, vlastní filmy zatím měla jen Maleficent a byly dvě aktualizované Alenky, v očekávání je nová Sněhurka a Malá mořská víla. Jen málokdo by proto tušil, že samostatná Cruella bude stylově mnohem více připomínat Já, Tonyu (včetně Paula Waltera Hausera), než cokoli jiného. Craig Gillespie byl skvělá volba, nehleděl na nic a podepsal se pod prequel ke 101 dalmatinům, jaký by zvedl ze židle i Dodie Smith. Výsledkem je zážitek, který si rozhodně nebudu do budoucna odpírat k reprízám. Navíc je to první film, kde mi nevadí Emma Stone po všech těch plochých a nezajímavých marných dívčích postavách.

Srovnání obou adaptací Nightmare Alley je fascinující. Zatímco moderní verze se opájí stylem opulentního art deca a je drsná a mystická i pro dnešního diváka, verze ze 40. let je zdánlivě identická, přesto sešněrovaná Haysovým kodexem bez výraznějších stylotvorných prvků. Obávané monstrum nikdy nevidíme, zásadní zvraty se obejdou i bez vražd, vztahy mezi postavami jsou jiné a častěji se podíváme na ono eskamotérské vystoupení. V hlavní roli hvězda společnosti Fox Tyrone Power, který si tu výjimečně zahrál negativní úlohu, jako Zeena již mírně odkvétající bývalá dívka it Joan Blondell, ostatní ensemble jest rutinovaný.

3/3 Voyo originál je ambiciózní koncept tuzemského originálního obsahu spojeného s VOD. Ale pokud jejich lákavé mini série mají vypadat takto, tak jsem pro. Kauza Guru Járy procházela médii po roce 2011, v navazujících letech se jeho případ dostal před soud a nyní dozrál čas na bilanci v sevřené dramatické formě. Mini série nabídla několik velmi dobrých hereckých příležitostí nejen Fialové a Kotkovi, ale taky Štěpánkové a Malé, Stivínová, Myšička a Fridrich opět dokázali, že patří k potřebným stálicím. Téma je široké, od konkrétní problematické sekty až po klasické nešvary české společnosti a justice. Je stále nutné dokola opakovat, že znásilnění není možné podceňovat či zametat pod koberec. Stejně jako není možné přezírat, škatulkovat a nálepkovat, zvlášť, pokud nejde jen o naše primární emoce. Ale změna v těchto oblastech bude vždycky běh na dlouhou trať. Biser A. Arichtev se rok od roku podepisuje pod zajímavějšími projekty.

Jane Campion a Plemonsovi v roce 1925? Tak na tuto kombinaci jednoznačně slyším. Jediný problém je, že pro domácí projekce je takového filmu škoda.

Film s poněkud přepálenou stopáží, ale jinak výborná záležitost. Našincům bude připomínat všechny ty Děvčata, nedejte se! nebo Irčiny románky, ačkoli univerzitní prostředí v Americe fungovalo trochu jinak, ale v základních rysech jsou ty dívčí party všude po světě stejné. V dalším plánu je tu humor jak z burianovek, království jak v Lelíčkovi, policejní scény jak v Hadimrškovi (s příměsí Uličnice). Ideálem je Nelson Eddy, hlavní hrdinkou výjimečně stepující zázrak Eleanor Powell, a mezi hollywoodskými debutantkami najdeme maďarský esprit slyšící na jméno Ilona Massey. V příštím filmu Balalajka Ilona již nahradila hlavní Nelsonovu partnerku. Očividně se tedy všeobecně líbila. Rosalie jinak vychází z muzikálové operety George Gershwina a Sigmunda Romberga, kterou v roce 1928 ozdobily texty Iry Gershwina a P.G. Wodehouse, přičemž pro film celou látku výrazně přepracoval Cole Porter a je se tedy čím potěšit skutečně v opulentní míře.