Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenzie (182)

plagát

Sedem životov (2008) 

Sledovat vynikajícího Willa Smithe v atypické utrpné poloze bylo díky sálodlouhé stopáži místy utrpením. Závěr ze mě vymáčknul slzu a tudíž učinil to čekání smysluplným. SPOILER!!! Bod za to, že Ben nevyměkl a dotáhnul tu záležitost s medúzou do konce. Opravdu stylovej způsob jak odejít.

plagát

Billy Elliot (2000) 

Příběh o drsných lidech z drsného prostředí, kterým se do cesty připletl jemný balet. Billy zatančil bezchybně, pro mě to ale stačilo pouze na tři silné hvězdy. Je mi to líto Billy, ale na víc se necítím.

plagát

Poraněný člověk (1983) 

Surové, absurdní, místy černohumorné a depresivní servírování homosexuální tematiky...a přece jsem po první festivalové projekci odcházela spokojena. [44th MFFKV 2009]

plagát

Díry (2003) 

V Dírách mě iritovala hloubka dělící dětské a dospělácké postavy. Problematičtí kopáči v táboře Zelené jezero jsou tak věrohodní a opravdoví, že se s nimi během chvíle ztotožníte. Stanley a Zero jsou ukázkovými kamarády do deště (díry) a jejich dojemné přátelství je hlavním tahounem příběhu. Dospěláci jsou na druhou stranu tak neuvěřitelně stupidní postavy, že situaci nezachrání ani jména Voight a Weaver a ku mé nevoli podkopávají zalíbení ve zbytku děje.

plagát

Gossip Girl (2007) (seriál) 

Skandální život manhattanské smetánky mně, maloměšťákovi střední vrstvy, místy lezl na nervy. Rozmazlení milionářští synkové a dcerky vozící si své luxusně oháklé prdelky do výběrové školy zásadně limuzínou, stejně jako davové šílenství okolo "Velké drbny" mě příliš nebraly. Navíc mě provázelo neutichající nutkání vyliskat některé hyperrozmazlené spratky, zejména Blair Waldorf a její stupidní očelenkované nohsledy. Manipulativní barbíny a charakterově ploché hezounky naštěstí vyvažuje několik velmi povedených "lidských" postav - zejména z nemilionářských řad rodu Humphrey, které potěší existencí kultivovaných zájmů, snů a plánů nezahrnujících pro změnu jenom intrikování. Inteligentní, ironický a správňácký Dan Humphrey je ztělesněním přítele se smyslem pro pravdu se srdcem na pravém místě. Úspěšně mu sekunduje neskutečně charismatický taťka Rufus, který je typem otce, o kterém sní každá (nejenom) malá holka. Podobně příjemná je i hlavní ženská hrdinka Serena van der Woodsen. Už kvůli nim stojí za to vzít Gossip Girl na milost!!!

plagát

Sex v meste (2008) 

Sex ve měste THE SERIAL STORY je pro mě naprosto kultovní záležitostí a šest vtipem, lehkostí, sexem a botami nabitých sezón mám za sebou minimálně třikrát. Sex ve městě THE MOVIE pro mě byl až na pár povedených situací zklamáním. S přibývajícím věkem hlavních protagonistek ubývá šťávy a humoru, což nikdy není dobrá kombinace. Dodíváno jen z nostalgie a zvědavosti, kam a do čí postele vítr nakonec newyorskou čtverku zavane.

plagát

Môj príbeh (2019) 

Zoufale špatné "uchopení" silného tématu, ze kterého se dalo tolik vykřesat. Zoufale nic neříkající, plytký, trapný pokus "o drama". Patos, vyumělkovanost, fakt strašně blbý dialogy. Seriously? Seriously a ještě jednou seriously? Taková škoda nevyužití neokoukanosti Vlastiny Svátkové. Taková škoda peněz za tehle "film". Milej Hvězdář a parádní záběry na Zlín - jediný, co za něco stálo. A to je zoufale málo!

plagát

Whiplash (2014) 

Chápu všechny ty ódy na Whiplash. Bohužel, když někdo moc řve na druhýho a bubeníkovi teče krev na buben, tak já se nebavím.

plagát

Rimanka (1954) 

V Itálii zřejmě důsledně hrají na lásku na první pohled. Jinak se pobláznění a neustále skloňovaná "láska" vznikající z ničeho, nedají pochopit. Horkokrevní Italové se nám v Římě osudově zamilovávají jak na běžícím pásu, aniž by divák vlastně věděl, co je k tomu vede. Adriana zřejmě bere na muže, kteří jí neustále neběhají za zadkem a nevzdychají nad její dokonalostí, a tak sama vzdychá nejdříve nad svou první nešťastnou láskou Ginem, aby se později mohla rozplývat nad netečným odbojářem Minem. Nekonečný koloběh bezdůvodného pobláznění, odmítání, využívání nápadníků kdejaké pověsti a sociálního postavení coby hlavní dějová linie nějak nestačí. Chybí tam ty rozhovory, ty společně strávené chvíle, ty detaily. Chybí tam to proč?!

plagát

Hmla (2007) 

"Něco v té mlze je"... boj se, třes se... ovšem za předpokladu, že je ti deset a míň. Napětí, jež by se dalo jako mlha krájet, je v čoudu už s prvním zabijáckým pařátem. Ani další přerostlí (nejen) okřídlenci nezježí chlupy tak, aby dělali čest své zmutovanosti. Strach se neskrývá v mlze, ale v lidech. Veškeré dění v supermarketu je jako z jiného filmu. Jako by se Mlha nemohla rozhodnout čím vlastně je. Je Áčkem s přiblblými příšerkami s.r.o. nebo Béčkem s nečekaně dobře rozehranou lidskou partií a závěrem z jiné ligy? V mlze nám vznikl podivný hybrid AB, kterýho nejde brát vážně. Moje krevní skupina to rozhodně není.