NinadeL

Novozélandské filmy si dopřávám jen výjimečně, ale pokud už se k tomu dostanu, vždycky to stojí za to. Ta jejich mentalita je přeci jenom odlišná a samozřejmě jejich filmový průmysl není živý jen z exportních fantasy seriálů a filmů, jako tomu bylo dříve. Tahle duchařina je přepisem lokální autorky specializující se na dětské a teen knihy Margaret Mahy. Ta už před lety slavila úspěch se seriálem Maddigan's Quest s Rose McIver, ale českého překladu se dočkala jen Proměna (1984, česky 2009). Filmová Proměna je solidně napínavá a tajemná podívaná, navíc v dospělých rolích ji zdobí královny novozélandského filmu Melanie Lynskey a Lucy Lawless. Takže pokud máte chuď na něco jiného ve stylu kiwi (odehrává se ve městě Christchurch na Jižním ostrově), směle do toho.

Klasický revisionistický anti-western. Ve své době důležitý počin, přepis stejnojmenného románu Thomasa Bergera (1964, česky 1977). Ale dnes už není naštěstí potřeba tolerovat dobové nedostatky. Nevěrohodné masky, nelogické navázání jednotlivých kapitol, některé naprosto příšerné herecké výkony. Nadsázka a lehkost, se kterou se tento dobový Forrest Gump křížený se stoletým staříkem proplétá americkým západem už není zdaleka tak okouzlující, je jen přímočará a samoúčelná. Fakt jsem ráda, že pokračování The Return of Little Big Man (1999) vyšlo jen knižně.

Loutková (panenková) verze Life in the Dreamhouse.

Kontent pro předškoláky. Hodně bizarní kombinace různých druhů animace.

Zcela logicky, pokud byl film Princess Power inspirovaný superhrdinským komiksem, nemohl Barbie chybět ani seriál ve formátu motion comics. Barbie jako hrdinka Super Sparkle zachraňuje sestřičku Chelsii a skutečně u toho vypadá, jakoby pobíhala na stránkách DC nebo Marvelu.

Kraťas rozšiřující film The Pink Shoes ideálně spojil poselství vánočního kouzla a baletu. Filmeček by měl být součástí limitované DVD edice určené pro Target.

Krátce před tím, než Barbie a její sestřičky oslavily A Perfect Christmas, prožily společně toto krátké dobrodružství.

Miloučká jednohubka ze světa Toy Story aneb jak se pastýřka vyrovnala se svou rolí panenky na hraní, i když byla původně vyrobena jako dekorace.

Nadaný žák (Apt Pupil, 1982) patří k nejatraktivnějším námětům, které Stephen King zpracoval. U nás má speciální místo v srdci jeho fanoušků taky proto, že to byla první kniha, která tady česky vyšla v roce 1991 (společně s povídkou Tělo, dnes vychází komplet Čtyři roční doby společně s povídkami Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda). Nicméně studie dětské fascinace nacizmem a obecně zla v jednotlivcích je skutečně hraniční. King se orientuje na uvěřitelnost, k tomu mu slouží jako vždycky kulisa amerického předměstí, metodicky sleduje příběh proměny obyčejného kluka ve zrůdu během několika let. Kniha se odehrává v 70. letech, kdy ještě bylo reálné najít nějakého bývalého nacistu kdesi pod inkognitem a v dobrém zdravotním stavu, jakýkoli posun dál ve filmu k současnosti není rozhodně plus. To bych považovala za první problém adaptace. Druhý problém filmu je zkrácení hlavní zápletky z několika let na necelý rok, protože v knize je srozumitelně popsán rozdíl ve fascinaci nacismem před Toddovou pubertou a během ní. Primárně (mi) ale ve filmu chybí proměna znuděného kluka v kluka zaujatého pro cokoli, přičemž bohužel pro něj se mu stává osudným právě fascinace detaily holocaustu. Jistě, je možné se obdivovat hereckému výkonu Iana McKellena, účasti Jana Třísky v malé roli, ale neměli bychom se spokojit s tím, že Todd byl prostě zlý kluk na začátku a zlým klukem zůstal i na konci filmu.

Klasické hollywoodské béčko z 50. let, které umlčelo veškeré další snahy o převyprávění příběhu Pocahontas na další 4 dekády. Víc není potřeba dodávat.