Kvítek

Paterson je tak trochu oříšek. Člověk tápe v jakých ho vidět barvách: ČERNÁ: Mr. Nice Guy Paterson je leklá ryba. Klidně a jakoby bez zájmu točí volantem svého autobusu i svého života. Jako by mu v posteli neležela božská Laura, která svádí k bouřlivé jízdě životem. Jako by na něm nebylo víc, než nerýmující se básně psané do notýsku. Jako by nevadilo dělat každý den stejné věci stejným způsobem a ve stejnou dobu. Jako by to nebyla nuda. BÍLÁ: Paterson je pořád Mr. Nice Guy, který nachází krásu v realitě všedních dní a v životních maličkostech. Umí žít tady a teď a zároveň i ve svém vlastním světě. Nepotřebuje, aby se v životě děly velké věci, aby byl šťastný. Stačí mu úsměv a nadšení své nádherné ženy, vedle které se může každý den probudit. Tak v jakých barvách vidíte Patersona vy? Černá, bílá? Nebo snad ĆERNO-BÍLÁ?

Nevěstinec bohužel naplňuje zdejší kritiku do posledního puntíku. Totální absence příběhu je neomluvitelná, u pánského publika možná vykoupená promenádou na odiv vystavěných ňader rozličných tvarů a velikostí. Holt dívat se je na co, holky rozhodně nejsou tuctové prvotřídní krásky a okouzlují mnohdy právě svou nedokonalostí. Škoda jen, že "postavy" se procházejí po plátně stylem "sedni si sem, hoď smutnej pohled, ukaž kozy nebo i něco víc", abychom mohli sledovat to samé v prvním patře. Nakonec je z Nevěstince jedno velké posedávání, polehávání a přecházení z místnosti do místnosti v různých denních a nočních dobách. Místy mi to přišlo až úsměvné. Když se na to člověk ovšem připraví předem, ani vás to tak nezvedne ze židle.

Nemůžu si pomoct, ale autobiografickým námětům mám tendenci vždy připočíst body za odhalení událostí a příběhů, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí. Nejinak je tomu s Aronem, o jehož peripetiích jsem dosud neměla potuchy. Ač je jeho odvaha k činu (který vyžaduje pevně zavřené oči) obdivuhodná až nepochopitelná, krev v žilách mi James Franco nerozvířil. Na mysl mi přichází srovnání s lehce podobným Buried, kde se dostavila nesrovnatelná vlna soucitu.

Tak trochu suchá adaptace mého oblíbeného příběhu. Ani láska, ani nenávist se nezdají opravdové a srdcervoucí. S takovým obsazením a úchvatnými scenériemi věčná škoda.

Taková karlovarská oddychovka s chlupatým rasistou a ponaučením: Pes, který štěká, kouše. I když mu servírujete hamburgery pod nos. Život je pes, nemyslíte? [46th MFFKV]

Není to ono a už nikdy nebude! A všechen ten lesk Abú Dhabí je bídným pokusem o změnu, který nesahá New Yorku ani po kotníky. Co je dobré, netřeba měnit. 148-minutový film prostě nemá a nikdy mít nebude na 30 MINUT seriálu. Jedno dvojce ale nemůžu upřít, a to situace ve kterých se každá občas sama vidíme (ony věčné otázky "proč se díváš na televizi a nepovídáš si se mnou?") a vidouce je v režii jiných možná zjistíme, že ani takové být nechceme. Že je vlastně pravda, že my, holky a ženy, občas "něco" řešíme až příliš. A najít jednu životní pravdu ve filmu jako je Sex ve městě 2, to je výkon minimálně na 3.

Další Rosamunde Pilcher, která pro tentokrát nepochopitelně získala do své soap opery Julii Roberts. Cesta věčně uslzené ženské, která je asi tak za vodou, že si může dovolit obcestovat půlku světa aby vyřešila svůj život a nám všem dokázala, že ONA šťastná může být i bez chlapa. Jen kdyby mezitím ládováním se špagetama, ómováním a hledáním ztracené rovnováhy pořád nevypadala jako hromádka neštěstí, možná bychom jí to nadšení z hledání sebe sama i věřili. Takhle Elizabeth spíš šije habaďuru, o které všichni tušíme jak skončí. Nicméně, dívat se na to dá, Itálie, Bali a špagety prostě táhnou.

Coby odpůrce trailerů mě překvapilo jak se dění na ostrově ubíralo jiným směrem než jsem čekala. Vlastně jsem nevěděla co čekat, a čekala jsem nečekané, ale tak snadno prokouknutelná pointa proklatě zklamala moje očekávání. Rozuzlení mi až příliš připomínalo Svět podle Prota a linie s manželkou Počátek. A já toužila být šokována něčím novým. Všechno ostatní má Scorsese zmáknutý, od hudby přes kameru, hutnou atmosféru, dailogy...ale navnadila jsem se na víc! Škoda!

Stará dobrá Wall Street. Osmdesátková atmosféra je prostě nenahraditelná, stejně jako dvojka Douglas - Sheen. Udržet mě u filmu s finanční tematikou, to je výkon hodný Oskara.

Konečně komedie u které jsem se bavila, protože je jiná než ostatní, protože je vtipná ikdyž místy nechutná, protože je únosně bizardní a pak je tu taky plyšová zeď :)