SgtPepper

Nevidět to na filmovém festivalu, asi by moje hodnocení bylo opačné. Nehodnotím jenom film,ale hlavně atmosféru v sále. Kolující petlahev s vínem, dobře naladěné publikum, lehce cinklý a zábavný uvaděč a na plátně ultimátně blbá zombie řežba. Tomu říkam film! Meh.

Moc nechápu, co se snažil básník říci. Jako pokus o poukázání na nechutný, nevkusný a kýčovitý zábavní průmysl dobré,ale nemůže to přece fungovat hodinu a půl (a možná to taky vůbec nebyl režisérův záměr, who cares). Dialogy byly neskutečně pitomé a to nemluvě o Francově donekonečna opakovaném -"Spring breaks, spring breaks... " (eh?). Radši si pusťte péčko.

It's go go, not cry cry. Bože to byla dobrá sračka!

Zatím nejlepší Coeni,co jsem měl možnost vidět.Pořádně se mi to zažralo do mozku a nemůžu na to přestat myslet. Dokonale zvrácený (snový?) film. A ten smysl pro detail! Musím to sjet znovu...

Nebudu shovívavý jen proto,že se jedná o tak starý snímek. Nepopírám jeho význam, ani Hawksův talent a neuvěřitelnou nadčasovost. Jen to už dneska hned tak někoho neosloví. Ty super-teatrální herecké výkony byly k smíchu.

Podmanivé, snové, surové, zkažené, minimalistické, chladné, neonové, nepřístupné. Dánský Lynch. Bohužel, trochu přes kopírák. Kdo to neviděl v kině, jak kdyby to neviděl vůbec. Už jen kvůli tak nízkému hodnocení musím dát 4 hvězdičky.

V tom filmu se vůbec nic nestalo. Sto minut se dívám na tlachající karierní krysy z realitky a stejně to uběhlo tak rychle, až mi bylo líto,že už je konec. Myslím, že nebýt těch herců, musel bych to po prvních třiceti minutách stopnout a jít spat. Škoda toho konce, čekal bych lepší rozuzlení. Ale pod 5* jít nemůžu, to by se Jack Lemmon otáčel v hrobě jak větrák.

Ježiši kriste, ježiši kriste. Astroředidla 90. let se nám vrátila v plné parádě a pod nohy nám kladou "zlaté pruty". A Čvančarka už fakt vypadá jak chlap!

Dost svižný a napínavý noir s Sterlingem Haydenem, kterého mám s každým dalším snímkem radši "Quit crying and get me some bourbon! " Čekal bych více hodnocení vzhledem k tomu, jak moc tehdy inspirovala Asfaltová džungle další filmové tvůrce. Plakát s Marilyn je vzhledem k tomu, jak dlouho stála před kamerou , srandovní.

Musel jsem se tím prokousávat nadvakrát, Fellini mě svým sledem náhodných rádoby vtipných scén skoro unudil k smrti. Opravdu nechápu ceny akademie a vlastně jakoukoliv cenu. Třeba mi to někdo někdy vysvětlí, já se o to podruhé už pokoušet nebudu. Asi jsem už příliš zdegenerovaný hollywoodskou filmovou mašinerií, ale s nálepkou "barbar" na čele kvůli tomu chodit nebudu.