NinadeL

Ten vývoj je fascinující. Dneska už Nodoubteři předvádějí zcela jinou show. V 90. letech byli draví, mladí, jako zvěř, která poprvé vystoupila z klece. Leta spolu hráli a úspěch na sebe nechával velmi dlouho čekat. V momentě, kdy se to zlomilo, byli naprosto utržení ze řetězu. Těžko uvěřit, že to letos bude 20 let od vydání desky Tragic Kingdom.

Dokonalost, kterou si pouštím pravidelně už několik let. Vlastně si žiju svůj život na soundtracku No Doubt už od základky, takže tahle kolekce je jasná srdcovka. Kompletní klipy zahrnují první dekádu jejich slávy, včetně naivního prologu, který se vlastně nikdy nikde nehrál - Trapped in a Box. Ale už tehdy, v 92., bylo jasné, že styl určuje Gwen a chlapci jsou tady pouze od toho, aby ji doplnili. V 95. přišlo zjevení jménem Tragic Kingdom a Just a Girl Gwen - platinová blondýna ve sportovních hadrech s indickým šmrncem, přičemž tahle kombinace zafungovala a naprosto okouzlila. Definitivní zjevení pak dovršila ikonická balada o rozchodu Gwen a Tonyho Don't Speak. "You and me / We used to be together / Everyday together always / I really feel / That I'm losing my best friend / I can't believe / This could be the end / It looks as though you're letting go / And if it's real / Well I don't want to know..." Byla to jízda, Gwen byla Pearl White i indickou chrámovou tanečnicí v jedné osobě. S novým albem Return of Saturn v roce 2000 přišla éra růžové Gwen, která snila o Simple Kind of Live a společně s Pussycat Dolls předvedla zase nové, a opět dech beroucí, triky. Rychlost těchto let byla nezvratná a další deska Rock Steady vyšla hned v dalším roce 2001. Tentokrát se šlo na věc s Bounty Killerem a ohlédnout zpět jsme se museli za poklusu v Running. Tehdy bylo nutné se poprvé pozastavit. Ale jen na chvilenku. Dekáda sólových kariér uplynula jako mávnutím kouzelného proutku a na světě byl reunion Push and Shove, který nám připomněl, proč jsme se do No Doubt zamilovali, to bez pochyby.

Filmy o boxu a o boxérech jsou dobré jenom ty, které řeší Maxe Schmelinga nebo Rockyho Balbou. Tohle je ukázka nefungujícího filmu v každém směru. Neosloví, nezaujme. Ocenila jsem jen závěrečný song Eminema a Gwen Stefani. #čsfdprojekce

#4,5 Scream. 29/29 Poměrně zajímavá nostalgie. Děcka z MTV pochopila fenomén starší než oni sami a rozhodla se do toho jít na pokračování. RIP Wes Craven.

Úvodní flashback z roku 1989 vysloveně potěšil, Peg a Pym herecký koncert, zbytek filmu už jen cílený výplach. Bohužel dál herecky pokračoval jen Douglas a neměl k sobě rovné parťáky, takže jsme si museli vystačit jen s tou epickou bitkou s mašinkou Tomášem. Ale budiž. MCU pokračuje. #čsfdprojekce

Vzhledem k množství postav a povaze zápletky tu jsou dvě hodiny akce, deset minut děje a deset minut titulků plus závěrečných scén. Na film místo nezbylo, ačkoli Widow a Hulk není špatný pairing a u Hawkeye doma to bylo velmi nadějné. Jediným pozitivem mi zůstává Wanda, Vision a cameo Peggy.

Podivná podivnost teoreticky reprezentujcící něco, co ve skutečnosti ale vypadá úplně jinak. Snad ještě chyběl díl o swingers.

Kombinace Thomase Hardyho (Neblahý Juda a Trishna) a Carey Mulligan (Drive a Velký Gatsby) je naprosto skvostná. Samotný román je také něčím, co si ráda odsleduju i ve starších adaptacích a budu se rozplývat ještě dlouho. #čsfdprojekce

Jackie Chan? Kde je mu dneska konec? Ve své době jedna z možností filmového výplachu, pro JLH žánrová změna od těch nekonečných romkom. Takže vlastně pohoda.

28/28 V době, kdy se hranice posunuly s Přáteli a Sexem ve městě, si jeli britcomy totéž, ale svou vlastní optikou. Coupling je originální v tom, že skutečně řeší jenom vztahy a vysloveně jenom ironickou cestou. Z definice toho, že hlavní šestice nemusí kolem třicítky řešit kariéru, cílí všechny jejich smysly pouze na sex a párování, hnízdění a plánování toho všeho. Důležitá je řeč těla, čtení mezi řádky a prozkoumávání logiky opačného pohlaví na cestě za stejným cílem.